Duben 2008

Římská a Byzantská doba

20. dubna 2008 v 11:46 | Dominika Vaněčková |  Objevy, nové poznatky
Římská a Byzantská doba
Římská doba

30 př. Kr. - 395 po Kr.

Vláda prefektů, jmenovaných císařem.



Byzantská doba
395 - 640 po Kr.
Egypt po roce 30 př. Kr. zůstal skutečně 700 let podřízen římské moci. Hospodářsky splňoval úlohu obilnice Říma a hlavní město Alexandrie bylo největším střediskem obchodu s východem. Země však pomalu ztrácela svou svébytnou kulturu a příliš se helenizovala - toto začalo již za Ptolemaiovců. Pomalu ztrácela i své náboženství, neboť záhy vniklo na egyptskou půdu náboženství křesťanské a na půdě Egypta vzniklo i mnišství. Řím vládl Egyptu systémem místodržitelů.
V roce 391 po. Kr. byla zničena slavná knihovna v Alexandrii a Alexandrie ustupovala od té doby ze svého místa v popředí helénistické vzdělanosti.
Při rozdělení říše římské v roce 395 po. Kr. připadl Egypt říši byzantské a začal hmotně upadat. Opět se zde vládlo systémem místodržitelských králů.
V roce 600 trpěl Egypt dlouhými vpády perskými.

Meni

9. dubna 2008 v 16:40 Faraoni a královny
MENI
Meniho nadvláda spadá do archaické doby , do období kolem roku 3000 př.Kr. Údajně byl sjednotitelem horního a dolního Egypta,
a založil tak 1.dynastii a také nové hlavní město Menofer ( Memfis) .
Jeho existence je však velmi nejasná - z archaické doby se totiž nenašel žádný důkaz o tom, že by Meni existoval. Je pouze jasné ,
že nějaký muž někdy kolem roku 3000 př.Kr. Egypt skutečně sjednotil.
Informace o Menim máme až z mnohem pozdější doby . Někteří egyptologové se domnívají , že Meni je totožný s Narmerem a s
Ahou . To by mohlo souhlasit , protože faraón neměl jen jedno jméno ,
ale měl více jmen.
Známá je Narmerova paleta( stéla) na které je nejstarší vyobrazení faraóna s korunami obou zemí . Jak je již z názvu patrno
je na ní vyobrazen Narmer. Je ovšem pravděpodobné , že Meni a Narmer byl
jeden člověk.
Muž , který sjednotil Egypt zemřel dosti neslavně , prý ho stáhl do vody , rozsápal a sežral hroch.

Anketa o Menim

9. dubna 2008 v 16:37 | Dominika Vaněčková |  Bleskovky a Ankety
Co si myslíte o Menim????
Opravdu si myslíte, že to byl on, kdo sjednotil Egypt???????
Protože z jeho záznamů.. od egyptologů
vyšlo, že Meni je také Narmer!!!
Dříve to mohlo být, protože faraon nemusel
mít jen jedno jméno, ale mohl mít více jmen!!
Podle výzkumů .. se prokázalo, že o Menim nejsou žádné záznamy.
A také, že nevíme kdo Egypt sjednotil!!!
Víme , že jen nějaký faraon.. kolem roku 3000 př.n.l. sjednotil Egypt!!
Myslíte si , že to tak opravdu bylo???
Pište komentíky"!!!

Tutanchamon

7. dubna 2008 v 15:40 | Dominika Vaněčková |  Bleskovky a Ankety
Co myslíte!!! Jak zemřel Tutanchamon????
Jestli máte nějaké nápady, teda odpovědi, nebo odhady
tak ho napište do komentíků!!!
Díky pá

Ramesse II.. obrázky

7. dubna 2008 v 15:30 | Dominika Vaněčková

Oznámení

6. dubna 2008 v 21:51 | Dominika Vaněčková |  Co je nového?
Ahojky lidičky... chci vám jen říct ,
že na některé články lze kliknout.. a to znamená ,
že jsou okopírované.
Snad vám to nevadí!!!:)
Díky za vaší přízeň.. pá

Thutmose II. (1)

6. dubna 2008 v 13:15 | Dominika Vaněčková |  Faraoni a královny
Thutmose II. byl syn slavného velkého krále Thutmose I. a jeho vedlejší manželky Mutnofret. Řadí se do 18. dynastie a vládl přibližně v letech 1510 - 1490 př. n. l. Jeho trůnní jméno zní Aacheprure.
Ani zdaleka nedosáhl úspěchu svého otce a za doby jeho vlády egyptská říše slábla. V podmaněných územích probíhala neustálá povstání, která musel potírat. Ze zpráv z této doby víme nejméně o třiceti, při kterých se egyptská vojska dala na ústup. O mnoho území v Asii přišel.
Traduje se, že Thutmose II. byl velmi krutý. V Núbii nechal pobít všechny muže s vyjímkou náčelníkova syna, kterého chtěl zabít sám. Král měl slabé zdraví a tak se většiny vojenských akcí sám neúčastnil.
Ve Vasetu dal vystavět osmý pilon Amonova chrámu, jehož dokončení se nedožil. Stavbu dostavila až jeho nástupkyně Hatšepsut coby faraon.

Hrobka krále Thutmose II.

Thutmose II. si nechal vybudovat hrobku v Údolí králů. S jistotou však nemůžeme říci, je-li to opravdu jeho, nepodařilo se jí stoprocentně identifikovat. Za jeho místo posledního odopčinku se pokládá hrobka č. 42 v blízkosti krále Thutmose III. Mumie krále byla na jiném místě, které bylo lépe chráněno před vykradači. Do tajného úkrytu ji přenesli kněžští králové 21. dynastie.
Jeho mumie i se sarkofágem se naléza v Egyptském muzeu v Káhiře. Jeho kolosální trůnní socha se zachovala a nalézá se před osmým pilonem Amonova chrámu v Karnaku.

Thutmose II.

6. dubna 2008 v 13:14 | Dominika Vaněčková |  Faraoni a královny

Thutmose II.

Thutmose II., též Chebrón (řecky), byl čtvrtým faraonem 18. dynastie. Vládl přibližně v letech 1492-1479 př. n. l.. Byl synem slavného krále Thutmose I. a jeho vedlejší manželky Mutnofret.

Záhadná Nefertiti

6. dubna 2008 v 13:13 | Dominika Vaněčková |  Faraoni a královny

Záhadná Nefertiti

Kolem Nefertiti je stále spousta otázek. Phillip Vandenberg ve své knize Nefertiti pěrdkládá různé teorie od původu až po její smrt. Čerpala jsem z jeho poznatků a naspala tento článek:)

Thutmose III. (1)

6. dubna 2008 v 13:12 | Dominika Vaněčková |  Faraoni a královny

Thutmose III.

Thutmose III. (řecky Mefrés nebo Misaris), trunní jméno Menchepenre, 18. dynastie

Thutmose III. (1515-1461 př.n.l.

6. dubna 2008 v 13:06 | Dominika Vaněčková |  Faraoni a královny
Thutmose III. (1515 - 1461 př.n.l.)
Thutmose III. - král 18. dynastie, největší dobyvatel v dějinách Egypta.
Byl z králů tohoto jména nejvýznamnější a podle historiků, kteří směšují panovnickou vládu s dobyvatelskými úspěchy, dokonce ze všech egyptských králů největší; svými výboji a získanými územími překonal všechny své předchůdce i nástupce. Přitom se na trůn dostal jen s velkými potížemi, a mnoho nechybělo aby na něj vůbec nedostal. Neměl totiž správný dynastický původ. Byl sice synem Thutmose II., avšak nelegitimním (jedné z jeho vedlejších manželek nebo souložnic), a kromě toho byl v době otcovy smrti nezletilý. Vlády se proto ujala jeho nevlastní matka a zároveň teta Hatšepsovet, a aby si svou pozici upevnila, dala o sobě rozšířit, že jejím otcem byl sám nejvyšší Bůh Amon, který přijal před vstupem do ložnice její matky Ahmosy podobu Thutmose I. Amonovi kněží to potvrdili, a tak mladému Thutmosovi nezbylo, než aby si opatřil s pomocí jiných Amonových kněží podobný argument. Stalo se tedy jak můžeme číst na jeho nápise v karnackém chrámu, že za oslav novoročního svátku se před ním zastavila Amonova socha, která obcházela chrám (na nosítkách nešenými kněžími), a pokynula mu, aby se postavil na místo vyhrazené králi. Když tak učinil, prohlásila ho před tváří všech přítomných králem. Za těchto okolností muselo dojít ke kompromisu; Hatšepsovet ho uznala za spoluvládce a on ji uznal po dobu své nezletilosti za regentku.Hatšepsovet se však do smrti vlády nevzdala a Thutmose III. musel čekat celých 22 let, než se stal plnoprávným králem. Postil se jí pak tím, že rozkázal vymazat její jméno ze všech nápisů a rozbít její sochy; naštěstí to jeho podřízení důsledně neprovedli. Co však sám provedl s naprostou důsledností, byl obrat v Hatšepsovetině zahraniční politice, který znamenal návrat k tradiční politice válečných výbojů.
Své výboje zahájil Thutmose III. hned v prvním roce samostatné vlády, a jak ukazuje jejich průběh, důkladně se na ně připravil. Hatšepsovet nebyla válečnicí a její předchůdce Thutmose II. byl válečníkem neúspěšným. Za její vlády ztratil Egypt většinu asijských zemí, jež dobyl Thutmose I., a kromě toho velkou část Núbie. Nemělo to sice žádné pozorovatelné důsledky, ani pro krále a jejich hodnostáře, ani pro lidové masy, ale prestiž Egypta jako velmoci tím velmi poklesla. Horší však bylo, že v Asii se vytvořila mocná koalice drobných států, v jejímž čele stál vládce města Kadeše dnešního Tell Nebí Mendu poblíž Homsu v Sýrii), a že na březích Eufratu neobyčejně zesílila říše Mitannců. Tento vývoj znamenal pro Egypt vážné nebezpečí, přinejmenším potencionálně, a Thutmose III. se jej rozhodl zvrátit. Vypravil se proto nejdřív proti Kadeši. V několika bitvách porazil vojska jejich spojenců a postoupil až k městu Joppe (dnešní Jaffě u Tel Avinu), jež dobyl prý podobnou lstí jako Řekové Tróju, jenže na rozdíl od Oddysseových Řeků se tam vojáci jeho vojevůdce Thovteje nedostali ukrytí v koni, nýbrž ve velkých hliněných nádobách. Po 7 měsících obléhání dobyl i mohutně opevněné město Meggido jihozápadně od Genezaretského jezera. Po zdolání těchto překážek zamířil k severu; podrobil si přístavní města ve Foiníkii, dobyl Chalpu (Aleppo) a pevnost Karchemiš nad Eufratem. Široká řeka ho nezastavila; na lodích, které si dal po souši přivézt z Džebelu (Byblu), ji překročil a podmanil si rozsáhlé pohraniční oblasti říše Mitannců. Po návratu do Eufratu uspořádal podle vzoru Thutmose I. v Sýrii, lov na slony a nakonec oblehl a dobyl i Kadeš. Všechna dobytá území i města vyplenil a začlenil do egyptské říše. Na nápisech mluví o nesmírné kořisti ve zlatě, stříbře, dobytku, koních atd., a zejména o živých zajatcích, které zotročil a odvedl do k nuceným pracem do Egypta.
Ke svým vítězstvím v Asii potřeboval Thutmose III. celkem 17 let, resp. 17 válečných výprav, protože tehdy se vedly války jen v létě, kdy se mohlo vojsko zásobovat z místních zdrojů. Mezi jednotlivými výpravami na východ podnikl Thutmose III. několik tažení na jih, podrobil si Núbii až ke 4. kataraktu, tj. k tehdejší Napatě, a dnešnímu Meroé v Súdánu. Jeho vojevůdcové zatím posunuli hranice egyptské moci daleko na západ za Lybii a s pomocí foinického loďstva ovládli jižní pobřeží Kypru. Žádný dřívější ani pozdější egyptský král, ani Sevrosret III. nebo Ramese II., nevládl říši o tak velké rozloze; moc žádného tehdejšího krále, ani chetitského ani babylónského, se nerovnala moci Thutmose III. Egypt byl za jeho vlády skutečnou supervelmocí.
Správa obrovské říše s pestrým etnickým složením a s obyvatelstvem na velmi rozdílném stupni společenského vývoje byla ovšem nemalým problémem. Thutmose III. jej vyřešil vojensky, politicky i organizačně, přičemž se ukázal stejně schopným státníkem, jako byl vojevůdcem. V obsazených územích budoval pevnosti a opěrné body se stálými posádkami; některá města a území podřídil přímo vojenským velitelům, jiným nechal samosprávu a spokojil se s odváděním daní. Loajálním vládcům odváděl syny na výchovu do Egypta čímž si zajišťoval jejich věrnost, případně si bral jejich dcery za manželky. K zabezpečení své moci používal zlata i hrozeb, jakékoli pokusy o vzpouru tvrdě potlačoval. Zreformoval dosavadní správu v dávno přičleněné Núbii a rozdělil ji na 2 místokrálovství. Provedl dokonce reorganizaci tradiční správy Egypta. K lepšímu zvládnutí úkolů jmenoval místo jednoho cateje (vezíra, prvního ministra) 2 hodnostáře s tímto postavením, jednoho pro Horní a jednoho pro Dolní Egypt; navíc vytvořil hodnost vrchního velitele vojska. Sám si samozřejmě ponechal v rukou absolutní moc a nic nezměnil na bezprávném postavení lidových mas: Egypt zůstal i nadále teokretickou despocií v čele s králem a bohem.
Avšak Thutmose III. se nezapsal do dějin jen válečnými výboji a organizačními opatřeními, které ostatně už dávno odvál čas, ale i něčím trvalejším: velkolepými stavbami. Jejich pozůstatky najdeme na mnoha místech Egypta; nejvíc ovšem na půdě hl. města Vesetu (Théb). Věnoval výstavbě velkého chrámu boha Amona v jarmaku víc úsilí a prostředků než všichni jeho předchůdci. Dodnes tam stojí část jeho 6. pylonu s geografickými texty i zbytek 7. pylonu s jeho 4 kolosálními sochami, zachovaly se tam i trosky jeho sváteční dvorany, obklopené desítkami místností a vyzdobené více než 50 sloupy. V Dér el-Bahrí, na levém břehu Nilu proti Jarmaku, jsou pozůstatky jeho zádušního chrámu se stopami po více než 100 sloupů. Trosky chrámů, které založil, jsou také v Abydu (Ebozevu) a Kuftu (Gebtojevu), v Dendeře (Tentore) a Kóm Ombu (Nubetu) i jinde. Nejjižnější z těchto chrámů, mimochodem v poměrně dobrém stavu, je až za obratníkem raka v núbijské Amádě. Zachovalo se také několik jeho obelisků, ale žádný u nich v Egyptě.

Thutmose III. - o něm

6. dubna 2008 v 13:05 | Dominika Vaněčková |  Faraoni a královny

Thutmose III.

Thutmose III. (vládl 1479 - 1425 př. Kr.) byl synem faraona Thutmose II. Jeho vládu řadíme do období 18. dynastie. Když v roce 1479 př. Kr. Thutmose II. zemřel, měl na trůn nastoupit mladý ThutmoseIII., ale protože byl ještě dítě, vládla za něj (regentovala) jeho macecha, manželka zesnulého Thutmose II.- Hatšepsut. Když Thutmose III. dospěl, tak si prý regentka Hatšepsut "zařídila (s pomocí kněží)" aby mohla vládnout až do konce svého života. Tak vládli Egyptu dva tak rozdílní lidé. Královna Hatšepsut nevedla války - ani nechtěla, místo toho podnikala obchodní výpravy do cizých zemí např. na Krétu, ale i do záhadné země Punt (neví se kde se země Punt nacházela, jsou jen teorie). Dále se věnovala vnitrostátním problémům, stavbám chrámů a dalším... Po královnině smrti (1458 př. Kr.) se Thutmose III. stal jediným vládcem Egypta. Thutmose III. po královnině smrti nechal zničit její sochy i kartuše s jejím jménem- posmrtný trest.
Thutmose III. byl jistě jedním z největších vojevůdců historie starověkého Egypta, dohromady vyslal přes 17 válečných výprav. Jeho říše dosáhla největšího území v celé historii starověkého Egypta, ani Ramesse II. nedosáhnul většího území. Jeho vláda sahala na jihu až do Núbie ( k 6. přelivu), na západě k severním pobřežím Libye. A dokonce se na severu (k pramenům) a východě dostal až k Eufratu.

Za Thutmosovy vlády získal Egypt velký respekt a stal se nejmocnější říší své doby. Pro upevnění moci používal dary, ale i výhružky.
A právě on je podle jedné teorie oním "biblickým faraonem", který nechtěl propustit Hebrejce z Egypta (Bible: kniha Exodus). (V jiných teoriích např. Ramesse II., či Merenptah)

Thutmose III.

6. dubna 2008 v 13:04 | Dominika Vaněčková |  Faraoni a královny

Thutmose III.

Thutmose III. byl faraonem ve starověkém starověkém Egyptě. Stal se jedním z nejvýznamnějších panovníků v celé historii této země. Vládl přibližně v letech 1479 př. n. l. - 1425 př. n. l.

Život

socha faraona Thutmose III. socha faraona Thutmose III.
Thutmose III. byl synem faraona Thutmose II., když v roce 1479 př. n. l. zemřel, stal se jeho syn králem, jen na první pohled. Ve skutečnosti za něj vládla jako regentka manželka zesnulého vladaře, Hatšepsut. Po 22 letech, kdy královna zemřela, se stal konečně králem celého Egypta. Starší literatura uvádí, že Thutmose ihned po svém nástupu na trůn začal ničit sochy, které zpodobňovaly Hatšepsovet a její jméno smazával ze všech nápisů, a to z důvodů "pomsty". Nové výzkumy ovšem ukázaly, že památníky královny nebyly odstraňovány na počátku, ale naopak na konci samostatného králova vládnutí a že nebylo nikterak důsledné. Interpretace těchto faktů je tedy nejasná.
Thutmose III. je považován za jednoho z největších vojevůdců celé historie starověkého Egypta, dohromady vyslal 17 vojenských výprav. Nejznámější z nich je hned ta první, při které zničil velkou kanánskou koalici v bitvě u Megidda. Ovládal říši takových rozměrů, že tuto velikost neměla ani za vlády Ramesse II. Své války vedl pouze v létě. Núbii (území na jih od Egypta) si podmanil až po šestý nilský katarakt. Hranice posunul i na území dnešní Libye a dokonce obsadil jižní pobřeží Kypru. Obsazená území připojoval k říši natrvalo. Na jejich územích stavěl pevnosti, kde bývaly stálé vojenské posádky. Na upevnění své moci používal dary i hrozby. Za jeho vlády se z Egypta stala velmi silná, mezinárodně respektovaná velmoc.

Faraonova hrobka

Hrobka Thutmose III. se nachází v Údolí králů. V roce 1898 ji objevil francouzský egyptolog V. Loret. Na stěnách hrobky jsou mezi reliéfy vepsány texty z Knihy mrtvých. Našla se i panovníkova mumie, dnes je uložena v muzeu v Káhiře.

Památky z doby faraonovy vlády

Thutmose III: se proslavil nejen svými výboji, ale také velkou stavitelskou činností, zvláště se věnoval chrámu boha Amona v Karnaku. Dodnes tam stojí například mohutný obelisk, část šestého pylonu a sedmý pylon se čtyřmi kolosálními sochami, které znázorňují právě Thutmose III. Trosky chrámů, které založil, se dnes nacházejí v Abydu, Kuftu, Dendeře, Kom Ombu a na spoustě dalších míst. Zajímavostí je, že jeden tento chrám se nachází až pod obratníkem raka. Z doby jeho vlády pochází i několik obelisků, které dnes stojí například v Římě či Londýně. Thutmose III. nám zpodobňuje spousta soch. Nejznámnější znich se nachází v Egyptském muzeu v Káhiře, je to břidlicová socha znázorňující panovníka v nadživotní velikosti.
Egyptští králové
Předchůdce:
Hatšepsut
1479-1425
Thutmose III.
Nástupce:
Amenhotep II.

Hrobka Thutmose I.

6. dubna 2008 v 13:02 | Dominika Vaněčková |  Faraoni a královny

Hrobka Thutmose I.

Thutmose I. reliéf
Pro svou hrobku si našel místo v zapadlém koutě pod jihovýchodním svahem v dnešním Údolí králů. Hrobku vytesanou do skály dal vybudovat naprosto tajně. Jedna teorie říká, že hrobku stavěli váleční zajatci, kteří pak byli popraveni. Sám jeho vrchní stavitel napsal: "nikdo to neviděl, nikdo to neslyšel".
Samotná hrobka Thutmose I. je celkem prostá. Najdeme v ní vstupní chodbu, předsíň a oválnou pohřební komoru s nádherným sarkofágem z červeného pískovce, který je zde dodnes. Thutmose I. si vybral opravdu příhodné místo chráněné proti lupičům - vstup do ní je velmi nebezpečný a dokonce zakázaný. Téměř všechny nástěnné reliéfy bohužel zničila prosakující voda.
Hrobku krále Thutmose I. objevil americký egyptolog Th. M. Davis, ale bez mumie. Tu zachraňovai králové z 21. dynastie a přenesli ji na bezpečné místo v Del el-Bahrí lépe chráněné před vykradači. Tam ji pochopitelně našli novověcí zloději.
Řediteli Egyptského muzea G. Masperovi se ji v roce 1881 podařilo vypátrat a z rukou zlodějů dostat. Dopravil ji do muzea v Káhiře, kde zůstala.
Nejkrásnějším jeho vyobrazením je žulová socha v životní velikosti objevená v roce 1818 v Karnaku francouzským sochařem J. J. Rifaundem - ta je dnes v Egyptském muzeu v Turíně.

Thutmose I.

6. dubna 2008 v 13:01 | Dominika Vaněčková |  Faraoni a královny
Thutmose I.
Thutmose I. je v pořadí třetí faraon 18. dynastie. Jeho vláda je datována k letům 1535 - 1510 př. n. l. Proslavil se jako zakladatel proslulého pohřebiště v západním Vasetu, které nese honosné jméno Údolí králů. Při své korunovaci slavnostně přijal trůnní jméno Aacheperkaure.
Po svém otci, kterým byl Amenhotep I., dostal do rukou poměrně dobře hospodářsky rozvinutý Egypt. Využil příznivé situace k obnově válečných tradic a rozšířil hranice tehdejšího Egypta.
Začal válčit na jihu, kde pronikl k třetímu kataraktu na Nilu a na ostrově Tomba vybudoval opevnění. Podle písemných zpráv z tohoto období se dále vypravil na východ do Asie, kde bojoval podle jeho slov proti "asijským psům". Zde dobyl velkou část území a po dobytí větší části Palestiny pronikl až za řeku Eufrat.
Při zpáteční cestě uspořádal velký lov na slony, aby tak oslavil své vítězství. Měl opravdu co slavit. Dostal se dále než kterýkoliv jiný král a navíc získal obrovskou válečnou kořist, která také čítala desetitisíce zajatců. Z těch pochopitelně udělal otroky.
V dobytých oblastech zanechal své posádky, které neustále potlačovali vzpoury. Těsně na konci jeho vlády se celá Sýrie a Núbie utápěla v jednom krvavém povstání za druhým.
Své království měl ve Vasetu, tedy v Thébách, které velkoryse vyzdobil. Mnohé chrámové dostavby se zachovaly dokonce dodnes.
V Karnaku postavil čtvrtý pilon Amonova chrámu, který měří 80 m, pátý pilon, obelisk,dva monumentální sloupy a mohutné ohradní zdi kolem komplexu. V Nubetu vystavěl chrám boha Sutecha, který je dnes totálně v troskách.

Nefertiti- jaký osud potkal královnu

6. dubna 2008 v 12:11 | Dominika Vaněčková |  Faraoni a královny

Nefertiti

Jaký osud potkal královnu?

Okolo roku 1336 před Kristem Nefertiti prostě z historie zmizela - bylo jí něco kolem třiceti let.
Po mnoho let byli badatelé přesvědčeni, že Nefertiti upadla v nemilost, byla vyloučena z královské rodiny Achnatona a že hlavní příčinou toho bylo, že mu neporodila syna.
Podle jiné hypotézy královská rodina a vše, co připomínalo ji a kult Atona bylo zničeno ihned po nástupu Tutanchamona na trůn v roce 1333 před Kristem. Avšak v hrobě v Achet-Aton byly nalezeny předměty spojené výlučně s osobou Achnatona. Nefertiti zde tedy pravděpodobně pohřbena nebyla. Žádná stéla se také o její smrti nezmiňuje a ani nebyl nalezen žádný oficiální zápis smrti královny.
Nebo se snad královna ujala vlády po Achnatonovi?
S jednou ze svých vedlejších žen, jež měla titul "Milovaná manželka�- Kiou - měl Achnaton syna Tutanchamona. Proč tedy označil jako svého nástupce Semench-ka-re se neví. Tento regent je zcela neznámá osoba, avšak někteří egyptologové se domnívají, že jeho matkou byla také Kia. Jiní soudí, že Semench-ka-re byl Achnatonův vlastní bratr, nebo prostě člen královské rodiny. Fakt, že Semenchka-re i Nefertiti měli shodné své druhé jméno "Neferneferuaton� jež používali, svádí k docela šílené dedukci, že Nefretiti Achnatona přežila a v roce 1336 před Kristem nastoupila na trůn pod jménem Semench-ka-ré.
Existují však jisté důvody, které nasvědčují tomu, že Nefertiti zemřela ve čtrnáctém roce panování svého muže Achnatona na epidemii...

Konec jedné epochy

Odpor k reformám a novému kultu náboženství, narůstající neshody uvnitř země, díky Achnatonovu nezájmu o vnitřní i vnější politiku, byl tak velký, že v sedmnáctém roce vlády je Achnaton zřejmě násilnou smrtí odstraněn z trůnu. Příslušných poct se mu pravděpodobně nedostalo ani při pohřbu. Jeho hrobka byla nalezena zdemolována a jeho podoby byly zčásti zničeny vysekáním tváře, což znamená, že měl být zcela vymazán z dějin.
Po Achnatonově smrti - v roce 1336 před Kristem - se město Achet-Aton vylidnilo a zpustlo - později bylo využito jako zdroj stavebního materiálu, což mělo za následek naprostou likvidaci města, z něhož zbyly jen základy.

Záhadná mumie číslo 61072

Tři mumieV Údolí králů v Luxoru, v zapečetěné postranní komoře královské hrobky (KV35) odpočívají tři mumie (žena, chlapec a dívka). Hrobka byla pro bádání naposledy otevřena v roce 1898 a v roce 1907 byla opět zazděna. Do katalogu byla zanesena mimo jiné i mumie "Nr. 61072".
Tým britských egyptologů, který v současné době zkoumá nalezené ostatky, identifikoval tuto mumii jako pravděpodobné pozůstatky slavné královny Nefertiti. Z egyptologického hlediska je případný objev hrobky legendární vládkyně Egypta přímo senzace, protože všechny památky na tuto dobu byly úmyslně a systematicky nástupci faraona Achnatona ničeny. Že se zachovalo mumifikované tělo takovéto významné historické osobnosti je skoro neuvěřitelné.

Tisková zpráva

Digitální rentgenové zařízení společnosti Canon odhalilo tajemství starověkého Egypta
Expedice televizního kanálu Discovery Channel použila při svém výzkumu první přenosný digitální radiografický (DR) systém na světě, který vyvinuli specialisté ze společnosti Canon. Zařízení CXDI-31 je unikátní svou mobilitou a bylo jediným systémem na světě, který egyptologům, pod vedením doktorky Joann Fletcherové, umožnilo probádat vnitřní prostor hrobky bez hnutí se zkoumanými objekty a přímo na místě okamžitě zhotovit snímky nalezených mumií.
Mumie Nefertiti?Dr. Fletcherová V minulosti bylo obvykle nutné mumie z hrobek vyjmout a převést je do nemocnice, kde byly zrentgenovány klasickou metodou, při které se nejdříve vyvolal rentgenový film a poté byl snímek vyhodnocen. Nové rentgenové zařízení s plochou obrazovkou umožnilo rentgenologům a vědcům podílejícím se na tomto projektu okamžitě vytvořit trojrozměrnou kostru mumifikovaného těla a zároveň provést animaci, která umožnila náhled do vnitřku mumie. To egyptologům a specialistům na lidské ostatky poskytlo nové možnosti zkoumání těchto tajemných objektů. Tým expertů z oboru soudního lékařství měl vysoce kvalitní digitální snímky k dispozici na řídícím počítači pouhé tři sekundy po snímání. Díky zařízení se mohla doktorka Fletcherová a tým složený z radiologů, expertů na zkoumání starověkých lidských ostatků, archeologů, chemiků a specialistů na konzervaci, zaměřit na oblasti zvláštního zájmu, jako byly šperky a nepatrné trhlinky a poté je zvětšit a provést zdokonalení obrazu bez viditelné ztráty detailů. Byl odhalen malý počet zlatých korálků v dutině prolomeného hrudního koše. Korálky byly odlité ve tvaru typickém pro příslušníky královského rodu (ke kterému patřila Nefertiti). Má se za to, že korálky upadly, když vykradači hrobek z jejího těla šperky strhávali. Anatomie pánve prokázala, že jde o ženu a rentgen páteře odhalil přítomnost skoliózy v bederní oblasti. Skutečnost, že jde o dospělého jedince, dokazují srůsty všech epifyzárních spojů.
"Dokončili jsme rentgenové snímkování u všech tří mumií nalezených v hrobce a budeme tedy moci vyjasnit jejich příbuzenské vztahy, choroby, zdravotní stav, zranění a možná i příčiny jejich smrti", řekla doktorka Fletcherová. "Rentgenování mumie, o které se domnívám, že jde o Nefertiti, nám také poskytuje jedinečnou příležitost provést rekonstrukci jejího proslulého obličeje."
Discovery Channel financoval a zdokumentoval v letech 2002 a 2003 expedici egyptoložky Joann Fletcherové, členky Výzkumného týmu mumií univerzity v Yorku, jejímž cílem bylo najít a identifikovat Nefertiti. Doktorka Fletcherová, specialistka na staroegyptské úpravy vlasů, objevila v muzeu v Káhiře nubijskou paruku, jakou nosila pouze Nefertiti a členové její rodiny. Tato paruka přesně padne na lebku mumie údajné Nefertiti.
Pro identifikaci je důležitá i poloha pravé paže, jež je vztyčena nahoru včertně palce - to byla výsada pouze členů královské rodiny. Na vyholené lebce se našly otlaky po královské čelence a dvakrát propíchnuté ušní lalůčky - to byla výsada pouze dvou královen - jednou z nich byla Nefertiti.
Přes všechny tyto důkazy zůstává tři tisíce let stará mumie číslo 610072 nadále hádankou. Definitivní identifikace by byla možná pouze testem DNA. Ještě však nebyly nalezeny ostatky Nefertitiných dětí, takže genetické porovnání zatím není možné.

Ps: Podle testů DNA se zjistilo, ze údajná Nefertiti je vlastně mladý muž. Fletcherová se musela Egypťanům omluvit.

Takže otázka ohledně posledního odpočinku této slavné královny je vlastně stále otevřená.

Nefertiti 2

6. dubna 2008 v 12:10 | Dominika Vaněčková |  Faraoni a královny

Nefertiti

Busta NefertitiSlavná egyptská královna Nefertiti byla ženou faraona Amenhotepa IV. Měla s ním šest dcer a byla nevlastní matkou legendárního faraona Tutanchámona. Nefertiti byla jednou z nejmocnějších a nejkrásnějších žen starého Egypta.
Žila v tzv. amarnském období (cca 1381 - 1344 před Kristem), což je jeden z nejznámějších pojmů egyptologie označující souhrnně náboženskou a kulturní epochu egyptské historie druhé poloviny 18. dynastie. Hlavním představitelem tohoto období egyptských dějin je její manžel faraon Amenhotep IV., jinak též Achnaton (Echnaton).
Amehnotep IV., syn faraona Amenhotepa III. a královny Teje, se zpočátku jmenoval po svém otci Amenhotep (celým jménem Nefercheprure Vaenre Amenhotep), teprve později si nechal říkat Achnaton. Pocházel z mnoha sourozenců - jsou známi starší bratr korunní princ Thutmose a čtyři sestry: Sat-Amun, Isis, Henut-tau-nebu a Nebet-ah. Achnaton se narodil a žil v Thébách v královském paláci Malqata, ale na veřejnosti se objevoval jen sporadicky. Jeho uzavřenost se dnes mnozí archeologové snaží vysvětlit fyzickou, popřípadě duševní poruchou, která se u něj projevila už v dětství.
Amenhotep III. v třicátém sedmém roce své vlády umírá a jelikož jeho nejstarší syn Thutmose předčasně zemřel, nastupuje na trůn mladší Achnaton a zcela podle tradice se v Karnaku nechává korunovat na krále Horního a Dolního Egypta.
Kdy se Achnaton oženil s Nefertiti není známo. Jisté je jen to, že tento sňatek nebyl v souladu s tradicemi a Achnaton namísto aby se oženil se svou sestrou Satamun, bere si šlechtičnu nekrálovského původu.
V třetím roce vlády vysílá Achnaton velekněze Maie na expedici do wádí Hammamat ve Východní poušti. Tak se zbavil silného nepřítele, který mohl kazit jeho záměry. Jakmile je kněz odstraněn, dává Achnaton příkaz k výstavbě velkolepého chrámu boha Atona uvnitř karnackého chrámového komplexu. Chrám je postaven z kamenných bloků, stěny jsou opatřeny reliéfy. V chrámu nechává postavit své monumentální sochy. (Ty jsou dnes vystavené v Egyptském muzeu v Káhiře).
V pátém roce vlády Achnaton odjíždí z Théb na sever a zakládá nové město na nedotčené a nehostinné půdě východního břehu Nilu, přesně uprostřed cesty mezi Memphidou a Thébami. Město je vybudováno za necelé dva roky a je ohraničeno čtrnácti hraničními stélami. Text stély z pátého roku vlády vypovídá o stavebním projektu v Achet-Atonu a o Achnatonově nadšení, neboť v den založení města přijel na místo v nádherném voze a svému božskému otci (Atonovi) obětoval ty nejlepší pochoutky a vůně. Na stéle se dále uvádí, že to nebyl člověk, ale bůh Aton, kdo vybral místo pro novou královskou rezidenci. Achnatonův díl zásluhy pak spočíval v tom, že rozeznal Atonovo znamení.
Svému bohu staví Achnaton velký a malý chrám, své královské manželce pak sluneční kapli a dva "jubilejní" chrámy. Nechává postavit královský palác a palác pro Královnu. Ve východním pohoří u Achet-Atonu zřizuje Achnaton svou hrobku a rovněž i hrobku pro Nefertiti a Merit-Aton.
Text stély z šestého roku vlády spočívá v přísaze krále ochraňovat město Achet-Aton a dovídáme se z ní o dění ve městě, například že faraon odjel jižním směrem k jihovýchodní hoře Achet-Atonu, kde zůstal stát v žhnoucích paprscích slunce a vykonal při životě svého otce Atona, manželky a princezen Merit-Aton a Maket-Aton, přísahu o dobudování města.
Stela-vzyvani boha RE Achnatonem a NefertitiJiž jeho otec faraon Amenhotep III. v době své vlády navázal na tradici Staré říše, kdy panovník byl spojován s bohem Re. Jeho syn Amenhotep IV. přivádí tuto snahu do extrému a na místo boha Amona dosazuje boha Atona jako nejvyššího boha Egypta. Amonovy kněží I lid toto snášejí s velkou nelibostí.
Bůh slunce měl v Egyptě vždycky zvláštní postavení, které jeho - boha životadárce - nadřazovalo nad bohy ostatní. Od dob faraona Chufua pojili králové své jméno s bohem Re a považovali se za jeho syny, čímž zdůrazňovali svůj božský původ a tedy i nárok na trůn. V období páté dynastie zažívá kult boha slunce svůj rozkvět a bůh Re z Heliopolis je povýšen nad ostatní bohy - ti jsou však nadále uctíváni, nehledíc na Achnatonovu reformu náboženství. Aby kněží posílili pozici Amona a zároveň příliš nepopřeli úlohy ostatních bohů, spojují boha Amona s bohem Re a vzniká jediný bůh Amon-Re.
Na rozdíl od svých předchůdců, kteří se cítí být součástí stvořitelova záměru a jsou jím dosazeni jako králové, považuje se Achnaton za syna, pro kterého bylo to vše stvořeno a kterému to bylo dáno.
Achnatonova radikálnost spočívající v upřednostnění jediného boha přivedena do extrému skrze založení nového města, které muselo stát na doposud neposkvrněné půdě, měla své katastrofální důsledky.
Královnin profilEgyptský lid byl připraven o své tradiční bohy, kteří chránili je i jejich příbytky. Namísto sošek bohů nyní lidé v Achet Atonu zdobili své domovní oltáře vyobrazením královské rodiny při uctívání a obětování Atonovi nebo výjevy z jejich rodinného života. Královská rodina tak na sebe převzala obdobu mytologické božské rodiny, kdy například Nefertiti převzala úlohu Isis, Hathor a dalších, zatímco malé princezny představovaly kněžky, které obveselují boha hudbou a zpěvem.
Nefertiti byla a zůstává ztělesněním ženské krásy. Samo jméno Nefertiti by se dalo přeložit jako "a přišla nádherná žena". Její podoba je známá vápencová busta, kterou lze dnes spatřit v Egyptologickém muzeu v Berlíně - Charlottenburgu. Bustou královny Nefertiti našel roku 1912 v Tell el-Amarně Němec Borchardt a přivezl ji do Berlína. Když v roce 1935 egyptský král Fuád požádal o její vrácení, německá strana odpověděla, že kancléř Adolf Hitler se do ní zamiloval a nedokáže se s ní rozloučit.
Achnaton a NefertitiNa mladou ženu v té době byla Nefertiti velmi průbojná, odvážná a především vzdělaná. Její původ není znám, vedou se o něm spory. Podle jedné z hypotéz byla Nefertiti mitannijská kněžna Tadukhepa, jež byla původně zaslíbena Amenhotepu III., ale nakonec se provdala za jeho syna Achnatona. Podle druhé hypotézy Nefertiti byla dcera Amenhotepa III. a jeho konkubíny. Fakt, že by Achnaton a Nefertiti byli příbuzní se zdá málo pravděpodobný, protože v tom případě by podle tehdejšího práva měla Nefertiti nárok na titul "Dcera faraona� a toho ona nikdy neužívala.
Podle třetí hypotézy jejími rodiči byli Ti a Ai. V tom případě by její otec byl nejvyšším úředníkem u faraonova dvora a později důvěrníkem Achnatona. Tato hypotéza připadá egyptologům nejpravděpodobnější.
Další záhada je domněnka, že Ti nebyla biologická matka krásné královny, ale jak ukazují prameny, její babička.
Nefertiti už v mládí upoutala pozornost svého okolí nejen krásou, ale především svým chováním. Když se provdala za čtrnáctiletého Amenhotepa IV. (ve čtvrtém roce jeho vlády) bylo jí 15 let. V prvním roce panování coby vládkyně nosila paruku a modrou korunu, zdobila se peřím a vším, co je typické pro kult bohyně Hathor. Přes deset let byla nejvlivnější ženou, která se významně podílela na společenských událostech a změnách ve starém Egyptě a hrála mimořádně významnou úlohu v upevňování Atonova kultu. Byla milující matkou šesti dcer - ze dvou - Merit-aton a Anchesenpa-aton se později staly královny.
Sám Achnaton nebyl krasavec. Dlouhou dobu byly pochybnosti, zda-li je skutečně mužem! Zejména z chrámů v Luxoru a Karnaku jsou známá Achnatonova vyobrazení s neobvykle protáhlou tváří a ženskou postavou. Za jeho vzhled však mohla hormonální porucha. Achnaton trpěl tzv. "Marfan-syndromem (Morbus Marfan)". Charakteristickým znakem tohoto syndromu je úzká protáhlá tvář, výrazně dlouhé a hubené ruce, hluboko posazené oči a tzv. "trychtýřovitá" hruď. Syndrom je dědičný, čímž by se dalo vysvětlit, proč i dcery Achnatona jsou vyobrazením podobny otci.
Později si Achnaton za svou ženu vzal i svou dceru Anchesen-amon (v jejích dvanácti letech), kterou provdal i za svého spoluvládce a nástupce Semench-ka-rea, avšak ten předčasně zemřel násilnou smrtí. Nakonec se ve svých třinácti letech stala manželkou faraona Tutanchamona ( - původně Tutanchaton).

Hrobka prince Amenherchepšefa

6. dubna 2008 v 12:05 | Dominika Vaněčková |  Objevy, nové poznatky
Hrobka prince Amenherchepšefa je po hrobce Nefertari v Údolí královen tou druhou nejkrásnější. Amenherchepšef byl synem Ramesse III. a patřil k jeho mladším synům. Jeho matkou mohla být možná právě královna Titi. Zemřel mladý, zřejmě již ve věku 9 let, ale nejspíš nebyl nikdy v této hrobce nakonec pohřben. Ernesto Schiaparelli nalezl hrobku prázdnou, pouze se sarkofágem. Ví se, že princ vykonával řadu funkcí, také "nosiče vějíře po pravém boku krále" a byl nositelem titulu "představený obou zemí", což byla jedna z vedoucích funkcí správy království. Princ doprovázel otce na válečném tažení a je možné, že zahynul v bitvě.

Poslední hrobkou, kterou navštěvujeme je hrobka prince Chaemuaseta. Hrobka je krásně malovaná Byl knězem a jedním z nejstarších synů Ramesse III. Zastával také funkci Ptahova velekněze v Memfidě. Princ drží v rukou vějíř Chu z pštrosích per, znak jednoho ze svých titulů. Podle některých nápisů byl nejstarším královým synem a tedy možná i předpokládaným dědicem. Byl pohřben v této hrobce, ale nejspíš až za vlády Ramesse IV.
Údolí královenHrobka prince Chaemuaseta

Zlatým hřebem údolí je nejkrásnější hrobka v celém Egyptě, hrobka královny Nefertari. Tato nádherně malovaná hrobka bohužel není přístupná. Velká královská manželka faraona Ramesse II. byla pohřbena v hrobce, jejíž krása dokládá jak byla Nefertari svým manželem milována. Její mimořádné postavení dávají tušit i jiné monumenty, měla například vlastní chrám v Abú Simbelu. To, že královna byla žena výjimečné krásy můžeme poznat i z jejího titulu Nefertari Merej-en-Mut, překladu "Nejkrásnější žena ze všech, milovaná Mutou. Králi stála po boku celkem 26 let.

Hrobku objevil roku 1904 italský archeolog Ernesto Schiaparelli, který během svých vykopávek nalezl většinu hrobek v tomto údolí. Objev Nefertařiny hrobky patří k největším objevům egyptské archeologie.

Vysoušení omítek a krystalky soli, které se tvořily pod malbami hrozily zničením maleb a kvůli zachování hrobky pro další generace ji bylo nutné pro veřejnost uzavřít. Hrobka byla uzavřena v padesátých letech 20. století. V letech 1988 až 1995 prošla hrobka rozsáhlým konzervačním a restauračním procesem vedeným Gettyho konzervačním institutem. Pro veřejnost byla zpřístupněna pouze v letech 1995 - 2003. Přístup limitován na 150 lidí denně, jen 10 najednou a jen na maximálně 15 minut. Přesto však musela být opět uzavřena a není jisté jak dlouho hrobka vůbec vydrží.
Údolí královenÚdolí královen, vchod do Nefertařiny hrobky

Starým řemeslníkům se nepodařilo vytvořit na křehkém podloží hladké stěny a museli na zdi nanést silnou vrstvu štuku. Váha štuku však způsobuje praskání. Restaurační práce dokázaly tento proces zpomalit ale nikoliv zastavit.

Naštěstí však existuje mnoho knih, které vám návštěvu místa Nefertařina posledního odpočinku zprostředkují prostřednictvím fotografií. Malby jsou tak nádherné, že je stěží uvěřitelné, že jsou staré již tři tisíce let. Strop hrobky je vymalován namodro a plný žlutých hvězd. Nefertari v bílém složitě plisovaném a skoro průhledném plášti se supí čelenkou typickou pro královské matky dnes můžete vidět jen na malbách v knihách. Přesto pokud popustíte uzdu své fantazii, můžete se alespoň v duchu přenést do nádhery jasných maleb hrobky, která byla vyznáním lásky mocného faraona Ramesse II. jeho krásné ženě Nefertari.

Hrobka královny Titi

6. dubna 2008 v 12:04 | Dominika Vaněčková |  Objevy, nové poznatky
Hrobka královny Titi patřila manželce jednoho z Ramessovských faraonů 20. dynastie. Její postavení není dosud zcela jasné, ale mnozí archeologové věří, že byla manželkou Ramesse III. a matkou některého z jeho synů, možná jednoho nebo více z pochovaných v dalších hrobkách. Zajímavé je, že Titi je na některých malbách znázorněna jako mladá dívka v oblečení adolescenta, na jiných jako zralá žena v konzervativnějším oděvu. Tento znázorněný kontrast nebývá pro staroegyptské umění typický.

Obě další přístupné hrobky patřily synům Ramesse III. Hrobky jsou si stylem podobné a obě mají dobře zachované nástěnné malby. Malby jsou jako i v jiných hrobkách opatřeny ochranným sklem. Hlavním námětem výzdoby je vždy otec faraon Ramesse III., který představuje svého syna bohům. Princ bývá zobrazován jak kráčí za svým otcem jako mladý chlapec. Na hlavě má typický účes s pleteným copem na stranu sepnutým sponou a oholenou protáhlou lebkou.
Údolí královen

Kde odpočívá krásná Nefertari

6. dubna 2008 v 12:02 | Dominika Vaněčková |  Faraoni a královny
Údolí královen - kde odpočívá krásná Nefertari
Údolí královen je malé wádí ve tvaru U nacházející se v nejjižnějším cípu thébské nekropole. Jméno údolí také není zcela přesné, protože tyto hrobky patřily nejen královnám, ale i dalším členům královských rodin a vysokým královským úředníkům. Údolí má arabský název Wádí al- Malkát nebo také Biban al-Harem, což znamená Brány harému. Staří Egypťané jej nazývali Ta set neferu neboli Místo krásy nebo také Místo faraonových dětí. Pohřebiště bylo nejprve vyhrazeno jen pro pince a princezny, od dob Ramesse II. se používalo také pro královské manželky.
Na úpatí útesů se nachází malá jeskyně, do které tekla voda a pokračovala dál údolí. Právě to mohlo být některých názorů důvodem pro volbu tohoto místa za pohřebiště. Představovala klín Hathor a voda znamená symbol plodnosti. Pohřeb na tomto místě znamenal znovuzrození na onom světě.

Je tady celkem 75 hrobek, veřejnosti jsou však v současné době přístupné pouze tři. Některé z hrobek nebyly nikdy dokončeny, jiné jsou v špatném stavu kvůli nízké kvalitě zdejšího podloží nebo byly zničeny přívalovými dešti. Stěny hrobek musely být právě kvůli špatné kvalitě kamene pokryty před zdobením silnou vrstvou štuku. Ten pak svou vahou často popadal nebo jej zničila vlhkost. U mnoha hrobek tak nebylo možné zjistit informace o jejích majitelích, protože se nepodařilo identifikovat žádné nápisy.