Červen 2009

Medvěděv se v Africe snaží vzkřísit ruský vliv

27. června 2009 v 9:35 | Dominika Vaněčková |  Novinky

Medvěděv se v Africe snaží vzkřísit ruský vliv

Ruský prezident Dmitrij Medvěděv je tento týden na návštěvě čtyř afrických zemí. Cílem je oživit spolupráci a vliv Ruska nejen na černém kontinentě, ale i na Blízkém východě. Po Egyptu se jeho druhou zastávkou ve středu stala Nigérie.


Dmitrij Medvěděv v Gíze

Ruský vliv v Africe od pádu Sovětského svazu vymizel a iniciativu v posledních letech převzali především Číňané. Sověti během 70. letech minulého století štědře podporovali marxistická hnutí napříč kontinentem a v polovině dekády tam působilo téměř 35 000 jejich politických a ekonomických poradců.
Nové ruské vedení se snaží někdejší vliv oživit. Premiér Vladimir Putin ještě ve funkci prezidenta v roce 2006 navštívil Jihoafrickou republiku a Maroko a Medvěděv v iniciativě pokračuje současnou návštěvou Egypta, Nigérie, Namibie a Angoly.
Egypt je z afrických zemí největším obchodním partnerem Ruska, i když je jeho objem relativně nevelký - 4,1 miliardy dolarů.

Rusové usilují u světový řád s mnoha póly

V úterý tam Medvěděv se svým protějškem Husním Mubarakem podepsal dohodu o desetileté strategické spolupráci. Prezidenti se zavázali koordinovat své pozice v oblasti zahraniční politiky a usilovat o mnohapólový světový řád, což se dá překládat jako snaha o vytvoření protiváhy americké dominanci.
Mubarak rovněž podpořil ruský návrh na blízkovýchodní konferenci v Moskvě koncem roku a řekl, že Káhira je připravenou prohloubit spolupráci v oblasti energetiky, obchodu a investic. Spojené státy a Izrael zatím reagovaly na myšlenku moskevské konference vlažně.
Medvěděv se během dvoudenního pobytu v Egyptě setkal i s generálním tajemníkem Ligy arabských států Amrem Moussou.

Uran, ropa a minerály

Jedním z hlavních ekonomických témat Medvěděvovy návštěvy ve všech čtyřech zemích je jaderná energie. V prezidentské delegaci proto nechybějí ani ministr energetiky a šéf státního podniku Rosatom. Ten se snaží získat zakázku na výstavbu první egyptské jaderné elektrárny v hodnotě téměř dvou miliard dolarů. Společnost se rovněž ucházela o práva na těžbu místního uranu.
Také v Nigérii doufá Rosatom v podepsání dohody o jaderné spolupráci. Jiný ruský státní gigant Gazprom už smlouvu o rozšiřování nigerijských ložisek plynu a ropy podepsal.
Medvěděvova cesta končí v Namibii a Angole. Do první jmenované země zavítá ruský prezident vůbec poprvé, nicméně ruské společnosti tam již uran ve spolupráci s místními firmami těží. Moskva zemi nabízí prodej technologií k výstavbě plovoucích jaderných reaktorů.
Angola v současnosti předsedá Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC). V zemi působí ve dvou společných podnicích ruská společnost Alrosa, zaměřená na těžbu diamantů.

Oznámení

27. června 2009 v 9:31 | Dominika Vaněčková |  Site
Ahojky, tak prádniny jsou konečně tady.. Chtěla bych vám všem poblahopřát k vašemu vysvědčení... Snad bylo dobré.. No určitě na prázniny někam jedete.. Já také odjíždím už dnes, jedeme si užít s kamarádkou .. Tak jen že sem nebudu celých 9 dní... Tak hezké prázniny a krásné léto.. Ahoj

Záhlaví

21. června 2009 v 20:02 | Dominika Vaněčková
Ahojky, tak tady je moje první záhlaví pro vás. Je to záhlaví s Tutanchamonem ... Tak se radši podívejte sami .. :-)






Další záhlaví pro vás je krásná Nefertiti.. tady je :


Znovuzrozené chrámy : Divy dvou různých epoch

21. června 2009 v 17:36 | Dominika Vaněčková |  Památky, hrobky, stavby
I když Abú Simbel nebude nikdy vypadat přesně tak jako dřív, získal nové pozoruhodné rozměry. Sergio Frascarelli, jeden z inženýrů zmínného společného podniku , je pro mne shrnul takto :
,,Nikdo neví jak dlouho lidem trvalo , než tyto chrámy ve skále vytesali. Víme však, že vyjmutí této památky ze skalního masivu, její vyzvednutí a zachování pro budoucnost byla práce, kterou by jeden člověk vykonal za čtyři tísice let. A tato námaha nebyla vynaložena jen na záchranu chrámů, něco k nim přibylo navíc. Například kupole. Abú Simbel byl div starověku. Nyní je také div naší epochy."

Plány počítají s turisty

21. června 2009 v 17:30 | Dominika Vaněčková |  Památky, hrobky, stavby
Při sestavování chrámů na novém místě se nezapomnělo ani na návštěvníky - a kupole Velkého chrámu může hrát významnou roli. Atavitelé vytvořili v ukrytých spojeních mezi bloky prostor pro elektrické vedení, takže bude možné osvětlit interiér a reflektory mohou nasvítit chrám zvenčí. Byl instalován větrací systém, který bude zjišťovat výměnu vzduchu v komorách , všichni si ještě dobře pamatovali , jak nesnesitelně v nich bývalo na původním místě. Inženýr, s nímž jsem o tom hovořil, se hořce usmál. ,,Až odejdeme, Abú Simbel opět upadne v zapomnění a zase bude tím, čím byl dřív, místem na konci světa," řekl. Všichni zúčastnění věří, že se toto pesimistické proroctví nenaplní, i když turistický ruch po ,, šestidenní válce-ů na Blízkém východě v červnu 1967 značně ochabl. Nový hotel nádherným výhledem na Násirovo jezero je zatím kvůli nedostatku návštěvníků prázdný. Počátkem roku 1968 zahájila jedna letecká společnost lety mezi Abú Simbelem a Asiánem, uskutečnilo se jich však jen několik a pak je společnost přestala nabízet. Nyní se zdá, že se situace zlepšuje - natoli, aby se naplnily dvě okřídlené lodě z Asuánu denně. Přes nedostatek návštěvníků pokračovali dělníci ve zkrášlování nového místa. Nebylo možné otrocky napodobit původní okolí chrámů a odborníci , kteří úpravy navrhovali, vždy připouštěli , že nové okolí bude umělé. Teprve postupně se však ukazovalo , jak umělé ve skutečnosti bude. Nově navršené kopce jsou o 23 a 16 metrů nižší než staré skalní masivy fasády chrámů a skála, která je rámuje , tak získala neočekávaný vzhled. Nikoho ani nenapadlo, že by se kopce měly nasypat do původní výšky. Každý další metr by stál dalších přibližně dvěstě tisíc dolarů a celkový rozpočet na záchranu chrámů v Abú Simbelu už tak překročil plánovaných šestatřicet milionů dolarů zhruba o 10 %. Obnova skalního masivu rámujícího chrámové fasády zdaleka nebyla dokonalá. Ti, kdo ji navrhovali, zjistili příliš pozdě, že lámané bloky použité na většině přední strany kopců jsou příliš malé. Kvůli příliš mnoha spojům vznikal dojem kamenné zdi a stavební dělníci svému výtvoru začali říkat Dlouhá čínský zeď. Otázka, co udělat se spoji bloků nejen na vnější straně, ale také uvnitř v chrámech , videla ve vzduchu dlouho. Archeolog Anvar Šukrí působící v Abú Simbelu byl toho názoru , že nejčastější by bylo nevyplňovat je až k povrchu, přinejmenším uvnitř chrámů. Měl pocit , že budoucím generacím by mělo bý´t zřejmé, že Abú Simbel jsou jen trosky nenávratně zničené památky , úspěšně sestavené na jiném místě. Ustoupil však pře námitkou , že okraje oblouků by ohrožovala eroze , a odborníci se nakonec dohodli na zakrytí všech stop řezání. V interieréch a na fasádě byly tedy pečlivě vyplněny kilometry spár tak, aby je nenašel ani nejpozornější návštěvník.

Koláže

11. června 2009 v 19:16 | Dominika Vaněčková



Úprava krajiny přináší nové potíže

11. června 2009 v 15:01 | Dominika Vaněčková |  Památky, hrobky, stavby
Také v Abú Simbel ještě potřrbovali čas. Poslední fáze projektu , úprava krajiny, byla nakonec mnohem obtížnější než se očekávalo.
Původní chrámy byly zasazeny do stěny útesu, jejich interiéry byly pod zemí. Na novém místě chtěli stavitelé nad chrámy vytvořit umělé kopce , aby napodobili původní uspořádání. Protože znovu sestavené monumenty by hmotnost nasypaných hromad kamene neunesly, měly zatížení nést železobetonové kopule.
Kupole Velkého dómu přinášela překvapivé potíže. Betonová konstrukce takové výšky ( necelých 28 metrů ) a rozpětí ( 60 metrů), která měla nést tak obrovskou váhu ( 55 tun na O,8 m2 ) , nebyla ještě nikdy postavena. Někteří odborníci pochybovali o tom, že vůbec může být postavena. Stavitelé však nakonec vytvořili mistrovské dílo techniky, které je dostatečně pevné, aby uneslo maximální zatížení kupole.
Podařilo se jim to spojením asi tří set betonových kusů do 34 obrovských oblouků. Aby beton nevysychal příliš rychle a nedrolil se v horku, při odlévání jednotlivé segmenty chladili.
Při navrhování kupole a podpůrného stavebního lešení používali stavitelé počítač, protože vzájemné působení sil mezi třemi sty kusy bylo mimořádně složité. Podle společnosti VBB nevyřadovala dosud žádná jiná stavba tak rozsáhlý počítačový program jako tato.
Do konce roku 1967, když byly první tři turbíny elektrárny a Asuánské přehrad+ uvedeny do provozu, byly kupole nad oběma chrámy již na místě.
O několik dnů později na ně dělníci začali sypat plánovaný náklad kamení.
Jediná praktická možnost bylo vrštit kamení z úrovně země. Protože zátěž tlačila na spodní části kupole Velkého chrámu, vystoupil vrchol kupole ve skutečnosti do výšky o půl centimetru a s takovou změnou stavitelé počítali.

Plavba po Nilu vás vráti do doby faraonů

10. června 2009 v 17:02 | Dominika Vaněčková |  Novinky
Nepřeberné množství přírodních krás, pouštní oázy, nedotčené korálové útesy, úchvatné pláže, velkolepé památky, pohostinnost místních lidí, gastronomie a exotická kultura - to vše dělá z Egypta oblíbený cíl turistů z celého světa. Většinu z toho můžete zažít a okusit v průběhu plavby po Nilu, nejdelší řece světa.

Po stopách Agathy Christie

Je mnoho možností jak poznávat Egypt. Vydejte se po stopách Agathy Christie, výletní plavbou po Nilu dlouhou 6 400 km mezi Asuánem a Luxorem, a čekají vás neopakovatelné zážitky, místa, zvuky a nádherná příroda. Z prosluněné paluby si vychutnávejte okázalé výhledy na zelená pole a palmové háje, pomalu se pohybující felúky, roztomilé vesnice a životem pulzující města. Každá zastávka na cestě vás přivede do úzkého kontaktu s mytologickými divy, světoznámými chrámy, shonem každodenního života a tlačenicí na tržnicích. Plavba po Nilu je nejpohodlnější a nejpříjemnější způsob, jak vidět velké množství nejdůležitějších památek a míst egyptské kultury. V dávných dobách to byl nejrychlejší a nejjednodušší způsob přepravy po Egyptě.

Podívejte se, jaké památky podél Nilu uvidíte:


Tipy na dlouhé výletní plavby

Dlouhé výletní plavby se ubírají stejnou cestou, kudy se plavili velcí králové a královny Egypta. Pravidelná výletní plavba na plně vybavených výletních lodích vede z Luxoru do Asuánu přes Esnu, Edfu a Kom Ombo a trvá obvykle sedm dní. Lodě nabízejí ubytování s veškerými službami, zábavou a návštěvou pamětihodností. Vstupy a průvodci jsou již zahrnuti v celkové paušální "all-inclusive" ceně.

Lodě jsou elegantní, se službami na úrovni pětihvězdičkových hotelů a na mnohých je k dispozici i bezdrátové internetové připojení. Pro dobrodružné povahy se nabízí alternativa v podobě plavby z Luxoru do Asuánu na plachetnici. Další možností je plavba na zlatém člunu zvaném dahabíja, na které se plavíte po Nilu jako kdysi králové. Plavba tímto člunem byla v 18. a 19. století tím nejkultivovanějším a nejautentičtějším způsobem, jak cestovat po Nilu. Nejdříve to byl zábavní člun egyptské horní vrstvy, později luxusní způsob cestování pro lordy a lady, umělce a spisovatele z Evropy. Překrásné západy slunce, osamělé nilské ostrůvky, mírný severní vítr, který duje do plachet, stejně jako působivé chrámy činí z cesty mezi Asuánem a Esnou mimořádný romantický zážitek.

Dvakrát do roka, nepravidelně po dobu dvou týdnů v prosinci a červnu, když voda v Nilu klesne pod úroveň umožňující plavbu, je transfer z Luxoru zajišťován po silnici kvůli uzávěrce v Esně. Uzávěrku je možné si ověřit u cestovních kanceláří nebo společností provozujících výletní plavby.

Plavba po Násirově jezeře je nejluxusnějším způsobem, jak objevit bájné poklady Abú Simbel. Po dobu tří až čtyř dnů se budete plavit z Asuánu do Abú Simbel přes Kalabsha, Bait el walli, Wadi El Seboua a chrám Amada.


Tipy na krátké výletní plavby

Pro ty, kdo nemají moc času a chtějí se věnovat na své návštěvě Egypta také mnoha jiným aktivitám a navštívit další oblasti, se nabízí nezvyklé dobrodružství v podobě jednodenních výletů lodí nebo na plachetnici. Plavit se můžete z Luxoru na sever do Dandary (65 km od Luxoru) nebo do Abidosu (145 km od Luxoru). Vyplouvá se brzy ráno, absolvujete oběd na palubě a vrátíte se západem slunce.

Pro ty kdo mají ještě méně času jsou tady plavby po Nilu šité na míru. Jedná se o krátké výletní plavby felúkou v Luxoru, Asuánu a Káhiře, mezi nimiž najdete i dvouhodinové luxusní plavby - s obědem a živou hudbou nebo s večeří a představením s břišním tancem, tancem tanoura a podobně.



Co lze zažít a vidět v jednotlivých zastávkách

Luxor: Po setmění můžete shlédnout představení Sound & Light v chrámu v Karnaku (vstupenky u vchodu). Jedinečný zážitek je v ranním slunci se vznášet nad Luxorem v horkovzdušném balonu. Výlety trvají jednu až dvě hodiny. Mezi pamětihodnosti, které lze spatřit zeshora, patří: Ramesseum, Der-el-Medina, Medinet Habu, Memnonovy kolosy, hrobka Merenptaha, chrám královny Hatšepsut, hrobky faraonů v Údolí králů.

Romantický Asuán: Říká se, že nikde v Egyptě nenajdete takové světlo a takové ticho jako v Asuánu. Kdysi toto město na východním břehu Nilu, které si dodnes zachovalo svůj půvabný ráz, hojně navštěvovali bohatí Angličané jako zimní letovisko. Nil se zde třpytí tak modře jako nikde jinde, felúky s velkými bílými plachtami se ladně pohupují na hladině a malé ostrůvky lákají k výletům. Například na Kitchenerově ostrově se dá báječně relaxovat ve stínu nejrůznějších druhů palem, exotických stromů a dalších nádherně zbarvených rostlin.

Romantickým příbytkem pro zamilované je Old Cataract Hotel ležící v nádherné velké zahradě přímo na břehu Nilu. Orientálnímu a koloniálnímu šarmu tohoto známého hotelu podlehl již car Mikuláš, Winston Churchill, Lady Diana nebo Agatha Christie. Legendární terasa hotelu skýtá nádherný výhled na ostrov Elefantina a pískovcově zbarvené mausoleum Agha Khana, ke kterému se můžete dopravit felúkou. Duchovní vůdce Ismáílitů si přál, aby byl pohřben právě zde, na tomto podle jeho slov "nejkrásnějším kusu země". Když v roce 1957 zemřel, dala pro něj jeho vdova Begum nad svou bílou vilou zbudovat mausoleum. Po 37 let, až do vlastní smrti, pak pokládala na jeho hrob každé ráno růži.

Romantická je také plavba člunem na ostrov Fílé a návštěva stejnojmenného chrámového komplexu. Chrám je zasvěcen bohyni Isis, patronce manželství a lásky, která silou své lásky probudila svého manžela Osirise znovu k životu. Osamělý chrám okouzluje svým klidem a láká k posezení na břehu, kde se člověk může kochat pohledem na Nil.

Abú Simbel: Asuán je výchozím bodem pro výlety do 280 kilometrů vzdáleného Abú Simbel, kde se nachází proslulý chrámový komplex Ramsese II. se čtyřmi kolosy. Každoročně 22. února a 22. října zde na návštěvníky čeká fascinující hra světla, takzvaný sluneční fenomén. Pouze v těchto dvou dnech padají sluneční paprsky šedesát metrů hluboko dovnitř chrámu. Tři ze čtyř soch bohů, které zde stojí, se pak třpytí ve slunečním světle, pouze socha staroegyptského boha smrti zůstává zahalena tmou.




Zoufalství se postupně mění v naději

10. června 2009 v 16:48 | Dominika Vaněčková |  Památky, hrobky, stavby
Jeden z mých núbijských přátel měl problém. Abdarrahím Jazíd Garrar, muslim z vesnice Tuška, má tři ženy. Ve starě Núbii žily ve třech domech navzájem vzdálených den jízdy na oslu.
,,Tehdy to byl ráj," naříkal můj přítel s trpkým úsměvem. ,,Teď je to peklo. Všechny moje ženy musejí žít pod jednou střechou. Zpočástku se egyptským núbijcům zdálo , že jejich nový život je obtížný a hořký. Trápili se kvůli novým domům i své pudě. Většina půdy nebyla připravena k obdělávání , nebyla zavlažovací čerpadla a pole byla daleko od řeky. Núbijcům navíc velmi chyběl život na březích milovaného Nilu. Nemoci so vybírali krutou daň zejména mezi dětmi a starými lidmi. Trpěl i núbijský dobytek . Egyptská vláda vyhlásila dočasnou karanténu stád z oblasti Asuánu a mnoho zvářat uhynulo:z těch, která zůstala jich bylo mnoho poraženo kvůli nedostatku krmiva. Měsíční příspěvky vyplácené vládou se snaží přesídlení Núbijců byly sice v některých oblastech přiměřené, avšak tam, kde stavba přehrady vyhnala ceny vzhůru, sotva dostačovaly. Duševní bol jako by oslaboval dokonce i vrozený cit Núbijců pro umění. V některých vesnicích začali Núbijci pokrývat zdi svých úzkých domů nilským bahnem a zdobili je tradičními malbami. Na majestátních dvorech jejich dřívějších domovů tyto malby budily, velký zájem cestovatelů, nové malby mi však připadaly bez smyslum bez duše. Horlivá snaha pokračovat, jako by se nic nestalo, mě sklíčila víc, než kdybych tu našel upřímné zoufalství. Při pozdějších návštěvách jsem viděl , že se podmínky pomalu zlepšují. Viděl jsem krásně zelená pole čiroku a pozoroval jsem egyptské Núbijce, jak poprvé sklázeli bavlnu, své bílě zlato. Tito lidé po staletí prokazovali, že se dokážou přizpůsobit. Když museli odejít od své řeky, provozovali ti, kteří převáželi cestující i náklady přes Nil na svých ladných felúkách s trojúhelníkovou plachtou , své dávné povolání na souši : místo plachetnice teť měli káru taženou oslem nebo notně rozhrkaný taxík. Núbijcům se nakonec podařilo nejenom se přizpůsobit, nýbrž dokonce razit cestu pokroku. když jsem naposledy viděl omdu ( ,, starostu " ) vesnice Tuška, radil zapáleně vesnickým starším jak zachránit školu. Protože toho roku měli u zápisu málo dětí, báli se vesničané, že vláda školu zruší. Nakonec přesvědčili Saidy ze sousedctví , kteří až dosud vzpírali nařízením o povinné školní docházce, aby dovolili svým dětím učit se po boku malých Núbijců. Školu nezrušili. Jako zemědělci mají přesídlení Núbijci budoucnost jisou. ,, Půda tu má vynikající strukturu, je úrodná. I odvodňování je dostatečné", řekl mi doktor Takumi Izuno pocházející u Havaje, když jsme spolu projížděli nově osídlenou oblastní. Jako odborník na genetiku rostlin a poradce centra pro rozvoj zemědělství v Kóm Ombu pomáhal Núbijcům zkoušet tradiční i nové plodiny , zlepšovat chov zvířat a zvykat si na moderní zemědělské metody a vybavení. když jsme projížděli prašnou okolo polí, zamyšlěně poznamenal: ,,Núbijci potřebují hlavně čas. Chtějí se učit a jsou ochotni pracovat. "

Promiňte !

7. června 2009 v 10:50 | Dominika Vaněčková |  Site
Ahojky, moc se vám omlouvám, za to že jsem sem už dlouho nedávala články. Neměla jsem nějak moc času. Navíc jsem doma asi měsíc neměla počítač. Tak se nezlobte . Te0d už počítač mám zpátky , tak už tu bude snad více článků. Občas nějaká ta absence bude, jelikož ve škole máme dlouhou éru písemných prací. Tak zatím ahoj.

Spisovatel Philip Vandenberg: Jsem jedním z těch, kdo pohladil Ramesse II.

7. června 2009 v 10:36 | Dominika Vaněčková |  Novinky

Spisovatel Philip Vandenberg: Jsem jedním z těch, kdo pohladil Ramesse II.

Německý autor literatury faktu Philip Vandenberg navštívil Prahu. "Přiznám se, že jsem jedním z mála lidí, kteří pohladili tvář Ramesse II. Velikého. Potvrdil jsem si svou zkušenost rozhovorem s odborníky, že má totiž jednodenní posmrtný vous. Díky mimořádným kontaktům jsem se nechal na noc zavřít do Tutanchamonovy hrobky," řekl v rozhovoru pro Právo Vandenberg.
Spisovatel Philipp Vandenberg má doma trezor plný vzácných dokumentů a fotografií.

Proč moderního člověka tak přitahují historické legendy a tajemství?

Dějiny jsou cosi ukončeného, sled událostí s určitým řešením. Naše současnost přitom vyvolává daleko víc otázek, než nabízí odpovědí. A historická kniha přináší na konci naději. Můžete si říci: "Vidíš, vždycky existuje nějaké východisko." Dalším důvodem je zájem čtenářů. Týká se to zvláště žen, které se rády ubírají do světa snů. A když se přitom mohou poučit, když v příběhu zjistí cosi, o čem je možné později diskutovat, jsou spokojené.

Nyní v češtině vychází vaše kniha Zapomenutý faraon s podtitulem Akce Tutanchamon. Proč vás fascinuje starověký Egypt?

To je dlouhá historie. Vzděláním jsem klasický filolog, který byl doma mnohem více ve starém Řecku nebo Římě. Dělal jsem si rešerše k první knize Prokletí faraonů a byl jsem prostě zvědavý.
Šlo o osudy třiceti archeologů, kteří přitom přišli o život. Poslední rozhovor jsem dělal s ředitelem tehdejšího Egyptského muzea v Káhiře, který byl zároveň ředitelem expozice historických mumií. "To je docela zajímavé, co jste si napsal," řekl mi. "Já ale na takové záhady nevěřím, vždyť vidíte, že žiju." Za osm dní zemřel. To mnou tak otřáslo, že mě téma egyptologie od té doby nepustilo.

Máte ještě nějaké další mimořádné zážitky?

Přiznám se, že jsem jedním z mála lidí, kteří pohladili tvář Ramesse II. Velikého. Potvrdil jsem si svou zkušenost rozhovorem s odborníky, že má totiž jednodenní posmrtný vous. Díky mimořádným kontaktům jsem se nechal na noc zavřít do Tutanchamonovy hrobky.
V předpokoji jsem si lehl na zem na záda a kolem mě se odehrávaly scenérie staré dva a půl tisíce let. Najednou jsem se začal vznášet, levitovat, ocitl jsem se nakonec jinde, než jsem ležel. Jakmile jsem vyšel, měl jsem krevní tlak 240. Normálně mám 130.

Jak jste dokázal překonat zdi Vatikánu a získat doklady o jeho fungování, které jste využil v románu Sixtinské spiknutí?

Pomohl mi "krtek", který tam sedí.

Říká se, že máte doma trezor, v němž schraňujete všechny své nápady.

Je to tak. Nejsou tam peníze, ale dokumenty, důležité fotografie, třeba Ramesse II. Velikého, nebo rešerše. Obvykle pracuji totiž na třech knihách zároveň. Musím říci, že jsem nejspíš dítětem štěstěny. Nebo je to důsledek mého důkladného pozorování lidí kolem sebe. Mám tam třeba tříhodinový rozhovor s Traudl Jungovou, což byla sekretářka Adolfa Hitlera.
Přiznala mi, jak prožil poslední hodiny. I že ho přímo platonicky zbožňovala. Toto téma nezpracuji, přesto vím, že tento dokument se dostane do archívu. Vyprávěla mi skutečnosti, které pak ve svých vzpomínkách upravila. Nakonec i ve filmu Konec třetí říše jsou uvedeny jinak. Pro autora je důležité vědět, co je jeho téma. V němčině máme přísloví: Štěstí se nedá k ničemu donutit, ale můžete se ho dotknout.

Přízrak v hladině - 1. část

5. června 2009 v 19:45 | Dominika Vaněčková |  Kapitolové povídky
Přízrak v hladině - 1. část


Úvod

V Sakkáře, pohřebním městě stál posvátný chrám, ve kterém sídlil malý chlapec, kterému zemřeli oba rodiče při útoku na jejich rodné město.
Jmenoval se Abdul-rea Doth. Abdulach- rea doth se jmenoval jako rea podle boha, protože byl spravedlivý. Doth jako jméno jeho matky a abdulach jako otec.
Občas se potýkal s narážkami na své jméno , ale nic si z toho nedělal a tyto pomluvy přecházel hodně ze široka. Jenže tam byla ta řeka. Ta zázračná řeka zvaná Nil.
Abdulovi se zdálo, že v ní vídal přízraky. Nejčastěji to byla matka s otcem.
netušil co tyto přízraky znamenají, ale věděl že ho volají k sobě. Snažil se a měl za sebou hodně pokusů, jak se k nim dostat. Avšak žádný z nich nevyšel. Myslel že stačí aby každý den donášel obětiny polních zvířat. Abdulach tak činil, ale nic mu to nebylo platné.
Byl malý, pouze 8 let, a nikdo nevěděl o tragické události. Ani žádné příbuzné neměl a přátele také ne. Neměl sebemenší důvod žít, ale on měl sílu a nedokázal se
jí jen tak vzdát. Usilovně se pokoušel vycházet s ostatními lidmi a i s přáteli které neměl.
Dokonce i úplně cizí lidé mu byli bližší než nějací kamarádi nebo pobudové obyčejných řesťanů.
nikdo nevěděl že je synem všemocného faraona a královny . Ani kněží a duchovní
nevěděli kdo je zač. Vlastně on se s tím ani nechlubil. Nikdo by mu asi stejně nevěřil.
Že takový ušmudlaný chuligán, tedy jak na pohled vypadal, že byl nějaký urozený
princ. Ale byl. On sám by chtěl jít po otcových stopách. A tak se jednoho dne rozhodl
jako malý klučina, že se bude věnovat studio a právním záležitostem. Šel za
písařem, a požádal ho o pomoc. ten jej vyslechl a po úvaze se rozhodl že z něj vyškolí špičkového chlapce. POzději dodal že je synem krále a královny. písař nechtěl
věřit, ale když se zahleděl do jeho očí, poznal svého přítele a krále. Měl jemnou
tvářičku po matce. jinak sklony po otci. Po sléze mu poskytl azyl a všechno co
potřeboval. pečoval o něj jako o vlastní dítě, které nikdy neměl. měl šanci
ukázat bohům jaký je dobrý člověk, aby se dostal na onen světv klidu a
bez potíží. Z Abdula se stával urozený a krásný mladý hoch. Když dospíval pomáhal
vyřešit krizi rolníků a obchodníků. A všichni jej ctili jako výborného rádce. Když jednoho
dne uviděli něco neskutečného. jak i zkouší otcův a faraonův híbit. Zavolali na něj
stráž a on strávil noc v žaláři. Přišel pro něj písař a všem veřejně řekl, že Abdulach
rea doth je faraonův syn. Ostatní se jen smáli a pak najednou přestali když viděli
že písař to neřekl jako dobrý vtip pro lidi, ale že to myslí vážně. Když písař a později se stal kněžím vyhlásil Abdula za právoplatného dědice trůnu a nového faraona lidé ho uctívali.
Na trůn nastoupil jako 17 letý. Nejvyšší čas. Prožil 5 let jako malé dítě uvnitř chrámu a žil z potravy venku nebo od rostlin až po hnusné brouky. Poměrně těžký a krutý život se proměnil v poádku. Abdulach rea doth získal jednu z nejkrásnějších žen, a věděl že přízraky v
Nilu mu napovídali ať se nevzdává a jde za svým snem až do konce. Abdulach měl
krásnou dceru, která se později po něm, kdy už byl starý a osláblý stala následkyní jeho
trůnu.
Vládla po boku své matky, která později s Abdulem zemřela. Avšak dcera Anthara
měla syna se svým mužem. Koloběh života se neustále střídal a na trůnu se vystřídala celá generace rodu Abdulach rea doth.