Květen 2017

Layout na přání - frisbeedogs

31. května 2017 v 20:35 | Domčí |  Objednané layouty
Po dlouhé době opět jeden layout na přání pro Denise, které dělám layouty už skoro 2 roky :)

Stolování

22. května 2017 v 14:04 | http://www.egypt24.cz |  Všední život Egypťanů
Nejdůležitější potravou ve Starém Egyptě byl chléb, pečený převážně z pšenice. Mouka na chléb nebyla mletá tak na jemno, jako je tomu dnes a mimo jiné obsahovala i mikroskopické částečky křemene a dalších nerostů, které se odrolovaly od kamenů používaných k mletí obilí. Těsto na chleba se skládalo z mouky, kvasnic, soli (používala se pouze sůl těžená, mořská sůl byla považována za nečistou), vody, mléka, koření a někdy i vajec a másla, podle chuti mohl být přidán med, či různé druhy ovoce. Kromě bochníků podobných naším, byl chleba pečen ve formě různých placek, vysokých homolí, rohlíků a dokonce byl modelován i do různých figurek. Podle tvaru chleba, jeho složení a hrubosti mouky, můžeme rozeznat na padesát druhů chleba. Dalším oblíbeným pečivem byly koláčeslazené medem a ochucené kořením, sezamem a ovocem. Součástí jídelníčku byly samozřejmě luštěniny (boby, čočka, hrách), zelenina (nejvíce oblíbená byla cibule a česnek, okurky, salát, pórek) a ovoce (datle, fíky, cicimek, později olivy, vodní meloun, broskve...). Maso bylo výsadou spíše bohatých, chudí si jej dopřáli pouze o svátcích. Nevyhýbali se žádnému běžnému druhu masa (mimo např. některých chrámů, ve kterých bylo zakázáno požívat maso zvířete ztělesňující příslušného boha chrámu), znamená to tedy, že na stole se objevovalo hovězí, vepřové, skopové, kozí maso, drůbež, vyjímečně i zvěřina a ryby. O přípravě masa se nenalezl žádný záznam, pouze u ryb víme, že je Egypťané grilovali, nakládali a sušili, pravděpodobně se podobně připravovalo i ostatní maso. Tuky používali jak živočišné tak rostlinné (sezamový, lněný, ze semen ředkviček, ricinový, olivový - dováželi a především moringový). Z koření uveďme např: kmín, kopr, hořčice, majoránka, fenykl, anýz a tymián.

Oblíbeným nápojem širokých vrstev bylo pivo (výsadou bohatých hodnostářů a královské rodiny bylo víno). Pivo se vyrábělo z pšenice a tak jeho výroba přišla na řadu při pečení chleba. Máčená, mletá pšenice (někdy i zbytky starého chleba) se nechala zkvasit a přefiltrovat. Pak se přidávaly ochucující přísady (koření, datle, mandragora a další). Celá tato směs se řádně rozmačkala a vyluhovala. Pak se vybraly pecky a z husté hmoty se dělaly kuličky k další spotřebě. Před konečnou spotřebou piva, se lahodný mok přeléval přes sítko či jemnou tkaninu, aby se z něho odstranily zbytky pevných příměsí.

Rozdíl v sociální třídě samozřejmě znamenal i rozdíl v jídelníčku a jeho četnosti. Chudí jedli pouze ráno a večer, zatímco bohatší si dopřáli jedno hlavní jídlo navíc. Strava bohatších byla mnohem pestřejší, což při nedostatku fyzické námahy velmi často vedlo k obezitě.

Blend Britney Spears

20. května 2017 v 11:47 | Domčí |  Blendy

Manželství

18. května 2017 v 12:49 | http://www.egypt24.cz |  Všední život Egypťanů
Manželství se v Egyptě neuzavíralo dnešním způsobem. Dvojice nejprve spolu nějaký čas žila a když jim vztah vyhovoval, uzavřeli spolu manželskou smlouvu. Jednalo se o čistou právní smlouvu a jejich svazku nepožehnával ani kněz, ani ji nestvrzoval jmenovaný úředník, jako je tomu dnes. Jednalo se o čistě soukromou záležitost. V případě nedodržování manželské smlouvy nastupovalo státní právo a soud. Stáří svatebčanů bylo obvykle dáno jejich pohlavní dospělostí. To znamená, že obvyklý věk nevěsty byl mezi 12 - 14 lety a u mužů okolo 15 let (i zde však platilo, alespoň v ideálním případě, že ženit se má, až když je muž finančně zabezpečen). Zejména pak na královském dvoře se můžeme setkat i s mnohem mladšími svatebčany (např. Tutanchamon 9 a Anchesenamon 13 let). Obvyklé byly i příbuzenské sňatky, především pak mezi bratrancem a sestřenicí, strýcem s neteří. Méně obvyklé byly přímé pokrevní vztahy mezi sourozenci, vyjímkou je opět královský rod, který se v zájmu udržení moci nevyhýbal ani tomuto druhu sňatku (neobvyklé nebyl sňatek otce a dcery, či sourozenců). Ačkoli většinou se brali partneři stejné sociální vrstvy, jsou známy i případy, kdy si bohatý a vlivný muž, či žena berou téměř naprostého chudáka. Překážkou ve sňatku nebyl ani etnický původ, a to ani na královském dvoře. Svou partnerku, partnera jste si mohli vyhlédnou i v znepřáteleném území. Co se týká počtu manželek, byl teoreticky neomezený. V praxi však naopak velmi omezený, neboť díky systému manželských smluv si více manželek mohl dovolit pouze král a vyjímečně některý z nejvyšších hodnostářů. Ze smlouvy totiž vyplývala manželova povinnost zabezpečit finančně jak manželku, tak všechny jejich děti. Smlouva mimo jiné obsahovala údaje o vkladech jednotlivých manželů do domácnosti, kdy tyto předměty byly oceněny a i nadále byly majetkem osoby, která je do manželství přinesla.

Postavení ženy v manželství a ve společnosti vůbec, bylo mnohem důležitější, než bychom předpokládali a dá se říci, že ženy ještě z počátku tohoto století měly co závidět, i když relativně. Přirozenou rolí ženy byla výchova dětí a péče o domácnost. Žena nebyla majetkem, jako je tomu ještě dnes v řadě afrických a arabských státech. Měla svá práva a muž k ní povinnosti, za jejichž neplnění mohl být výrazně potrestán (stejně jako žena za neplnění svých). Žena měla stejná práva při rozhodování o chodu domácnosti, uzavírání smluv. Ženám nebylo upřeno zastávat jakékoli úřady, a to dokonce na těch nejvyšších místech. Troufám si říci, že narozdíl ode dneška, zde sehrálo mnohem větší úlohu vědomí si (a v dřívějších podmínkách i nutnost) jedinečného ženského daru a poslání - stvořit život. Trochu jiná situace byla na královském dvoře a v rodinách vysokých hodnostářů. Zde ženy mnohem více usilovaly o moc a postavení. Královna se celkem třikrát stala i nejvyšší osobou ve státě (tedy měla veškerá práva a tituly faraóna - Hatšepsovet, Tavosret a Kleopatra), anebo měla královnina rozhodnutí podstatný vliv na rozhodování krále. I manželky hodnostářů měly vysoké ambice, ty však raději tahaly za nitky a splétaly intriky. Intrik se nebály ani příslušnice králova harému, které se snažily získat postavení pro své syny. To, co by dnes jistě ocenily všechny ženy, byla skutečnost, že za stejnou práci byl stejně odměněn muž i žena. Ženám nebyla odepřena ani práce v chrámech.

Manželky musely být naprosto věrné, u muže platilo toto pravidlo o něco méně, zejména pak, šlo-li o zajištění mužského potomka. Toho také mohli manželé adoptovat (byla-li např. žena neplodná). Takové shovívavosti se však již nedostávalo při cizoložství (a nezáviselo na stavu muže). Muž, který spal s cizí manželkou byl zbičován, nebo mu uřízli nos, či uši, měl-li štěstí, byl deportován do vyhnanství nebo na nucené práce do kamenolomů. Manželská nevěra se však nevyhýbala ani mužům, ani ženám.

Ženina nevěra, nebo neplodnost byla důvodem k rozvodu. Později i touha jednoho z partnerů vzít si někoho jiného, nebo prostě odejít. V případě nevěry nebyla žena vyplácena, jestliže manželství zaniklo z mužovy vůle, dostala žena zpět vše, co do manželství vnesla a zároveň podíl na získaném majetku a zabezpečení pro děti a tzv. rozvodovou pokutu. Když manželství opouštěla žena z vlastní vůle, vzala si zpět svůj majetek a podíl na společně získaném.

Co se týká samotného pohlavního aktu, o svou potřebu si otevřeně řekli jak muži, tak ženy. Mimo to, v Egyptě byla rozšířena homosexualita, zoofílie, pedofílie, nekrofílie a další.

Signatura Emilia Clarke

16. května 2017 v 12:47 | Domčí |  Signatury

Početí a zrození dítěte ve Starověkém Egyptě

15. května 2017 v 10:44 | http://www.egypt24.cz |  Všední život Egypťanů
Celý proces zrození, tedy od početí po narození dítěte, byl pro Egypťany naprosto přirozený. Bez zábran hovořili o pohlavních orgánech i o samotném pohlavním aktu. Početí nebylo zahaleno přetvářkou a falešnou morálkou, jako je tomu dnes, kdy najednu stranu konzumujeme dívky pochybných pověstí na všech médiích a na druhé straně se stydíme hovořit o věcech tak přirozených a základních, jako je početí a porod. Poměrně dobrá byla i znalost jednotlivých částí pohlavních orgánů a jejich funkcí. Zajímavé jsou způsoby starých Egypťanů, jak zjistit, zda je žena těhotná, či nikoli, mimochodem funkčnost těchto testů byla potvrzena. Jednalo se zejména o tzv. tvořivý princip, který obsahuje moč těhotné ženy. Taková moč pak dokáže urychlit růst obilí, zeleniny, či dobu květu. Dalšími znaky těhotenství byly např. chladná záda, teplý krk a změna žilního oběhu. Podobně jako dnes, i dříve chtěli rodiče dopředu vědět pohlaví svého potomka. K jeho určení opět posloužila moč těhotné. Moč ženy s mužským potomkem urychlovala růst ječmene a u holčičky pak růst pšenice (moderní testy, byly uskutečněny s nejednotnými závěry a tedy nepotvrdily ani nevyvrátily správnost této metody).

Samotný porod byl záležitostí žen. U porodu asistovaly porodní pomocnice a lékař se volal pouze při velmi špatném průběhu porodu. Obvyklá poloha při porodu byla v sedě na bobku, nebo žena klečela. Z reliéfů je patrné, že ženy stály nohama na jakési podezídce a prostor pod nimi byl tak volný pro novorozence. Nutno zde podotknout, že tento způsob porodu je mnohem přirozenější a dnes je i alternativní možností, před klasickým způsobem nemocničního porodu. Stejně jako dnes, ani před tisíci lety nebyl porod pro ženy nikterak jednoduchý a stejné byly i komplikace, které však obvykle končily hůře než dnes.

Proti hrozícím potratům se používaly různé druhy nálevů do genitálů ze směsí bylin, cibule, ovoce, vína a olejů. I před tisíci lety se praktikovaly umělé potraty, které však byly oficiálně zakázány. Opět se k nim využívalo různých poševních nálevů z bylin a olejů. Těhotné ženy bojovaly i s kosmetickými problémy spojenými nejen s těhotenstvím. Ženy si například natíraly náchylné partie oleji proti vzniku strií.

Recenze knih za měsíc duben

1. května 2017 v 14:47 | Domčí |  Knižní recenze
Duben byl pro mě na čtení ještě o něco slabší než byl březen. Za to jsem si obě kížky užila a určitě je doporučuji :)

autor: Kim Vam Alkemade
název: Sirotek č. 8

Anotace: Roku 1919 byla tehdy čtyřletá Rachel Rabinowitzová umístěna do židovského sirotčince pro nejmenší děti, v němž doktorka Solomonová prováděla experimenty na jeho chovancích. Doktorka Solomonová podrobila Rachel experimentální léčbě ozařováním rentgenovými paprsky. Díky ní si lékařka vysloužila odbornou reputaci, ale současně vystavila riziku zdraví holčičky. Nyní, v roce 1954, je Rachel zdravotní sestrou v domově pro židovské seniory, kam přichází již zestárlá doktorka Solomonová a stává se její pacientkou. Rachel si uvědomuje, jakou moc má nad nyní nemohoucí lékařkou, a podrobuje ji vlastnímu nebezpečnému experimentu. A dříve než skončí jedna noční služba, bude Rachel postavena před volbu mezi odpuštěním a pomstou.

"Na tuhle knihu jsem se moc těšila, a musím říct, že nejsem zklamaná. Příběh to byl opravdu dojemný, a pasáže, kdy Rachel popisuje experimenty doktorky Solomonové mi opravdu naháněly hrůzu. Možná je to tou židovskou tématikou, o které sice hrozně ráda čtu a dovídám se něco nového, ale naopak jsem potom vždy hrozně rozmrzelá a smutná. Musím ale říct, že jsem tak nějak od začátku tušila, jak to nakonec dopadne - jestli si Rachel zvolí pomstu nebo odpuštění. Možná bych čekala trochu lepší zakončení - bylo to trochu nedokončené. Nicméně nedávám plný počet hvězd, protože jsem čekala trochu víc napínavější setkání a rozmluvy s dr. Solomonovou, a pořád jsem čekala na nějaké vyhrocení a konflikt, který stále nepřicházel."

Hodnocení

autor: Petra Stehlíková
název: Naslouchač (1.)
série: Naslouchač

Anotace: Po Velké válce je svět rozdělen na dvě části, jedna je obyvatelná a druhá je zamořená jedovatými plyny. Obyvatelnou polovinu chrání štít, který čerpá energii ze zvláštního nerostu zvaného sklenit. V blízkosti štítu žije národ sklenařů, kteří jako jediní dovedou sklenit těžit. Platí však za to vysokou daň. Nejenže energetické pole štítu odkazuje sklenaře k životu v téměř středověkých podmínkách. Těžba sklenitu způsobuje mnoho nemocí a znetvoření. Navíc byli sklenaři zotročeni lidmi z nížin.
Třináctiletá Ilan se jako jedno z mála dětí narodila bez deformací. Aby nebyla odvedena od své rodiny, od dětství se vydává za chlapce a skrývá se v hábitu s maskou, který musíi sklenaři nosit na znamení podřízenosti. Díky své schopnosti naslouchat sklenitu se začíná učit sklenařským brusičem. Její dar je tak výjimečný, že si ji vybere sám kapitán pětadvacítky, družiny bojovníků, jež má za úkol chránit sklenářská města před nebezpečnými tvory zrozenými z otráveneho vzduchu za štítem, kterým sklenaři říkají Nasterea.
Ilan ví, že musí za každou cenu uchránit své tajemství. Před pětadvaceti bojovníky, nepřáteli, kteří zotročili její lid. Přesto se nedokáže ubránit, postupně se s muži sbližuje a zjišťuje pravdu, která byla sklenařům po celá léta tajena.

"Čtu většinou detektivky nebo thrillery, ale po přečtení anotace a po tak kladném hodnocení na DK, jsem si řekla, že zkusím jednou něco trochu jiného. Ze začatku mi trochu trvalo se začíst a zapamatovat si význam všech nově používaných slov. Ale než jsem se nadála, příběh se mi dostal pořádně pod kůži a já nemohla přestat číst. Autorka dokázala vytvořit úplně nový svět, originální prostředí a postavy, které si zamilujete a během cesty s nimi budete cítit jak strach tak i radost. Hodně mě zklamalo, když jsem zjistila, že už mi zbývá pár posledních stránek a ještě víc jak vlastně příběh neúplně skončil. Už se těším na pokračování! :)"

Hodnocení

The Courtship Book Tag

1. května 2017 v 14:44 | Domčí |  Knižní recenze
1. fáze - PRVNÍ PŘITAŽLIVOST
(kniha, kterou sis koupila kvůli krásné obálce)
Jsem trochu povrchní čtenář, protože obálka je pro mě hodně důležitá. Knihu, u které se mi nelíbí obálka, si většinou nekoupím. Opravdu krásnou obálku má kniha Nejdražší dcera od Elisabeth Littleové. O příběhu už tak kladně hovořit nelze.


2. fáze - PRVNÍ DOJEM
(kniha, která tě dostala svou anotací)
V tomto bodě to bude knížka Naslouchač od české autorky Petry Stehlíkové. Jelikož čtu převážně detektivky a thrillery, nikdy by mě nenapadlo, že mě právě anotace u téhle fantasy knihy tolik zaujme.


3. fáze - SLADKÉ ŘEČI
(kniha, která tě dostala díky stylu, kterým je napsaná)
Jednoznačně Sestra od Rosamunde Luptonové. Bea v duchu rozmlouvá se svou zemřelou sestrou Tess, a přitom se pouští do pátrání po jejím vrahovi. Na mě příběh působil tak, jakoby Bea rozmlouvala se mnou - připadala jsem si naprosto vtažená do děje.


4. fáze - PRVNÍ RANDE
(první díl série, který tě přiměl pořídit si zbytek)
První díl série s detektivem Joonou Linou Hypnotizér. Knihu jsem dostala k vánocům a řekla jsem si, že si další díl koupím až potom, co se přesvědčím, že mě první díl bude bavit. Jindy kupuji rovnou celou sérii a až pak se pouštím do čtení.


5. fáze - POZDNÍ NOČNÍ HOVORY
(kniha, která tě přiměla zůstat vzhůru)
Kniha Pět od Ursuli Poznanski byla jedna z těch, kterou jsem četla dlouho do noci, až jsem ztratila pojem o čase.


6. fáze - VŽDYCKY V MÉ MYSLI
(kniha, o které jsi nemohla přestat přemýšlet)
Nedávno jsem přečetla knihu Sirotek č. 8, která mě opravdu donutila přemýšlet. Je to kniha s židovskou tématikou a navíc podle skutečné události. Mě tahle tématika vždycky zajímala, a vždycky mi na mysl kladla spoustu otázek.


7. fáze - FYZICKÉ SBLÍŽENÍ
(kniha, která tě zaujala tím, jaká je naomak)
Pro tuhle fázi jsem zvolila knížku, kterou bych si pravděpodobně nekoupila, kdyby mě nezaujala právě tím jaká je naomak. Kniha se jmenuje Strach a autorek je slovenský spisovatel Josef Karika. Liší se od klasických obálek tím, že jeji obálka je z tvrdšího a vroubkovaného papíru. Zaujala mě hned, jak jsem jí vzala do rukou a prsty přejela po hřbetu.


8. fáze - SETKÁNÍ S RODIČI
(kniha, kterou bys doporučila rodině nebo známým)
Nemám ve svém okolí příliš vášnivé čtenáře, proto tenhle bod nechám prázdný :)


9. fáze - PŘEMÝŠLENÍ NAD BUDOUCNOSTÍ
(kniha nebo série, u které jsi si jistá, že ji budeš číst ještě mnohokrát)
Myslím, že ke své oblíbené sérii s Lincolnem Rhymem od autora Jefferyho Deavera se za život dostanu ještě mockrát.