Červenec 2009

Přízrak v hladině - 3.část

30. července 2009 v 22:05 | Dominika Vaněčková |  Kapitolové povídky
Když se probral, tak byl celý divem bez sebe, že vůbec přežil noc. Byla strašná zima a prsty u nohou už mu mrzly tak, že už na nich skoro visely rampouchy. ,,Ach jo, to je ale zima. Měl bych zajít do města. No jo ale co tam ? Nemám žádné peníze. Ake když jsem přece faraonův syn, tak by mi mohli dát snad něco zadarmo." Knih Abdulah došel do města, tak se zastavil u stánku kde se prodávalo pečivo. Mírumilovně pronesl : ,,Dobrý den. Jmenuji se Abdulah Rea Doth a jsem faraonův syn. Moje rodiče zabily při tom útoku." ,,No a co já s tím" odsekla žena. ,,Chtěl jsem se zeptat zda bych nemohl dostat nějaké pečivo zadarmo." ,,Hm. Ne to by nešlo. Každý musí platit." ,,A mohl bych si to
třeba odpracovat?" ,, No to by myslím šlo." ,,Dobře a co mám dělat?!" ,,No stoupněš si tady za ke zboží a budeš mi podávat to co si zákazník řekne." ,,Jo to zvládnu." Abdulah tedy pilně pracoval. A nakonec si vysloužil chléb a mléko. ,,Děkuji vám." ,,Nemáš zač, pylně sis to odpracoval. A ty nemáš kam jít.?" ,,Ne nemám. Včera jsem se zabidlel venku v Sakkáře." ,,Ale v noci je tam strašná zima." ,,Ano, rozdělal jsem tam oheň o dvě dřívka jako řemeslníci." ,,Aha, no tak zlom vaz." ,,Ano! Díky."

Abdul odešel. ,,Ach jo já si myslel, že mi alespoň nabídne přístřeší, když už se tak ptala. Ale ona ne! Ona mi jen řekne zlom vaz."
Bylo to od ní kruté, to je pravda, ale Abdul se vzepřel situaci a odešel. Spěchal zpátky do Sakkáry, kde si mohl sníst své pracně vydělané jídlo. ,, Ach jo, nevím jestli to budu moci dělat každý den. Takhle si vydělávat jídlo. Je to docela dřina. A tady se zrovna moc nevyspím. A ani nevím, jestli mi to ta paní vůbec ještě dovolí jí takhle vyjídat. Ale stejně, alespoň si to tvrdě zasloužím."

Abdul byl velice utahaný a tak se natáhl na zem. Na chvilinku zavřel oči a v tu ránu usnul. Probral se až po nějakých dvou hodinách, kdy zjistil, že se setmělo a je zima.

Jenže byl tu problém. Oheň nešel rozdělat jelikož byl moc výtr a ve vzduchu létal písek, který vždy oheň uhasil. Tak Abdul musel spát pod širým nebem bez ohně. Trvalo nějakou dobu než dokázal usnout. Ale nakonec se mu to podařilo.

Pokračování příště.

Takže

18. července 2009 v 6:30 | Dominika Vaněčková |  Site
Ahojky, takže dnes v 8 hodin odjíždím do Babylonu na tři dny. Takže sem tři dny nebudu dávat články. Nezlobte se. Tak se mějte hezky. Pa

Přízrak v hladině - 2. část

15. července 2009 v 15:47 | Dominika Vaněčková |  Kapitolové povídky
Káhira, Egypt, 1535

Píše se rok

1535. Jsme v Egyptě, v městě zvaném Káhira. Slunce svítí, trhy a obchody stoupají, je veselo. Avšak veselo skončilo. Nachystal se útok na Káhiru. Faraon s manželkou a synem Abdulem se schovali do útrob chrámu. ,, Abdule, " řekla abdulova matka. ,, Schovej se támhle do té vázy. Tam tě ti lidé nenajdou." Abdulach tedy poslušně poslechl a schoval se do velké vázy. Víko bylo pootevřené. Najednou se rozlítly dveře a do místnosti vtrhli banditi. Mluvili arabsky a říkali něco jako že mají poslání zabít faraona a jeho rodinu. Abdulach prožil velice nepříjemný okamžik, viděl na vlastní oči jak mu zabili mámu i tátu. Je tu otázka. najdou banditi i jeho ?

Vypadalo to že když splinili úkol, už odešly. Abdulach vylezl z vázy a vyšel ven. Nebylo tam ani živáčka. Všichni byli pryč. Stánky byly rozmlácené. Na zemi byla krev. Najednou Abdulach uslyšel kroky. Myslel si že to jsou místní a tak začal křičet že je tady. Jenže to nebyli místní , ale banditi. Abdulach se strachy ani nepohnul. Abdul rozumněl arabsky, jelikož ho to naučil otec. Jeden říkal druhému, co udělají s tím dítětem. Nakonec Abdula vzali, naložili na vůz, zavázali mu oči. Abdul věděl že se už vůz rozjel. Najednou se zastavil a Abdulach vypadl ven. Bylo to někde poblíž arabských hranic. Banditi říkali že ho už nepotřebují. Zřejmě nevěděli že je to faraonova rodina.

Měl štěstí. Když si sundal masku z obličeje, ocitl se na místě, kam ho už jednou vzal jeho otec, když s ním byl na lovu. ALe k jeho smůle cestu si nepamatoval. Chodil tedy dlouhé tři noci a tři dny. Když se konečně ocitl v Gíze, měl strašnou radost, ale byl i plný smutku kvůli rodičům. Byl ještě malý a neměl nikoho. Jedinou útěchou mu byl chrám v Sakkáře. Kde často trávil čas, když byl smutný, nebo naštvaný. Zrovna byla ta chvíle plná smutku, taže se rozhodl, že zajde do Sakkáry. Byla to ještě dálka a on byl žíznivý a hladový. Otec mu dal kapesní nožík, který ho prý vždycky ochrání. Použil ho tedy na uříznutí rostlin. Jedl tedy rostliny.


Když konečně došel k Sakkáře, tak si zalezl do chrámu a tam v tu ránu usnul. Byla mu sice zima ale podařilo se mu rozdělat oheň o dvě dřívka jak to dělali žemeslníci.


To be continue

Záhlaví

9. července 2009 v 11:12 | Dominika Vaněčková
Tady jsem si vyrobila záhlaví na kterém jsem i já .... Tak se podívejte ...


Prosím

9. července 2009 v 10:58 | Dominika Vaněčková |  Site
Ahojky, lidičky moc vás prosím aby jste se účastnili mé nové bleskovky číslo 19. Děkuji

Koláže

8. července 2009 v 16:06 | Dominika Vaněčková
Tyto koláže jsem vyrobila sama..







František Lexa

8. července 2009 v 10:56 | Dominika Vaněčková |  Knihy, životopisy, filmy
František Lexa
František Lexa (5. dubna 1876, Pardubice - 13. února 1960, Praha)[1] je zakladatelem české egyptologie. Působil také jako profesor egyptologie na Karlově univerzitě a přispěl k založení Československého egyptologického ústavu.
Biografie
František Lexa se narodil v rodině právníka v Pardubicích. Rodina se v 80. letech 19. století odstěhovala do Prahy, proto zde navštěvoval gymnázium. Mezi jeho učitele patřil i Alois Jirásek, který vyučoval zeměpis a dějepis.[2] Po gymnáziu nastoupil na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Mezi jeho spolužáky patřil T. G. Masaryk a Zdeněk Nejedlý.[3]
Po studiích učil byl krátce středoškolskou matematiku a fyziku na malostranském gymnáziu, ale jeho zájem směřoval k filozofii a psychologii. Odtud se dostal k zájmu o původ písma a studiu staroegyptského písma. V roce 1905 se začal učit starou egyptštinu a přeložil jednu kapitolu Knihy mrtvých. Překlad náhodou získal profesor orientalistiky Rudolf Dvořák a ten ho doporučil ke studiu egyptštiny u profesora Adolfa Ermana v Berlíně.
Po roce studií v Berlíně studoval Lexa několik měsíců démotštinu ve Štrasburku a rozhodl se vydat vlastní mluvnici démotštiny. Po návratu do Prahy opět učil na gymnáziu, ale zároveň připravoval svou habilitační práci O poměru ducha, duše a těla u Egypťanů Staré říše. Svou práci zveřejnil po skončení 1. světové války.
Po vzniku Československa byl na Karlově univerzitě zájem o orientalistiku a Lexa zde mohl od roku 1919 [4] bezplatně přednášet egyptologii. V roce 1927[4] získal placené místo mimořádného profesora. Během této doby napsal několik knih, o něž byl velký zájem. To přispělo ke zřízení Egyptského semináře na Karlově univerzitě, jehož jediným řádným profesorem se stal František Lexa. Ve školním roce 1934/35 byl zvolen děkanem Univerzity Karlovy.
V 50. letech 20. století inspiroval Lexu jeho žák Zbyněk Žába k založení Československého egyptologického ústavu se sídlem v Praze a Káhiře. Protože Lexa měl široké známosti v politických kruzích, podařilo se ústav v roce 1958 založit a byl pověřen jeho vedením. Po jeho smrti ho vedl Zbyněk Žába.
František Lexa zemřel v Praze v roce 1960.

Dílo

  • Výbor z mladší a starší literatury staroegyptské
  • Náboženská literatura staroegyptská
  • Staroegyptské čarodějnictví
  • Obecné mravní nauky staroegyptské
  • Grammaire démotique - Gramatika démotštiny
  • Veřejný život ve starém Egyptě

z wikipedie

Lovci ztraceného vědění

8. července 2009 v 10:41 | Dominika Vaněčková |  Knihy, životopisy, filmy
Lovci ztraceného vědění

Po stopách zakázané archeologie

Erich von Daniken

Erich von Daniken představuje v této knize společně s dalšími význačnými vědci a výzkumníky nejnovější vzrušující informace z historie Egypta, Jižní Ameriky a Asie. Čtenář se s nimi vydá po stopách takzvané zakázané archeologie, odkrývající záhady mystických míst, magických kultů a tajemství vědomostí vyvolených národů. Dozví se o objevu záhadných podzemních prostor u pyramid v Gíze a rovněž o nejstarších klínopisných textech Sumerů zaznamenávajících existenci kosmických lodí, seznámí se s nejvyspělejšími technologiemi z dob faraonů, pozná motivy předhistorických umělců stvářejících kamenná monstra , budou mu předloženy indicie o kontaktech lidstva s mimozemskými civilizacemi i o předvěké denové manipulaci, takže pravděpodobně začne přemýslet tom, zda vlastně nejsme dědici zmizelých kultur.