Archeologové a Egyptologové

František Lexa

2. července 2015 v 14:33 | Domčí
František Lexa se narodil 5. dubna 1876 v Pardubicích v rodině advokáta. Byl to významný český egyptolog a vynikající znalec démotštiny, který se zasloužil o založení Českého egyptologického ústavu.

Ze začátku pracoval jako profesor fyziky a matematiky na střední škole, později ale zjistil, že to není jeho budoucnost a vystudoval egyptologii u A. Ermana v Berlíně a W. Spielberga ve Štrasburku.


Při studiu různých druhů písma se dostal až k hieroglyfům a zjistil, že bez důkladného poznání jazyka nelze pochopit zásadu jejich vzniku. Nic mu nebránilo v tom, aby se hieroglyfy a starou egyptštinu začal učit.

V roce 1922 se stal mimořádným profesorem egyptologie na Karlově univerzitě a v roce 1927 řádným profesorem. Zde se začal zabývat egyptskou etymologií, věnoval se egyptské filologii, literatuře, náboženství a magii, matematice a fyzice.

Howard Carter foto 1

8. října 2010 v 15:29 | _DominiQa_

Naguib Kanawati foto 1

8. října 2010 v 14:42 | _DominiQa_

Miroslav Verner foto 1

8. října 2010 v 14:38 | Domčí

Prof. Naguib Kanawati

5. září 2009 v 12:54 | Dominika Vaněčková

Prof. Naguib Kanawati

George Edward Stanphone Molyneux Herbert - V. Lord Carnarvon

27. prosince 2008 v 13:44 | Dominika Vaněčková

George Edward Stanphone Molyneux Herbert - V. Lord Carnarvon

(26. června 1866 - 5. dubna 1923)
Lord Carnarvon
George Herbert se narodil na rodinném panství v Hampshire. Studoval na Etonu a v Camridge. V roce 1890 získal po svém otci titul Lord Carnarvon. 26. června 1895 se Carnarvon oženil s Alminou Victorii Mariou Alexandrou Wombel - dcerou Alfreda z Rothschildu.
Lord Carnarvon byl typicky anglickou kombinací sportovce a sběratele uměleckých předmětů, gentlemana, světoběžníka, realisty v jednání a romantika cítěním. Už jako mladík vymetal všechny obchody se starožitnostmi a jako muž sbíral staré rytiny a kresby. Zároveň byl velký blázen do dostihů, cvičil se ve střelbě, věnoval se vodním sportům a podnikl plavbu kolem světa na plachetnici.
Další jeho láskou byl motorismus, který mu změnil celý život: na rozhraní století se v Německu převrhl se svým vozem, utrpěl těžká zranění a nadosmrti měl problémy s dýcháním, které mu činily zimní pobyt v Anglii nesnesitelným. Proto se roku 1903 poprvé odebral do Egypta. Zde spatřil archeologické vykopávky a hned v nich objevil novou zálibu, která spojovala jeho zálibu ve sportu se zájmem o umění.
Roku 1906 začal s vlastními vykopávkami, avšak ještě téhož roku poznal, že jeho vědomosti nejsou dostatečné. Požádal o radu profesora Maspera, a ten mu doporučil mladého Howarda Cartera. Spojení těchto dvou mužů bylo velmi šťastné. Howard Carter byl dokonalým doplňkem lorda Carnarvona. A právě oni dva společně otevřeli zapečetěnou hrobku faraona Tutanchamona.
Několik měsíců poté ovšem Carnarvon náhle zemřel. Mnoho lidí jeho smrt přisuzuje faraonově kletbě. Ovšem s největší pravděpodobností šlo o otravu krve způsobenou komářím píchnutím.
Carnarvon je pohřben v rodiném sídle na Beacon Hill v Hampshire.

Carterův deník

26. prosince 2008 v 16:24 | Dominika Vaněčková
Howard Carter byl archeolog, který po mnoha letech bádání objevil Tutanchamonovu hrobku. Poklady nalezené v hrobce Tutanchamona proslavily, přestože tento mladý král patřil k méně významným faraonům své doby.

1891 - Howard Carter v sedmnácti letech přijíždí do Egypta. Jeho úkolem je kopírovat malby v hrobkách. Během dalších osmi let se stane archeologem a kopíruje nápisy z posmrtného chrámu bohyně hatšepsut.

1907 - Už se zdá, že se Howard Carter bude muset vzdát svých snů o nalezení hrobky - nemá peníze na výkopové práce. Nakonec se setkává s bohatým britským aristokratem lordem Carnarvonem , kterého přesvědčí, aby výkopové práce financoval.

1914 - 1917 jsou výkopové práce kvůli 1. světové válce přerušeny.

1917 - 1922 - Carter tráví pět dlouhých let hledáním Tutanchamonovy hrobky, ale bez úspěchu. Nevzdává se však.

1922 - Lord Carnarvon je připraven upustit od bádání, ale Carter jej přesvědčí aby hledali ještě jedu sezonu.

4. listopadu 1922 - Carteův tým objevuje řadu schodů vedoucích k zapečetěnému vstuu.

26. listopadu 1922 - Carter provrtává malý otvor do druhého zapečetěného vhodu a pomocí blikající svíčky uvnitř dle svých slov patří ,, úžasné věci " .

26. listopadu 1922 - carter prolézá dovnitř, aby prozkoumal poklady v předsíni. Každý ze 700 předmětů musí být před vyjmutím popsán a nafotografován.

30. listopadu 1922 - V novinách jsou publikovány první články o objevu. Příběh vyvolá obrovský zájem a přivádí na místo množství pozorovatelů, kteří Carterovi velmi ztěžují práci.

16. února 1923 - Carter proniká do první komory, kde objevuje první skříň. V místnosti je tak málo prostoru, že musí pracovat ve všech možných nepoodlných polohách. Katalogizace čtyř schránek trvá plných 84 dní , ale lord Carnarvon se již odhalení vnitřku nedožije.

5. dubna - lord carnarvon umírá na zápal plic. Kousnutí komára do tváře způsobilo infekci, která byla příčinou jeho úmrtí. Jeho smrt vyvolala sérii novinových článků, ve kterých se spekulovalo, zda objevitele nestila ,, Tutanchamonova kletba ".

12. února 1924 - víko sarkofágu je pomocí jeřábu zdviženo. Ale následující den jsou práce kvůli stávce a neshodám s egyptskými úřady zastaveny. A to až do října 1925.

13. října 1925 - zvedá Carter víko vnější rkve.

28. října 1925 - je zdviženo víko druhé rakve.

28. října 1925 - pomocí kladky je zdviženo víko vnitřní rakve a objeví se mumie s překrásnou posmrtnou maskou.

19. října 1925 - Carter opatrně zahajuje práce na královské mumii.

11 . listopadu 1925 - Vyjímání těla začíná. Carter pozoruje profesora Douglase Derryho z Káhiry a Dr. Saleha Beje Hamdiho z Alexandrie při opatrném zkoumání mumie. Tělo je pěvně zaklesnuté do vnitřní rakve trvá pět dnů, než ho vyprostí. Tým prostřihává obvazy , aby se dostali k tělu. Ve srovnání s ostatními egyptskými mumiemi nebylo Tutanchamonovo tělo dobře uchováno.

21. října 1926 - zahájeny práce na vykopávkách v pokladnici. Carter ji objevil v roce 1923, ale dokud nedokončil práce v hrobce, nemohl v ní pracovat. Obsah pokladnice natolik rozptyloval pozornost , že nařídil zahradit dveře až do dokončení prací v druhé místnosti.

29. října 1926 - Carter nachází důkazy o přítomnosti zlodějů v pokladnici. Ti pravděpodobně ukradli cennější předměty, i když v ní zůstali kousky zlatého štítu a opasku. Carter se domnívá, že hrobku ve starověku zloději navštívili dvakrát.

1. prosince 1926 - Carter objevuje devět modelů lodí, které byly naskládány na truhlách podobajících se skříním. Celkem bylo v pokladu nalezeno 18 lodí.

30. října 1927 - Carter zahajuje práce na přístavku , který byl prokazatelně vyloupen. V místnosti je nepořádek a na podlaze je tolik věcí , že Carter musí pracovat zavěšen na laně u stropu.

15. prosince 1927 - je dokončeno vyklizení přístavku .

10. listopadu 1930 - z hrobky jsou vyzvednuty poslední předměty určené ke konverzaci a přepravě do Káhiry.

Howard Carter

24. srpna 2008 v 11:32
4. listopadu roku 1922 narazili dělníci britského egyptologa Howarda Cartera při kopání v egyptském Údolí králů na první kamenný schod, den na to už bylo jisté, že jde o celé schodiště. 24. listopadu stáli Carter a jeho mecenáš lord Carnarvon před zdí s pečetěmi faraona Tutanchamona a tušili, že budou nejspíš prvními lidmi, kdo se za ni od chvíle faraonova pohřbu podívá.
Howard Carter se narodil roku 1874 v Norfolku, vychováván a vzděláván byl v soukromých školách. Velice ho ovlivnilo to, že jeho otec byl malíř a kreslíř; specializoval se především na kreslení zvířat. Malému Carterovi dal velmi dobrou školu, takže se sám začal zajímat o kreslení.V tomto oboru dosáhl výjimečných kvalit a už v 17 letech byl na doporučení jedné přítelkyně egyptologů, lady Ahmerstové přijat do Společnosti na výzkum Egypta.Měla zamezit ničení a vykrádání staroegyptských památek.Tady, pod vedením P. E. Newberryho, započala egyptologická kariéra Howarda Cartera. Právě s Newberrym přišel do Bení Hasanu a do Dér el-Berši, což jsou lokality, kde byly nalezeny hrobky úředníků ze Střední říše; Carter v těchto hrobkách dokumentoval reliéfy. Později pracoval ještě s W. M. Flindersem Petriem v Amarně a znovu s Newberrym v Dér el-Bahrí. Právě tam začal jeho zájem o západní nilský břeh u Théb a Carter se nadále zaměřuje na Údolí králů, kde začal počátkem 20. století pracovat pod vedením Američana Theodora M. Davise. (Davis dostal právě roku 1902 od egyptské vlády povolení k vykopávkám v Údolí králů. Kopal tu 12 let a objevil mimo jiné hroby Thutmose IV., Siptaha, Haremheba a mumii a rakev krále Amenhotepa IV.). Když Davis zemřel, navázal Carter na jeho výzkumy pod vedením a se sponzorskou podporou lorda Carnarvona.

Když Carter s Carnarvonem se svými výzkumy v egyptském Údolí králů začínali, všichni jim tvrdili, že dělají marnou práci. Motyky a lopaty archeologů a také zlodějů už dávno obrátily údolí doslova naruby. Carter a Carnarvon byli však jiného názoru. Nejen, že věřili ve svůj úspěch. Věděli dokonce úplně přesně co hledají. Hrob faraona Tutanchamona. S pátráním začali v roce 1917. Jak si ale mohli být jisti tím, že tam skutečně ta hrobka někde je?

Když Davis zemřel, byly jeho výzkumy ve stádiu, kdy se obecně předpokládalo, že se už v Údolí králů opravdu nic dalšího nalézt nedá. Během prvních desetiletí 20. století však bylo poblíž dosud skrytého vchodu do Tutanchamonovy hrobky nalezeno několik drobností, které přesvědčily jak Carnarvona, tak Cartera o tom, že ta hrobka někde poblíž být musí. Byl to především pohárek z fajánse se jménem faraona Tutanchamona, dále zlaté plíšky s vyobrazením Tutanchamona na voze a byla také nalezena rituální jáma, v níž byly pohřbeny balzamovací potřeby, rovněž označené Tutanchamonovým jménem. Je paradoxní, že když Davis objevil hrobku krále Aje a našel v ní nápisy se jmény Aje i Tutanchamona, jehož byl Aj nástupcem, byl přesvědčen o tom, že se jedná právě o Tutanchamonovu hrobku. Když v ní ale Carter později provedl revizní průzkum, zjistil, že se jedná o hrobku jiného panovníka. Toto zjištění ho ještě více podpořilo v dalším hledání skutečné Tutanchamonovy hrobky. Měl sice problém s tím, že lordu Carnarvonovi docházela trpělivost a také peníze, takže na přelomu let 1921-22 už nechtěl nadále sponzorovat žádnou expedici, ale díky Carterově výmluvnosti přece jen svolil k poslední sezóně. A ta přinesla kýžené ovoce. Jen několik dnů po zahájení expedice dělníci narazili na první schody, vedoucí do Tutanchamonovy hrobky.

Je takřka neuvěřitelné, že se tak stalo na místě, které si oba badatelé už v roce 1917 označili jako pravděpodobnou polohu hrobky. Různé vnější okolnosti, nerozhodnost, pochybnosti a také rozličné pokyny kolegů - odborníků však způsobily, že své kopání na tomto místě přerušili a vrátili se na něj až po pěti letech. A dobře udělali.

V hrobce se našla víceméně kompletní pohřební výbava - ani ona totiž neunikla pozornosti zlodějů. Bylo to ale nedlouho po pohřbu, takže kněží stihli znovu zapečetit hrobku a zajistit ji před dalšími pozdějšími vykradači. Mladý panovník Tutanchamon vládl velmi krátkou dobu a patří k nejméně významným faraonům Nové říše. Svou slávou ho předčili panovníci takových zvučných jmen jako byli např. Thutmose III., Ramesse II., Ramesse III. a další. Dnes je celá Tutanchamonova pohřební výbava vystavena v káhirském muzeu. Tato výbava sestávala z nejrůznějších věcí, určených pro faraonovu posmrtnou potřebu. Byly to nádoby s oleji, vodou a vínem, byly tam složeny i potraviny a také různé předměty a oděvy, které faraon používal za svého života. Dále tam byly předměty, vyrobené výhradně pro jediný účel - pro den smrti, kdy bude pohřební výbava slavnostně vnesena do pohřební komory a nebo přesněji do prostor, pro pohřební výbavu připravených. Ve výbavě byly i různé sošky sloužících, tzv. vešebtů, kteří se měli starat o panovníka po smrti, dále lůžka, rozložené vozy, luky, šípy, různé truhlice naplněné šperky, oděvy nebo plátnem. V hrobce byla pohřební komora se sarkofágem, kde v několika rakvích spočívalo tělo panovníka. Mimochodem - spočívá tam dodnes, a je to jediné tělo panovníka, které zůstalo do dnešních dnů na svém místě. V hrobce byly i další poklady, které se nacházely v místnosti, nazývané dnes pracovně pokladnice.

Tak zvaný Tutanchamonův poklad, který tvoří několik tisíc předmětů, počítáme-li zvlášť i drobné šperky, zaplňuje v Egyptském muzeu v Káhiře celkem 12 místností. Kromě už zmíněných věcí tam lze spatřit i nejrůznější trůny či křesla, ozdobné skříňky, amulety, hračky, toaletní potřeby a desítky dalších magických i užitkových předmětů. Veřejně přístupná je i samotná Tutanchamonova hrobka. I dnes v ní, jak už bylo řečeno, stojí sarkofág s pozlacenou rakví faraona, který panoval pouhých devět let. A řekneme-li, že "panoval", je to ještě dost nadnesený výraz. Na trůn totiž nastoupil jako devítiletý chlapec. Bylo to v pohnuté době náboženských sporů po smrti "kacířského krále" Amenhotepa IV., který zrušil kult Amona i ostatních egyptských bohů, nahradil jej kultem jediného boha Atona - Sluneční koule a přijal nové jméno Achnaton. Jeho smrt doprovázely dosud nevyjasněné okolnosti, stejně jako smrt jeho nástupce Smenchkarea, vládnoucího pouhé tři roky a koneckonců i samotného Tutanchamona, který pravděpodobně nastoupil na trůn po Smenchkarem. Má se za to, že všichni tito králové padli za oběť spiknutí, které proti nim zorganizovali kněží zavrženého boha Amona, jehož kult, spolu s kultem ostatních božstev, byl posléze v Egyptě obnoven. Mimo jiné i díky dvornímu hodnostáři Ajemu, oficiálnímu spoluvládci mladičkého Tutanchamona, za jehož krátkého života udělal Aj všechno pro to, aby se sám stal jeho nástupcem a králem obou egyptských zemí.
Tutanchamon však nejspíš zemřel přeci jen dost nečekaně (asi roku 1339 př.n.l.) a musel být proto narychlo pohřben do nedůstojně malé a nevyzdobené hrobky, s chudou a porůznu sehnanou výbavou. V souvislosti s tím si asi nejspíš nikdy nedokážeme ani představit, jaké obrovské poklady musely ukrývat hrobky jiných, skutečně velkých vladařů - Chufua, Thutmose III., Amenhotepa III. a nebo Ramesse II. Velikého. Nezbylo z nich nic.

A co Howard Carter? I těch "pár drobností" z Tutanchamonovy hrobky mu zcela změnilo život.

Carter se po zbytek života zaměřil už jen na zpracování Tutanchamonovy hrobky. Byť je to jen nevelký hrob, předmětů se v něm nalezla velká spousta a tak i pouhé zakonzervování, vynesení z hrobky na světlo a odeslání předmětů do káhirského muzea zabralo Carterovi celých pět let. Pak přišlo na řadu další zpracování. Carter vydal ve třech svazcích jakési "předzpravodajské" dílo, které bylo doplněno jeho kresbami a záznamy; počítal nicméně s tím, že sestaví ještě souhrnnou publikaci, která měla být velmi precizní a detailní. A tu bohužel už nestihl dokončit, protože v roce 1939 zemřel.

Nemůžeme se nezmínit o takzvané kletbě faraonů. Smrt přiletí na rychlých perutích k tomu, kdo poruší faraonův klid, stojí prý na jednom z nápisů v hrobce. A skutečně. Pár měsíců po jejím objevu umírá lord Carnarvon. V té chvíli se věci chopili novináři a zveřejnili další strašidelná fakta. Už v den otevření hrobu uštkla kobra Carnarvonova kanára. V moment Carnarvonovy smrti prý zhasla v Káhiře všechna světla a jeho pes doma v Anglii v tutéž chvíli zavyl a zcepeněl. Carnarvonův mladší bratr zemřel náhle necelý rok po objevu hrobky. Do souvislosti s ní a kletbou faraonů byla kladena i četná další více či méně "záhadná" úmrtí. Například neočekávaná smrt rentgenologa Reida na cestě do Egypta, kde měl zkoumat královu mumii. Nedlouho po návštěvě Tutanchamonovy hrobky zemřeli i další lidé - mezi nimi A. C. Mace, člověk, který s Carterem otvíral královu pohřební komoru. A tak bychom mohli pokračovat. Egyptologové si však o kletbě faraonů myslí své. Včetně Sylvy Pavlasové.

V hrobkách panovníků ani v hrobkách soukromých nebyl nikdy nalezen nápis, který by obsahoval nějakou kletbu k potrestání toho, kdo naruší klid zemřelého. Objevují se tam zato texty, které chrání tělo zemřelého a jeho duši před zničením a také formulky, které měly zahnat zlé duchy od prahu hrobky; v hrobkách lze nalézt i hieroglyfické značky, záměrně poničené takovým způsobem, aby to, co zobrazují, nemohlo škodit zemřelému - například přeseknutá zmije, škorpión s hlavičkou oddělenou od těla a podobně. Povídání o kletbě faraonů mělo svou živnou půdu v záhadných okolnostech, které údajně provázely objevení Tutanchamonova hrobu.

Egyptologové1

2. dubna 2008 v 20:32

Egyptologové z Česka i ciziny diskutovali v Praze

Na Rakouském kulturním fóru (5-7. října) se konalo sympozium s názvem Egypt a Rakousko II, které navázalo na loňský ročník této mezinárodní konference. V popředí zájmu bylo představení nových objevů českých a rakouských egyptologů pod vedením Dr.Hany Navrátilové z Českého egyptologického ústavu FF UK.
Sympozium Egypt a Rakousko II řeší novodobé dějiny vztahů a jejich kontext mezi Egyptem a rakouskou monarchií. V popředí zájmu je i fenomén tzv. egyptománie a egyptské umění včetně cestování, literatury a hudby. "Zájem o Orient a Egypt je předpokladem k tomu, aby se mohlo rozvíjet vědecké poznání těchto zemí. Vztah k Orientu je důležitým bodem evropské politiky i kultury," říká Dr. Hana Navrátilová.
O egyptsko-rakouských vztazích hovořili pedagogové a studenti z Vídeňské univerzity, zástupci Českého egyptologického ústavu a Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK, pracovnívi Filozofického ústavu Akademie věd ČR a badatelé z Rakouska či Slovinska.
Sympozium svou přednáškou zahájil Wolf Burkhard Oerter a rakouský egyptolog Chair Gottfried Hamernik, bývalý profesor Univerzity v Klagenfurtu, pátrající po osudech pozoruhodné sbírky Rytíře von Gödel-Lannoy, která obsahovala mimo jiné exponáty z pohřební výbavy velmože Merimoseho z dob egyptské Nové říše. Exponáty byly po jeho smrti roztroušeny po Evropě a jednotlivé části skončily v Náprstkově muzeu v Praze, Londýně a Oslu. "Kdyby se celý exponát objevil neporušený, vyvolal by senzaci. Takto ale jednotlivé fragmenty neprávem zapadnou," komentuje nález Dr.Navrátilová.
Na sympoziu vystoupili i Mgr.Adéla Macková a slovinský archeolog Dr.Tomislav Kajfež, jejichž ústředním zájmem je český cestovatel, sochař a sběratel afrického umění František Vladimír Foit. František Foit podnikl v roce 1931 společně s kamarádem a zoologem Dr. Baumem dobrodružnou cestu z Káhiry do Kapského města. Později se na stejné místo vrátil se svou manželkou Irenou a společně rozšiřovali kolekci etnografických a uměleckých předmětů. Jeho sbírky jsou dnes z velké části uloženy ve slovinském Valenji, kde zemřel. Do vlasti byl převezen až po smrti.
"Vítáme zájem veřejnosti a budeme rádi,když toto sympozium nebude jen akademickou záležitostí. Vždyť i téma je politicky aktuální, například v sobotu 1.10. otevřeli egypťané pro mezinárodní veřejnost Abúsír," doplňuje svou řeč Navrátilová. A naznačuje, že se pravděpodobně uskuteční i další ročníky sympozia.

Ještě jednou egyptologové3

2. dubna 2008 v 20:31
Pierre Montet (1885-1966)
Pierre Montet
Pierre Montet se narodil roku 1885 ve Villefranchesur-Saône ve Francii. To, že se zajímal o Egypt nebylo nijak překvapující, protože byl synem kotláře, který se podílel na výstavbě Suezského průplavu. Už v jedenácti letech se začal učit hieroglyfickou abecedu, ve dvaceti absolvoval kursy u Victora Loreta, který o několik let dříve objevil zapomenutou hrobku Amenhotepa II. V roce 1910 poprvé navštívil Egypt a pak začal pracovat jako archeolog pro Francouzský ústav v Káhiře. Od té doby pobýval střídavě ve Štrasburku (působil zde jako univerzitní profesor) a v Egyptě, kde každý rok trávil dva až tři měsíce na vykopávkách. V Egyptě měl ale pověst velkého individualisty. V roce 1928 mu byla přidělena částka 22 000 franků na vykopávky starověkého města v Tanidě. O rok později se se svou rodinou usadil v Sán el-Hagaru, těžko dostupné vesnici bez vody a elektřiny a ve spolupráci se svou manželkou Theodorou Castelli zkoumal toto místo vždy tři měsíce v roce. Mezinárodní situace si v roce 1939 vynutila velkou opatrnost. Nebezpečí vypuknutí války narůstalo každým dnem a tak nechal toho roku Montet svoji rodinu v Alsasku. Právě tehdy ale nalezl neporušené hrobky faraonů Nové říše a díky osobní intervenci krále Farúka se mohla celá rodina setkat v roce 1940 v Káhiře a následně pokračovat s výzkumem pohřebiště.

Kent Weeks (*1941)
Kent Weeks
Od roku 1993 prováděl profesor Kent Weeks se svým týmem restaurátorské práce v několika hrobkách v Údolí králů. Byla mezi nimi i hrobka, kterou nechal postavit Ramesse II. pro své syny. O existenci této hrobky se zmiňuje již Abbottův papyrus, kde je tato hrobka uváděna pod jménem Cher-en-Achau. Objevuje se také v mapě, kterou nakreslil Ital Belzoni (objevitel hrobky Sethitho I.). V roce 1820 se do hrobky dostal James Burton a prohlásil, že není ničím zajímavá. Ke stejnému závěru došel na počátku 20. století Howard Carter. Oba přehlédli krásné nástěnné malby, které zdobily malou podzemní místnost zavalenou kamením. V únoru 1995 to byl právě Kent Weeks, kdo tuto místnost vyčistil a objevil zasypaný vchod. Po uvolnění vchodu objevil dlouhou chodbu, ze které se vstupovalo do dvaceti pohřebních komor. Když očistil několik nápisů v chodbě, přečetl na nich jména tří z dvaapadesáti synů Ramesse II., kteří byli pohřbeni v této hrobce. Byli to Pareherunemef (účastník bitvy u Kadeše), Amonherchpešef (faraonův nejstarší syn) a Ramesse (generál faraonovi armády). Matkou prvních dvou synů byla velká královská manželka Nefertari, třetí Ramesse byl synem druhé velké královské manželky Esetnofrety.

Zahí Hawáss
Zahí Hawáss
Generální tajemník Nejvyšší rady pro památky a ředitel archeologických prací u gízských pyramid, v Sakkáře a oáze Bahríja, je označován jako "člověk, který do egyptologie vrátil Egypt". Kromě svých úředních povinností a archeologické práce usiluje o to, aby přiblížil starověký Egypt celému světu prostřednictvím médií, především televizních stanic BBC, National Geographic, CNN a Discovery. Za dlouhá léta učinil Hawás sám řadu významných objevů, včetně pohřebiště stavitelů pyramid a Údolí Zlatých mumií v oáze Bahríja. Je autorem četných knih a článků (např. Údolí Zlatých mumií, Egyptské pyramidy), editorem monografie Poklady pyramid, do níž přispěli významní světoví vědci, a účastní se významných mezinárodních konferencí. Byl oceněn řadou poct včetně Golden Plate Award of the American Academy of Achievement a je také mimořádným profesorem University of California v Los Angeles. V roce 2005 publikoval analýzu Tutanchamonovy mumie, na kterou dohlížel a která měla za cíl rekonstrukci podoby tohoto krále a objasnění příčin jeho smrti. V květnu 2006 vedl v Sakkáře tým archeologů, jenž objevil některé z nejlépe dochovaných sarkofágů.

Ještě jednou egyptologové2

2. dubna 2008 v 20:31
Howard Carter (1873-1939)
Howard Carter
Howard Carter se narodil roku 1874 v Norfolku, vychováván a vzděláván byl v soukromých školách. Jeho otec byl malíř a kreslíř, který se specializoval především na kreslení zvířat. Carter ve stejném oboru dosáhl výjimečných kvalit a už v 17 letech byl na doporučení přítelkyně lady Ahmerstové, přijat do Společnosti na výzkum Egypta (Egypt Exploration Fund, britská společnost, založená v roce 1882. Měla zamezit ničení a vykrádání staroegyptských památek. V roce 1919 se přejmenovala na Egypt Exploration Society). Právě zde, pod vedením P. E. Newberryho, započala egyptologická kariéra Howarda Cartera. S Newberrym přišel do Bení Hasanu, kde byly nalezeny hrobky úředníků ze Střední říše; Carter zde dokumentoval reliéfy. Později pracoval s W. M. Flindersem Petriem v Amarně a znovu s Newberrym v Dér el-Bahrí. Tam začal jeho zájem o západní břeh Nilu u Théb a zaměřil se na Údolí králů, kde začal počátkem 20. století pracovat pod vedením Američana T. M. Davise. Když Davis zemřel, navázal Carter na jeho výzkumy pod vedením a se sponzorskou podporou lorda Carnarvona. Carter pracoval od roku 1899 na pozici inspektora památkové správy Horního Egypta, v roce 1903 byl povýšen a přeložen jako inspektor Dolního a středního Egypta do Sakkáry. Teprve 24. listopadu 1922 proběhlo prolomení pečeti na vstupu do hrobky a odklízení suti. Byl to obrovský objev - poklad krále Tutanchamona. Spolu se neporušenými sarkofágy a mumií samotného faraóna, s tak známou posmrtnou zlatou maskou a s nespočetným množstvím předmětů z Tutanchamonova pokladu. Dnes je uložena v Egyptském muzeu v Káhiře.

Kurt Heinrich Sethe (1867 - 1934)
Kurt Heinrich Sethe
Narodil se 30. ledna 1869 v Berlíně. Už jako primán započal soukromně studovat egyptologii u Adolfa Ermanna. Univerzitní studium započal nejprve studiem práv, v zimním semestru roku 1888 oficiálně přestoupil. Promoval roku 1892 prací Aleph prosthetisum, jež Ermann vedl. Mezi lety 1899 - 1903 vyšla Sethova nejvýznamnější gramatická práce o egyptských slovesech. Po odchodu Richarda Pietschmanna (nástupce Heinricha Brugschse ve vedení katedry egyptologie v Göttingenu) se Sethe stal nejprve mimořádným, v roce 1907 pak řádným profesorem egyptologie na universitě v Göttingenu. Roku 1923 byl povolán zpět do Berlína, jako nástupce Adolfa Ermanna. Dva roky před svou smrtí se Sethe, který již od roku 1919 byl korespondujícím členem Bavorské Akademie věd, stal členem Pruské Akademie věd. V letech 1904 - 1905 pobýval několik měsíců v Luxoru a Kairu, aby sesbíral a srovnal texty. 27 opisů vzniklých v rámci tohoto pobytu tvoří zvláště cennou základnu archivu textů celého slovníku. Díky této spoluúčasti na tvoření slovníku vznikla Sethova podstatná edice staroegyptských pyramidových textů a jím přepracované svazky "Listiny starého Egypta" (Urkunden des ägytpischen Altertums).

Adolf Erman (1854 - 1937)
Adolf Erman
Narodil se 30. ledna 1869 v Berlíně. Roku 1839 dostal na své vědecké cestě po Anglii německý egyptolog Richard Lepsius od p. Westcarové darem svitek papyru, popsaný hieratickým písmem. Přečetl v něm královská jména Chufev a Snofrev. Chystal se ho podrobně prozkoumat a nechal vytvořit kopie tohoto textu. Když Lepsius v roce 1884 zemřel, Adolf Erman marně se pídil v pozůstalosti Lepsiově po tomto svitku papyru. Teprve roku 1886 na podzim byl náhodou objeven dělníky. Tak byl šťastně zachráněn a je nyní majetkem berlínského muzea. Jak ukazuje formát listů, z nichž je svitek slepen, a paleografické vlastnosti písma, kterým je text psán, pochází text z doby, kdy Egypt byl v poddanství Hyksósů (1630 - 1580 př.n.l.). Na velkou cenu tohoto papyru pro gramatické studie staroegyptské řeči upozornil Erman ve své práci "Die Sprache des Papyrus Westcar. Vorarbeit zur Grammatik der alteren aegypfischen Sprache", která byla vydána v roce 1889. Za rok na to vydal pak Erman fototypickou reprodukci papyru s hieroglyfickým přepisem, překladem, komentářem a slovníkem: "Die Marchen des Papyrus Westcar".

Profesor PhDr. Miroslav Verner DrSc. (*1941)
Profesor PhDr. Miroslav Verner DrSc.
Vystudoval egyptologii a prehistorii na Karlově univerzitě. Do Egypta, v rámci Núbijské záchranné akce UNESCO, se poprvé dostal roku 1964. Od roku 1966 působí v Českém egyptologickém ústavu UK v Praze a Káhiře, v sedmdesátých letech byl jediným představitelem oboru na Univerzitě Karlově. V roce 1981 byl pověřen jeho vedením. V roce 1993 jmenován profesorem egyptologie na UK. Přednáší na řadě zahraničních univerzit, je hostujícím profesorem na Hamburské a Vídeňské univerzitě. Člen výkonného výboru mezinárodní asociace egyptologů, člen výboru UNESCO pro výstavbu muzea núbijských památek v Asuánu a Muzea egyptské civilizace v Káhiře, čestný člen archeologických ústavů Německa a Rakouska. Od roku 1976 vedoucí týmu českých egyptologů odpovědný za práce na české archeologické koncesi v Abúsíru. Vydal řadu odborných monografií, zásadním způsobem se podílí ba popularizaci egyptologie v tisku, rozhlase a televizi.

Norman Lockyer
Norman Lockyer
Britský astronom, který v roce 1894 uveřejnil publikaci "Dawn of Astronomy" (Úsvit astronomie). Díky této knize se stal otcem astroarcheologické vědy 20. století. Lockyerovo dílo se stalo po svém uveřejnění terčem kritiky, hlavně z řad archeologů a historiků. Nahlíží totiž na staré civilizace jako na dokonalé pozorovatele nebeských objektů, kteří dávají značný důraz na přesnou astronomickou orientaci kultovních staveb. Z těchto staveb zmiňuje Lockyer především egyptské sluneční chrámy (podle něj sloužily jako astronomické observatoře - když slunce vycházelo nebo zapadalo o letním slunovratu, zasvítil sluneční paprsek propočítaným otvorem do tmy interiéru každého chrámu) a také Stonehenge, nejznámější megalitickou památku Anglie. Lockyer poukázal ve své knize na tehdy opomíjený fakt, že se naši předkové zabývali soustavným pozorováním hvězdné oblohy. Údaje získané z těchto pozorování musely být předávané z generace na generaci, a to formou psanou nebo i ústní (např. u megalitické kultury - stavitelů Stonehenge, kteří neznali písmo).

Jean-Philippe Lauer (1902 - 2001)
Jean-Philippe Lauer
Jean-Philippe Lauer se narodil v roce 1902 a ve svých čtyřiadvaceti letech se jako čerstvý absolvent architektury nalodil na loď mířící do Alexandrie. Jeden z jeho bratranců, který žil v Káhiře, mu nabídl, aby pracoval s Pierrem Lacauem, který byl nástupcem Gastona Maspera v čele Egyptské památkové správy. Ten hledal architekta, který by se zúčastnil vykopávek v Sakkáře. Jednoho listopadového rána roku 1926 stanul mladý Lauer v Alexandrii a mohl spatřit hlavní město Ptolemaiovců za východu slunce a byl tím pohledem okouzlen. Odtud pokračoval dál do Káhiry, kde byl přijat Lacauem a hned další den se vydal na naleziště do Sakkáry. Francouzský archeolog, který je považován za největšího odborníka v oblasti pyramidového stavitelství. Své výzkumy soustředil na naleziště v Sakkáře, zejména na Džoserův komplex. Lacau nabídl mladému architektovi práci za 75 liber měsíčně, což bylo na tehdejší poměry opravdu hodně. Během krátké cesty k nalezišti mohl obdivovat kolosální sochy Ramesse II. nebo rozvaliny Prahová chrámu napůl potopeného ve vodě rozvodněného Nilu. Několik dní po svém příjezdu se setkal s Cecilem Firthem, skutečným "šéfem" Sakkáry. Jeho prvním úkolem bylo měření mastab.

Ludwig Borchardt (1863-1938)
Ludwig Borchardt
Ludwig Borchardt Byl vynikající vědec a organizátor, což je kombinace, která se v jedné osobě často nevyskytuje. Byl žákem berlínského profesora Adolfa Ermana, který vytvořil novou koncepci studia jazyka a kultury starých Egypťanů. Vyznal se stejně v egyptských nápisech jako v architektuře a výtvarném umění, měl smysl pro detail i pro celek, uměl vidět věci v souvislostech. Tím impozantnějším bylo, co předložil odborníkům ve svých mnohosvazkových a skvěle dokumentovaných abúsírských Náhrobních pomnících v letech 1907 - 1913. Sedm sezón pracoval Borchardt na abúsírském poli, od jeho předběžného ohledání na podzim 1901 do odvozu darovaných nálezů v roce 1908, a prozkoumal tam tři velké pyramidy z dob páté dynastie: Sahureovu, Neferirkareovu a Nevoserreovu. A nejen pyramidy ponořené místy až z třetiny do písku, j ejich podzemní chodby, komory atd., jak bývalo zvykem, ale i jejich záhrobní a údolní chrámy, přístupové "vzestupné" cesty, ohradní zdi a všechno ostatní, co se kolem nich nacházelo, včetně dvou vzdálených "slunečních chrámů" králů Nevoserrea a Veserkafa. Se svými spolupracovníky a dělníky doslovně prohrabal písek okolní pouště do hloubky mnoha metrů a v rozloze několika kilometrů. Jako první archeolog provedl systematický výzkum celého pohřebiště egyptských králů, jež tvořilo obrovský komplex staveb kolem pyramidy, která byla jen jednou z jeho součástí.

Walter Brian Emery (1903 - 1971)
Walter Brian Emery
Jedním z nejslavnějších archeologů působících v Sakkáře byl bezesporu Dr. Walter Brian Emery. Právě on objevil rozsáhlé zvířecí pohřebiště v Sakkáře, když při vykopávkách narazil na šachtu zcela zaplněnou mumiemi ibisů. Šachta však byla pouhým počátkem několika kilometrového labyrintu. Ústí z ní totiž dlouhá chodba (š. 2,5 metru, v. 4,5 metru) větvící se na padesát dalších chodeb, které se dále větví. Šokovaní archeologové zde nalezli milion a půl pečlivě vypreparovaných mumií ibisů, uložených v zapečetěných džbánech. V Sakkáře se nachází i spousta mumií paviánů, orlů, sokolů, supů a jiných dravých ptáků. Tento zvířecí hřbitov není zdaleka jediným svého druhu v Egyptě. Největší ptačí hřbitov se nachází v Tuna el-Gebelu u města Hermopolis. Zde na ploše šestnácti hektarů se skrývá podzemí "město". Tady archeologové objevili mumie ibisů, plameňáků, sokolů a paviánů. Samotných mumií ibisů zde napočítali čtyři miliony. Každá mumie byla uchována v malém sarkofágu a uložena v samostatném, ve skále vyhloubeném výklenku. Např. na slavném pohřebišti I. a II. dynastie v Abydu se nalezlo tisíce mumií psů. Posedlost Egypťanů mumifikováním naznala mezí. Mumifikovali snad úplně vše. Doposud bylo nalezeno přes dvě stě tisíc mumií krokodýlů, mumie ryb, hadů a žab, mumifikovali i např. vejce ibisů či krokodýlů, gazely a celá řada dalších zvířecích druhů.

Victor Clement Georges Philippe Loret (1859 - 1946)
Victor Clement Georges Philippe Loret
Francouzský orientalista a egyptolog, nalezl roku 1898 hrobky panovníků 18. dynastie Thutmose III. a Amenhotepa II. v Dér el-Bahrí. Byl to výsledek jeho dlouholetých výzkumů v Egyptě a zejména v této lokalitě. Narodil se v roce 1859 a o egyptologii se začal zajímat velice brzy. V Egyptě pobýval velice často a v roce 1896 vydal svoje první dílo "L´Égypte au temps des pharaons" (Egypt v dobách faraonů) a díky tomu si získal jméno v odborných kruzích. Následující rok byl jmenován generálním ředitelem Egyptské památkové správy. Dobře věděl o vykradačích hrobek a věděl také, že od konce ramessovského období se Amonovi kněží snažili uchránit ostatky faraonů před lupiči a tajně je schovávali do různých skrýší. Věděl také o rodině Abd el-Rasúlů, která v roce 1870 nalezla tyto tajné skrýše a na dlouhá léta si na nelegálních vykopávkách založila svoji živnost. Svoje tajemství pečlivě střežili a jen občas prodali některé svoje kousky v Luxoru. Některé z nich se naštěstí dostaly do rukou Gustona Maspera, který byl tehdy ředitelem Egyptské památkové správy. V červenci 1891 nalezl Emil Brugsch (jeden z Masperových pomocníků) skrýš na dně 15m hluboké šachty, kde bylo objeveno čtyřicet mumií - mimo jiné Thutmose III., Sethiho I. a Ramesse II.

Ještě jednou egyptologové1

2. dubna 2008 v 20:30
Auguste Marriette (1821-1881)
Auguste Mariette
Narodil se v Boulogne. Pracoval jako vědecký asistent v Louvru, získal tak rozsáhlé znalosti o Egyptě. Dokázal přečíst hieroglyfy, mezi jeho záliby patřilo překládání staroegyptských textů. Do Egypta byl vyslán Pařížskou akademií věd za účelem nákupů koptských rukopisů. Objevil pohřebiště býků s jejich chrámem a svatyní roku 1852. Roku 1858 mu je svěřen egyptskou vládou dohled na vykopávkami. Byl první egyptolog, který všechny nálezy začal systematicky katalogizovat. Založil světoznámé Egyptské muzeum, roku 1879 obdržel titul paši. Mezi jeho nejznámější objevy patří také nevyloupená hrobka velmože Ti. V ní se zachovaly předměty denní potřeby, ale i stěny zdobené výjevy ze života tohoto šlechtice. Také se zasloužil o vydání Dekretu na ochranu památek. Dekret zaručoval, že se vykopávky mohou provádět jen se svolením vlády, a ta rozhodne o tom, co v zemi zůstane a co se vyveze. Prozkoumal Rachefův komplex v domnění, že patří k Velké sfinze. Tam se mu podařilo objevit slavnou dioritovou sochu trůnícího Rachefa. Dodnes patří k nejvýznamnějším exponátům Egyptského muzea v Káhiře.

Heinrich Brugsch (1827 - 1894)
Heinrich Brugsch
I přes nepravidelnou školní docházku absolvoval Brugsch roku 1848 maturitu. V témže roce vychází i jeho první rukopis Skriptura Aegyptiorum demotica, ve kterém se sám označuje jako prvního ročníku reálného gymnázia. Sám sebe stylizuje do pozice geniálního rozluštitele démotického písma. Díky získané podpoře mohl Brugsch realizovat studijní cesty do Paříže, Londýna a Turinu. Svá studia archeologie a jazykovědy započal v Berlíně. Po ukončení studia podnikl v roce 1853 první vědeckou cestu do Egypta. Zde se setkal s francouzským vědcem Augusté-Édouardem Mariettem, který prováděl u Memphisu vykopávky. Byl jmenován docentem Berlínské univerzity. Zároveň byl činný jako asistent Egyptského muzea v Berlíně. Druhá vědecká cesta vedla Brugsche opět do Egypta - 1857 až 1858. Výsledky této cesty tvoří základnu pro celkové zkoumání předřecké geografických údajů Egypta a sousedních zemí. V roce 1864 založil Brugsch v Berlíně časopis egyptského jazyka a dějin starověku. Na podzim roku 1864 byl Brugsch jmenován pruským konzulem v Kairo. Roku 1868 se Brugsch vrací zpět do Německa, kde je jmenován profesorem egyptologie. Roku 1870 se na vyzvání vicekrále, Ismaela P. Paschi, ujímá vedení Exile d´Égyptologie, zřízené v Kairo. Roku 1881 byl Brugschovi vicekrálem Taufikem Paschou udělen titul "pascha". Ve věku 67 let umírá v Charlottenburgu. Heinrich Brugsch je považován za nejintuitivnějšího, ale zároveň nejchaotičtějšího egyptologa Německa.

Gaston Maspero (1846 - 1926)
Gaston Maspero
Gaston Maspero (celým jménem Gaston Camille Charles Maspero) se narodil 23. června 1846 v rodině chudých italských imigrantů ve Francii. Jeho zájem o Orient a Egypt vzbudily dvě rozhodující události. V jedenácti letech přišel jako malý chlapec do knihkupectví, kam chodil poměrně často. Chtěl si koupit nějakou knihu o Egyptu, ale cena byla pro dítě, které mělo v kapse pár franků, příliš vysoká. Knihkupec pobavený a překvapený jeho vyspělostí mu knihu prodal s velkou slevou. V pokračování této události sehráli svou úlohu také moudrý učitel, dešťová přeháňka a blízkost Louvru. Tak se Gaston Maspero dostal do sálů věnovaných Egyptu a byla z toho láska na celý život. K druhému setkání s egyptskou civilizací došlo prostřednictvím egyptologa Augusta Marietta. Ten desátý rok řídil Egyptskou památkovou správu.

Sir William Matthew Flinders Petrie (1853-1942)
Sir William Matthew Flinders Petrie
Je považován za jednoho z nejvýznačnějších egyptologů své doby a za zakladatele moderní egyptské archeologie. Narodil se roku 1853. Už v devatenácti letech sepsal svou první oceňovanou studii o prehistorické lokalitě ve Stonehenge. Pak se ale jeho zájem upřel výhradně na Egypt. Petrie byl uchvácen díly Champolliona, dlouhou dobu shromažďoval odbornou literaturu a roku 1880 se poprvé vydal do Egypta s úkolem co nejpřesněji zaznamenat vnější rozměry tří velkých pyramid v Gíze. Výsledky jeho práce byly v roce 1883 vydány v souboru "The Pyramids and Temples of Gizeh". V roce 1887 požádal Egyptskou památkovou správu o povolení k vykopávkám ve Fajjúmu. Následující rok se začal zajímat o pyramidu v Hawwáře, kterou přisoudil faraonovi 12. dynastie Amenemhetovi III. Bylo mu 35 let, odhalil světu pyramidu v Médúmu a především zádušní chrám u východní paty této stavby. Tento zádušní chrám je nejlépe dochovaným chrámem z období Staré říše. V roce 1891 objevil Petrie fresky v Tel el-Amarně a také velice zajímavou korespondenci, kterou vedl kacířský faraon Amenhotep IV. - Achnaton a jeho následovníci s chetitskými panovníky. V roce 1894 pak odhalil nejrozsáhlejší pohřebiště z predynastického období v Nakádě (severně od Théb). Na počátku 20. století se vrátil do Fajjúmu už jako ředitel Britské školy archeologie v Egyptě a v Hawwáře objevil východně od tamní pyramidy Labyrint popisovaný řeckými autory, který byl ale ve skutečnosti zádušním chrámem Amenemheta III.

Ještě jednou egyptologové

2. dubna 2008 v 20:30
Slavní objevitelé

Dominique Vivant Denon (1747 - 1825)
Dominique Vivant Denon
Za vlády Ludvíka XV. dohlížel na sbírku antických vykopávek a platil za chráněnce markýzy de Pompadour. V Petrohradě byl jako sekretář na vyslanectví ve velké oblibě u carevny Kateřiny. Jako diplomat ve Švýcarsku býval častým hostem u Voiltaira a namaloval proslulou Snídani ve Ferney. Jiným plátnem, rembrandtovskou manýrou kresleným Klaněním pastýřů, dosáhl dokonce členství v Akademii. Po vypuknutí Velké francouzské revoluce pospíchal do Paříže. Tam našel své jméno na listině emigrantů, své statky zkonfiskované a majetek zabavený. Poté se živil prodejem svých kreseb, toulal se po trzích. Neočekávaně našel příznivce - Jacquesa Louise Davida - velkého malíře Revoluce. Záhy mu bylo povoleno pracovat na rytinách Davidových návrhů na kostýmy, které měly zrevoluciovat i módu. Dosáhl toho, že mu byly vráceny jeho statky a byl škrtnut z listiny emigrantů. Poté byl představen Napoleonovi, kterému se velice zalíbil. Ten mu navrhl, jestli by se nechtěl zúčastnit egyptské expedice a Denon souhlasil. Denon dobyl zemi faraonů kreslířskou tužkou, uchoval jí pro novou, věčnost a rázem z ní strhl závoj zapomenutí. Na základě Denonových kreseb Egypta vzniklo dílo "Déscription de l´Egypte (Popis Egypta)". Dílo bylo rozděleno do čtyř základních částí.

Giovanni Baptista Belzoni (1778 - 1823)
Giovanni Baptista Belzoni
Byl narozen v Padově v Itálii, ve volném čase se věnoval technice a vynálezům. Sestrojil kolo na čerpání vody, které by se podle jeho názoru využilo v Egyptě k usnadnění práce na polích. Do Egypta přijel ukázat svůj vynález a zjistil, že je opravdu účinný. Později pracoval jako nosič pro Britské muzeum, jeden z jeho úkolů byl dopravit do Londýna sochu faraóna Ramsesse II. S pomocí desítek Arabů se mu to podařilo. Stal se dvorním dodavatelem muzea. Roku 1820 uspořádal vlastní výstavu toho, co získal v Egyptě. Vyšla jeho první kniha. V říjnu roku 1817 zahájil vykopávky v Údolí králů, objevil hrobku faraóna Setiho I. Během staletí byla hrobka vykradena, ale Belzoni v ní našel překrásný alabastrový sarkofág, který je dnes vystavován v Londýně. V březnu roku 1818 vnikl do Chafréovy pyramidy v Gíze. Mělo se za to, že pyramida vchod nemá. Belzoni tuto domněku vyvrátil, když vchod objevil. Domníval se, že pyramidy sloužily jako královské pokladnice. Roku 1823 se rozhodl Belzoni najít pramen Nilu, to už se mu ale nepodařilo, protože v africké buše zemřel.

Jean-Francois Champollion (1790 - 1832)
Jean-Francois Champollion
Narodil se 23. prosince 1790 v jihofrancouzském městečku Figeac. Už v pěti letech se naučil sám číst tak, že srovnával texty modliteb, které uměl nazpaměť, s tištěnou formou. V devíti letech ovládal latinštinu a řečtinu, v jedenácti četl hebrejsky Starý zákon. Ve třinácti přidal arabštinu, syrštinu, kaldejštinu a kopštinu. Kopsky si psal dokonce deník. Později přibral perštinu a čínštinu. Tak šel za svým cílem: rozluštit hieroglyfy. Roku 1809 byl jmenován v devatenácti letech univerzitním profesorem. Roku 1816 začal pracovat na francouzsko-koptském slovníku. Roku 1822 uveřejnil pojednání, které se stalo základem rozluštění egyptský hieroglygů. Roku 1827 se stal správcem egyptského oddělení v Louvru, první stolice egyptologie byla zřízena roku 1829.Účastnil se výpravy, která prošla celý Egypt od severu na jih. Roku 1832 zemřel. Položil pevné základy egyptologii.

Richard Lepsius (1810-1884)
Richard Lepsius
Patřil mezi nejpřednější archeology v Německu. Naučil se číst hieroglyfy. Roku 1842 byl vyslán na vědeckou výpravu do Egypta, kde našel pozůstatky třiceti neznámých pyramid. Ke zvláštním objevům Lepsiuse patří labyrint, který byl už podle Hérodota větším divem egyptské architektury než samotné pyramidy. Prý byl postaven u umělého jezera, o veliké rozloze s 1500 místnostmi. Lepsius stanovil místo, kde se komplex nacházel. Na objevování pozůstatků pracovalo mnoho vynikajících vědců s pomocí nejmodernější techniky. Bohužel nikdy nebylo objeveno. Lepsius vytvořil sbírku v Egyptském muzeu v Berlíně, byl také zakladatelem egyptologie na univerzitě v Berlíně. Je považován za nejvýznamnější osobnost v dějinách egyptologie. Jeho dvanáctisvazkové dílo o výsledcích jeho práce je dosud největší vydané egyptologické dílo.

Egyptologové-nejslavnější

2. dubna 2008 v 20:28
Egyptologové
Nejslavnější egyptologové, kteří jsou pouze špičkou ledovce v množství soukromých badatelů, archeologů, či dobrodruhů, jímž se tajemná krása starověkého Egypta stala osudovou. Tito muži svázali své životy s rozpáleným pískem černé země a jejich jména neodmyslitelně patří na stránky učebnic archeologie. Díky těmto mužům se splnil faraónský sen o věčném životě, neboť jsou to právě oni, kdo vdechl nový život do pohřbené slávy časů, kdy bohové byli přítomni v zemi Kemet, žilami faraónů tekla svatá krev a bílo-červená koruna navěky spojovala obě země. Na druhou stranu nutno podotknout, že mnozí z nich se k egyptským pokladům chovali hůře než hordy dobyvačných Syřanů, či Chetitů...
Giovanni Battista Belzoni
Giovanni Battista Belzoni
(1778 - 1823)
Italský dobrodruh, cestovatel a archeolog. Jeden z těch, kteří při své práci způsobili nemálo škod. Proslavený zejména objevením vchodu do Rachefovy pyramidy a chrámu mezi tlapami Velké sfingy. Mimo jiné byl i prvním, kdo započal s vykopávkami v Údolí králů.
Howard Carter
Howard Carter
(1874 - 1939)
Britský egyptolog a vynikající kreslíř. Objevitel známého hrobu faraóna Tutanchamona.
Jean Francois Champollion
Jean Francois Champollion
(1790 - 1832)
Francouzský egyptolog a zakladatel moderní egyptologie. Znalec mnoha živých i mrtvých jazyků a úspěšný rozluštitel egyptských hieroglyfů.
Adolf Erman
(1854 - 1937)
Zabýval se zejména egyptštinou a novoegyptštinou. Spolupracoval na slovníku egyptštiny.
Karl Richard Lepsius
Karl Richard Lepsius
(1810 - 1884)
Autor nejrozsáhlejšího egyptologického díla - Denkmaler aus Aegypten und Aethiopien, které bylo výsledkem pruské výpravy do Egypta a Núbie v letech 1842 - 1845, kterou vedl a která se stala první přesnou vědeckou dokumentací egyptských a núbijských památek. Zakladatel egyptologie na německé univerzitě v Berlíně.
Norman Lockyer
Norman Lockyer
V roce 1894 uveřejnil britský astronom Norman Lockyer svůj Úsvit astronomie, knihu, která z něho udělala otce astroarcheologické vědy 20. století. Neboť Lockyer dokázal, že Egypťané postavili své sluneční chrámy jako astronomické observatoře: když slunce vycházelo nebo zapadalo o letním slunovratu, zasvítil sluneční paprsek propočítaným otvorem do tmy interiéru každého chrámu.
Charles Piazzi Smyth
Charles Piazzi Smyth
(1819-1900)
Královský skotksý astronom 19. století Charles Piazzi Smyth byl schopný vědec, ale také náboženský fanatik. Spolu se svým pyramidologickým učitelem, londýnským nakladatelem Johnem Taylorem, věřil, že Velkou pyramidu projektoval Božský geometr. Smyth vypočítal, že rozměry pyramidy ztělesňují pravou hodnotu Ludolfova čísla, délku roku, obvod země a vzdálenost ke slunci. Při svých měřeních vnitřních chodeb Velké pyramidy odhalil Smyth Boží plány pro svět, dokonce i datum Druhého příchodu.
Jean-Philippe Lauer
Současný francouzský archeolog považovaný za největšího odborníka v oblasti pyramidového stavitelství. Jeho výzkum se soustředí na Sakkárská naleziště a zejména pak na Džoserův komplex.
Francois Auguste Ferdinand paša Mariette
Francois Auguste Ferdinand paša Mariette
(1821 - 1881)
Francouzský egyptolog a zakladatel moderních archeologických vykopávek a ochrany egyptských památek. Zasadil se o ochranu egyptských památek, jako první je nechal systematicky katalogizovat a byl pověřen vrchním dohledem nad vykopávkami v celém Egyptě. Mariette je zakladatelem Egyptského muzea. Mimo svou rozsáhlou archeologickou činnost po celém území Egypta a Núbie se podílel i na psaní libreta k Verdiho opeře Aida. Sarkofág Marietteho stojí v předzahradě Egyptského muzea.
Gaston Maspero
Gaston Maspero
(1846 - 1926)
Ředitel muzea v Bulaku, známý především díky téměř detektivnímu nálezu hrobky v Dejr al-Bahrí, v níž bylo ukryto na 40 mumií faraónů 18. a 19. dynastie a dále mumie jejich královen a vysokých hodnostářů. Mumie nechal do tohoto společného hrobu přemístit faraón Pinodžem I., aby tak uchránil alespoň těla faraónů a část z jejich výbavy před vykradači hrobů. Mezi mumiemi byly i těla králů Ramesse II., Thutmose I., Amenhotep I., královny Nefertari, Hatšepsovet a další.
William Matthew Flinders Petrie
William Matthew Flinders Petrie
(1853 - 1942)
Vedl archeologické výzkumy na mnoha místech Egypta a zejména v Gíze. Byl jedním ze zakladatelů moderní egyptské archeologie.
Richard William Howard Vyse
(1784 - 1853)
Anglický důstojník, jeden z těch, kteří napáchali více škod než užitku. "Bádal" především v oblasti Gízy. Je nálezcem Chufuovy kartuše v jedné z odlehčovacích komor nad Královskou komorou ve Velké (Chufuově) pyramidě. Vyskytují se však spekulace o Vyseho podvrhu s Chufuovou kartuší. Jeho drastickým metodám "výzkumu" neunikla ani Velká sfinga, kterou provrtal železnými vrtáky, v domnění, že nalezne bájný hrob krále Armaise, který má být podle legendy ve sfinze pohřben.
Richard Anthony Proctor
Richard Anthony Proctor
Zakladatel populárně vědeckého časopisu Poznání, britský astronom 19. století Richard Proctor, vypravoval teorii, že Velké pyramidy používali před jejím dokončením astronomové - kněží, jako observatoře. Než byla zastavěna Velká galerie, mohla sloužit kněžím za čáru pozorování, a tak mohli stanovit pravý poledník k odhalení pohybů slunce, planet, hvězd a měsíce, jak se objevují při své pouti po obloze.
Muhammad Zakaríja Ghoném
Muhammad Zakaríja Ghoném
(1905-1959)
Egyptský archeolog. Objevil nedokončené Sechemchetovy stupňovité pyramidy v Sakkáře.
Selím Hasan
(1886-1961)
Egyptský egyptolog a archeolog. Zasloužil se o rozvoj oboru egyptologie na Káhirské univerzitě. Vykopávky zejména na pohřebišti v Gíze.
Zahi Hawás
Současný Egyptský archeolog zabývající se archeologickými vykopávkami v Gíze, především v okolí Velké pyramidy. Objevil pohřebiště stavitelů pyramid.

Egyptologové

2. dubna 2008 v 20:27
Českým egyptologům pracujícím na konsesi v jižním Abúsíru se na sklonku minulého roku podařil další významný objev - odhalili pohřební komoru patřící knězi Neferínpu
Nejdříve nalezli naši vědci vchod do šachty. Ta je hluboká asi deset metrů. Samotný vstup do hrobky byl zazděný, takže bylo potřeba vchod zadokumentovat a zděnou zídku rozebrat. Pak se již naskytl pro odborníky neopakovatelný pohled do prostoru, který lidské oko nespatřilo přes čtyřiapůl tisíce let.
"A pak stojíte na prahu nevykradené pohřební komory. Člověk trochu zažívá pocity Indiana Jonese," říká Miroslav Bárta, který zde vede výzkumné práce. Podle něho však tyto objevitelské pocity rychle překryly starosti o to, aby byl jedinečný nález bezchybně zpracován.
"Komora o velikost zhruba čtyři krát dva metry byla napěchovaná starobylými předměty. Nesmíte se o nic otřít, aby se nepoškodil žádný nález. Musí se udělat fotografie, plán, všechno zakreslit, očíslovat." Teprv poté bylo možné odsunout kamenné víko sarkofágu. V něm ležely ostatky kněze Neferínpua i s ozdobami a šperky.
Kdo byl majitel hrobky a jakou zastával ve své době pozici? Podle egyptologů bychom kněze dnešní terminologií mohli označit za příslušníka vyšší střední třídy. Jeho prací bylo denně obětovat v pyramidových chrámech zasvěcených faraonům, tak, aby panovníci na onom světě netrpěli nouzí. Neferínpu žil ve 26. století před Kristem v časech staré říše, tedy období, kdy vznikaly nejznámější egyptské pyramidy. Hrob egyptského úředníka z té doby míval nadzemní část nazývanou mastaba - fakticky ohraničený prostor s malou kapličkou. Vlastní pohřební komora se sarkofágem byla ukryta poblíž, hluboko v písku. Kromě kněze Neferínpu nalezli v okolních pohřebních komorách egyptologové i ostatky několika členů jeho rodiny.
Po odhalení komory následuje podrobné zkoumání a zapisování všech předmětů. Ale naši egyptologové mají ještě jeden plán: pomocí 3D skeneru a speciálního antropologicko - výtvarného postupu zrekonstruovat podobu všech pohřbených v této komoře. Mohli bychom se pak podívat přímo do tváře celé staroegyptské středostavovské rodině.

Howard Carter- *9.května...

2. dubna 2008 v 20:19

Howard Carter

(9. května 1873 - 2. března 1939) Howard Carter Howard Carter byl významný britský archeolog, který v roce 1922 učinil jeden z nejúžasnějších objevů v celé historii archeologie.
Pod obrovskými nánosy kamení a šotoliny objevil zavalené schodiště, na jehož konci nalezl ještě královskou pečetí zaplombovaný vchod do Tutanchamonovi hrobky. Ačkoliv se jednalo o poměrně malou hrobku, vydala neslýchané bohatství a Carter se tak nezapomenutelně zapsal do dějin egyptologie.

Howard Carter-*1874

2. dubna 2008 v 20:17

Howard Carter

Howard Carter-egyptolog

2. dubna 2008 v 20:16
Howard Carter
4. listopadu roku 1922 narazili dělníci britského egyptologa Howarda Cartera při kopání v egyptském Údolí králů na první kamenný schod, den na to už bylo jisté, že jde o celé schodiště. 24. listopadu stáli Carter a jeho mecenáš lord Carnarvon před zdí s pečetěmi faraona Tutanchamona a tušili, že budou nejspíš prvními lidmi, kdo se za ni od chvíle faraonova pohřbu podívá.
Howard Carter se narodil roku 1874 v Norfolku, vychováván a vzděláván byl v soukromých školách. Velice ho ovlivnilo to, že jeho otec byl malíř a kreslíř; specializoval se především na kreslení zvířat. Malému Carterovi dal velmi dobrou školu, takže se sám začal zajímat o kreslení.V tomto oboru dosáhl výjimečných kvalit a už v 17 letech byl na doporučení jedné přítelkyně egyptologů, lady Ahmerstové přijat do Společnosti na výzkum Egypta.Měla zamezit ničení a vykrádání staroegyptských památek.Tady, pod vedením P. E. Newberryho, započala egyptologická kariéra Howarda Cartera. Právě s Newberrym přišel do Bení Hasanu a do Dér el-Berši, což jsou lokality, kde byly nalezeny hrobky úředníků ze Střední říše; Carter v těchto hrobkách dokumentoval reliéfy. Později pracoval ještě s W. M. Flindersem Petriem v Amarně a znovu s Newberrym v Dér el-Bahrí. Právě tam začal jeho zájem o západní nilský břeh u Théb a Carter se nadále zaměřuje na Údolí králů, kde začal počátkem 20. století pracovat pod vedením Američana Theodora M. Davise. (Davis dostal právě roku 1902 od egyptské vlády povolení k vykopávkám v Údolí králů. Kopal tu 12 let a objevil mimo jiné hroby Thutmose IV., Siptaha, Haremheba a mumii a rakev krále Amenhotepa IV.). Když Davis zemřel, navázal Carter na jeho výzkumy pod vedením a se sponzorskou podporou lorda Carnarvona.

Když Carter s Carnarvonem se svými výzkumy v egyptském Údolí králů začínali, všichni jim tvrdili, že dělají marnou práci. Motyky a lopaty archeologů a také zlodějů už dávno obrátily údolí doslova naruby. Carter a Carnarvon byli však jiného názoru. Nejen, že věřili ve svůj úspěch. Věděli dokonce úplně přesně co hledají. Hrob faraona Tutanchamona. S pátráním začali v roce 1917. Jak si ale mohli být jisti tím, že tam skutečně ta hrobka někde je?

Když Davis zemřel, byly jeho výzkumy ve stádiu, kdy se obecně předpokládalo, že se už v Údolí králů opravdu nic dalšího nalézt nedá. Během prvních desetiletí 20. století však bylo poblíž dosud skrytého vchodu do Tutanchamonovy hrobky nalezeno několik drobností, které přesvědčily jak Carnarvona, tak Cartera o tom, že ta hrobka někde poblíž být musí. Byl to především pohárek z fajánse se jménem faraona Tutanchamona, dále zlaté plíšky s vyobrazením Tutanchamona na voze a byla také nalezena rituální jáma, v níž byly pohřbeny balzamovací potřeby, rovněž označené Tutanchamonovým jménem. Je paradoxní, že když Davis objevil hrobku krále Aje a našel v ní nápisy se jmény Aje i Tutanchamona, jehož byl Aj nástupcem, byl přesvědčen o tom, že se jedná právě o Tutanchamonovu hrobku. Když v ní ale Carter později provedl revizní průzkum, zjistil, že se jedná o hrobku jiného panovníka. Toto zjištění ho ještě více podpořilo v dalším hledání skutečné Tutanchamonovy hrobky. Měl sice problém s tím, že lordu Carnarvonovi docházela trpělivost a také peníze, takže na přelomu let 1921-22 už nechtěl nadále sponzorovat žádnou expedici, ale díky Carterově výmluvnosti přece jen svolil k poslední sezóně. A ta přinesla kýžené ovoce. Jen několik dnů po zahájení expedice dělníci narazili na první schody, vedoucí do Tutanchamonovy hrobky.

Je takřka neuvěřitelné, že se tak stalo na místě, které si oba badatelé už v roce 1917 označili jako pravděpodobnou polohu hrobky. Různé vnější okolnosti, nerozhodnost, pochybnosti a také rozličné pokyny kolegů - odborníků však způsobily, že své kopání na tomto místě přerušili a vrátili se na něj až po pěti letech. A dobře udělali.

V hrobce se našla víceméně kompletní pohřební výbava - ani ona totiž neunikla pozornosti zlodějů. Bylo to ale nedlouho po pohřbu, takže kněží stihli znovu zapečetit hrobku a zajistit ji před dalšími pozdějšími vykradači. Mladý panovník Tutanchamon vládl velmi krátkou dobu a patří k nejméně významným faraonům Nové říše. Svou slávou ho předčili panovníci takových zvučných jmen jako byli např. Thutmose III., Ramesse II., Ramesse III. a další. Dnes je celá Tutanchamonova pohřební výbava vystavena v káhirském muzeu. Tato výbava sestávala z nejrůznějších věcí, určených pro faraonovu posmrtnou potřebu. Byly to nádoby s oleji, vodou a vínem, byly tam složeny i potraviny a také různé předměty a oděvy, které faraon používal za svého života. Dále tam byly předměty, vyrobené výhradně pro jediný účel - pro den smrti, kdy bude pohřební výbava slavnostně vnesena do pohřební komory a nebo přesněji do prostor, pro pohřební výbavu připravených. Ve výbavě byly i různé sošky sloužících, tzv. vešebtů, kteří se měli starat o panovníka po smrti, dále lůžka, rozložené vozy, luky, šípy, různé truhlice naplněné šperky, oděvy nebo plátnem. V hrobce byla pohřební komora se sarkofágem, kde v několika rakvích spočívalo tělo panovníka. Mimochodem - spočívá tam dodnes, a je to jediné tělo panovníka, které zůstalo do dnešních dnů na svém místě. V hrobce byly i další poklady, které se nacházely v místnosti, nazývané dnes pracovně pokladnice.

Tak zvaný Tutanchamonův poklad, který tvoří několik tisíc předmětů, počítáme-li zvlášť i drobné šperky, zaplňuje v Egyptském muzeu v Káhiře celkem 12 místností. Kromě už zmíněných věcí tam lze spatřit i nejrůznější trůny či křesla, ozdobné skříňky, amulety, hračky, toaletní potřeby a desítky dalších magických i užitkových předmětů. Veřejně přístupná je i samotná Tutanchamonova hrobka. I dnes v ní, jak už bylo řečeno, stojí sarkofág s pozlacenou rakví faraona, který panoval pouhých devět let. A řekneme-li, že "panoval", je to ještě dost nadnesený výraz. Na trůn totiž nastoupil jako devítiletý chlapec. Bylo to v pohnuté době náboženských sporů po smrti "kacířského krále" Amenhotepa IV., který zrušil kult Amona i ostatních egyptských bohů, nahradil jej kultem jediného boha Atona - Sluneční koule a přijal nové jméno Achnaton. Jeho smrt doprovázely dosud nevyjasněné okolnosti, stejně jako smrt jeho nástupce Smenchkarea, vládnoucího pouhé tři roky a koneckonců i samotného Tutanchamona, který pravděpodobně nastoupil na trůn po Smenchkarem. Má se za to, že všichni tito králové padli za oběť spiknutí, které proti nim zorganizovali kněží zavrženého boha Amona, jehož kult, spolu s kultem ostatních božstev, byl posléze v Egyptě obnoven. Mimo jiné i díky dvornímu hodnostáři Ajemu, oficiálnímu spoluvládci mladičkého Tutanchamona, za jehož krátkého života udělal Aj všechno pro to, aby se sám stal jeho nástupcem a králem obou egyptských zemí.
Tutanchamon však nejspíš zemřel přeci jen dost nečekaně (asi roku 1339 př.n.l.) a musel být proto narychlo pohřben do nedůstojně malé a nevyzdobené hrobky, s chudou a porůznu sehnanou výbavou. V souvislosti s tím si asi nejspíš nikdy nedokážeme ani představit, jaké obrovské poklady musely ukrývat hrobky jiných, skutečně velkých vladařů - Chufua, Thutmose III., Amenhotepa III. a nebo Ramesse II. Velikého. Nezbylo z nich nic.

A co Howard Carter? I těch "pár drobností" z Tutanchamonovy hrobky mu zcela změnilo život.

Carter se po zbytek života zaměřil už jen na zpracování Tutanchamonovy hrobky. Byť je to jen nevelký hrob, předmětů se v něm nalezla velká spousta a tak i pouhé zakonzervování, vynesení z hrobky na světlo a odeslání předmětů do káhirského muzea zabralo Carterovi celých pět let. Pak přišlo na řadu další zpracování. Carter vydal ve třech svazcích jakési "předzpravodajské" dílo, které bylo doplněno jeho kresbami a záznamy; počítal nicméně s tím, že sestaví ještě souhrnnou publikaci, která měla být velmi precizní a detailní. A tu bohužel už nestihl dokončit, protože v roce 1939 zemřel.

Nemůžeme se nezmínit o takzvané kletbě faraonů. Smrt přiletí na rychlých perutích k tomu, kdo poruší faraonův klid, stojí prý na jednom z nápisů v hrobce. A skutečně. Pár měsíců po jejím objevu umírá lord Carnarvon. V té chvíli se věci chopili novináři a zveřejnili další strašidelná fakta. Už v den otevření hrobu uštkla kobra Carnarvonova kanára. V moment Carnarvonovy smrti prý zhasla v Káhiře všechna světla a jeho pes doma v Anglii v tutéž chvíli zavyl a zcepeněl. Carnarvonův mladší bratr zemřel náhle necelý rok po objevu hrobky. Do souvislosti s ní a kletbou faraonů byla kladena i četná další více či méně "záhadná" úmrtí. Například neočekávaná smrt rentgenologa Reida na cestě do Egypta, kde měl zkoumat královu mumii. Nedlouho po návštěvě Tutanchamonovy hrobky zemřeli i další lidé - mezi nimi A. C. Mace, člověk, který s Carterem otvíral královu pohřební komoru. A tak bychom mohli pokračovat. Egyptologové si však o kletbě faraonů myslí své. Včetně Sylvy Pavlasové.

V hrobkách panovníků ani v hrobkách soukromých nebyl nikdy nalezen nápis, který by obsahoval nějakou kletbu k potrestání toho, kdo naruší klid zemřelého. Objevují se tam zato texty, které chrání tělo zemřelého a jeho duši před zničením a také formulky, které měly zahnat zlé duchy od prahu hrobky; v hrobkách lze nalézt i hieroglyfické značky, záměrně poničené takovým způsobem, aby to, co zobrazují, nemohlo škodit zemřelému - například přeseknutá zmije, škorpión s hlavičkou oddělenou od těla a podobně. Povídání o kletbě faraonů mělo svou živnou půdu v záhadných okolnostech, které údajně provázely objevení Tutanchamonova hrobu

Howard Carter

2. dubna 2008 v 20:14
Howard Carter
(9. května 1873 - 2. března 1939)Howard Carter se narodil roku 1873 v Norfolku. Vychováván a vzděláván byl v soukromých školách. Velice ho ovlivnilo to, že jeho otec byl malíř a kreslíř - specializoval se především na kreslení zvířat. Malému Carterovi dal velmi dobrou školu, takže se sám začal zajímat o kreslení. V oblibě měl především pérovky a také akvarely.V tomto oboru dosáhl výjimečných kvalit a už v 17 letech byl na doporučení jedné přítelkyně egyptologů, lady Ahmerstové, přijat do Společnosti na výzkum Egypta (Egypt Exploration Fund, britská společnost, založená v roce 1882. Měla z amezit ničení a vykrádání staroegyptských památek. V roce 1919 se přejmenovala na Egypt Exploration Society.).Tady, pod vedením P. E. Newberryho, započala egyptologická kariéra Howarda Cartera. Právě s Newberrym přišel do Bení Hasanu a do Dér el-Berši, což jsou lokality, kde byly nalezeny hrobky úředníků ze Střední říše. Carter v těchto hrobkách dokumentoval reliéfy.Později pracoval ještě s W. M. Flindersem Petriem v Amarně a znovu s Newberrym v Dér el-Bahrí. Právě tam začal jeho zájem o západní nilský břeh u Théb a Carter se nadále zaměřuje na Údolí králů, kde začal počátkem 20. století pracovat pod vedením Američana Theodora M. Davise. Když Davis zemřel, navázal Carter na jeho výzkumy pod vedením a se sponzorskou podporou lorda Carnarvona. Když Carter s Carnarvonem se svými výzkumy v egyptském Údolí králů začínali, všichni jim tvrdili, že dělají marnou práci. Motyky a lopaty archeologů a také zlodějů už dávno obrátily údolí doslova naruby. Carter a Carnarvon byli však jiného názoru. Nejen, že věřili ve svůj úspěch. Věděli dokonce úplně přesně co hledají. Hrob faraona Tutanchamona. S pátráním začali v roce 1917. Jak si ale mohli být jisti tím, že tam skutečně ta hrobka někde je?Když Davis zemřel, byly jeho výzkumy ve stádiu, kdy se obecně předpokládalo, že se už v Údolí králů opravdu nic dalšího nalézt nedá. Během prvních desetiletí 20. století však bylo poblíž dosud skrytého vchodu do Tutanchamonovy hrobky nalezeno několik drobností, které přesvědčily jak Carnarvona, tak Cartera o tom, že ta hrobka někde poblíž být musí.Byl to především pohárek z fajánse se jménem faraona Tutanchamona, dále zlaté plíšky s vyobrazením Tutanchamona na voze a byla také nalezena rituální jáma, v níž byly pohřbeny balzamovací potřeby, rovněž označené Tutanchamonovým jménem. Je paradoxní, že když Davis objevil hrobku krále Aje a našel v ní nápisy se jmény Aje i Tutanchamona, jehož byl Aj nástupcem, byl přesvědčen o tom, že se jedná právě o Tutanchamonovu hrobku.Když v ní ale Carter později provedl revizní průzkum, zjistil, že se jedná o hrobku jiného panovníka. Toto zjištění ho ještě více podpořilo v dalším hledání skutečné Tutanchamonovy hrobky. Měl sice problém s tím, že lordu Carnarvonovi docházela trpělivost a také peníze, takže na přelomu let 1921-22 už nechtěl nadále sponzorovat žádnou expedici, ale díky Carterově výmluvnosti přece jen svolil k poslední sezóně. A ta přinesla kýžené ovoce. Jen několik dnů po zahájení expedice dělníci narazili na první schody, vedoucí do Tutanchamonovy hrobky...Carterovy tento objev zcela změnil život. Po zbytek života se zaměřil už jen na zpracování Tutanchamonovy hrobky. Byť je to jen nevelký hrob, předmětů se v něm nalezla velká spousta a tak i pouhé zakonzervování, vynesení z hrobky na světlo a odeslání předmětů do káhirského muzea zabralo Carterovi celých pět let. Pak přišlo na řadu další zpracování.Carter vydal ve třech svazcích jakési "předzpravodajské" dílo, které bylo doplněno jeho kresbami a záznamy; počítal nicméně s tím, že sestaví ještě souhrnnou publikaci, která měla být velmi precizní a detailní. A tu bohužel už nestihl dokončit, protože v roce 1939 zemřel.Carterovu pozůstalost věnovala jeho dcera do Griffitova ústavu v Oxfordu. Všechny jeho rukopisy, nákresy, náčrty i malby jsou tu k dispozici badatelům, takže pokud někdo z egyptologů bude mít zájem dál zpracovávat Tutanchamonovu hrobku, má možnost sáhnout do původních pramenů, které jsou skutečně velmi přesné.

Miroslav Verner

31. března 2008 v 16:50
MIROSLAV VERNER
Odkud jsem
Narodil jsem se 31. října 1941 v Brně, ale vyrůstal jsem na severní Moravě v městečku Štíty, kde byl otec veterinářem. Tento obvod v bývalých Sudetech mu byl přidělen krátce po válce - po promoci, kterou oddálilo zavření českých vysokých škol nacisty. Tam jsem žil až do doby, než jsem nastoupil na vysokou školu.
Čím vším jsem byl
Po střední škole jsem pracoval dva roky jako dělník ve Štítech.
Nejdříve na pile ve dřevařských závodech, později ve stavebním podniku. Manuální práce a statut dělníka byly podmínkou, abych se mohl hlásit na studium egyptologie, která je náplní a smyslem mého života.
Co se mi v životě asi nejvíc povedlo
Snad že jsem dal dohromady tým velmi talentovaných a pracovitých odborníků - egyptologů a archeologů -, že naše pracoviště získalo v Egyptě velkou a slibnou archeologickou koncesi a že si náš tým získal respektované mezinárodní postavení. Vědecké monografie a články a popularizace oboru, to je jen rutina, vedlejší produkt na této cestě.
Můj nejbližší velký úkol
Spolu s týmem nejmladších spolupracovníků pracuji na několikasvazkovém anglicky psaném díle o Neferefreově pyramidovém komplexu, našem dosud největším archeologickém objevu v Egyptě. Věřím, že se knihu podaří připravit k vydání během několika let.

Egyptologie

9. února 2008 v 10:23 | Dominika Vaněčková
Egyptologie - to slovo samo o sobě ukrývá něco tajemného, dávného a mystického. Každý si pod ním určitě představí hlavně pyramidy a jiné monumentální stavby, jako například chrámy, sochy, obelisky. Po chvíli si vzpomene i na poušť, na řeku Nil, na města Théby, Alexandrie nebo Memphis a nakonec třeba také na hieroglyfy. Především však na starověkou vyspělou civilizaci. Na civilizaci, která uměla až podivuhodně přesně počítat, vyznala se ve hvězdách a která uctívala mnoho božstev. Například boha Slunce Ra(Re), Thovta, Ptaha, Isis, Hapi a jiné. Na civilizaci, která ve své době byla nejbohatší, nejvyspělejší a nejvýznamnější.
O Egyptě byli již mnohé napsáno, ale bylo to opravdu vše? Pochopitelně nebylo, protože Egypt je zajímavá země plná záhad. Některé už člověk rozluštil, ale některé na rozluštění ještě čekají. Vždyť kdyby bylo objeveno vše, proč by byly zas a znovu plánovány další a další expedice na vykopávky do Egypta. Například vykopávky v Abúsíru, které provádí Český institut egyptologie.
Tato věda studuje vznik pyramid a chrámů, život obyčejných lidí i králů.Studuje texty a nápisy na domech. Hlavní téma je ovšem studium pyramid a chrámů. Základy egyptologie byly položeny již za vlády Napoleona Bonaparteho, když se se svými vojsky dostal do Egypta. Napoleon dobře věděl, jakou hodnotu mají pyramidy, a proto se je nijak nesnažil poničit, naopak. Ještě je nechal zkoumat svými odborníky v armádě. Část francouzské armády totiž obsahovala 151 odborníků z nejrůznějších oborů - matematiků, arabistů, astronomů, zeměměřičů, lékařů, inženýrů, kresličů, tiskařů. Měli za úkol měřit, kreslit , pořizovat plány a mapy a klást solidní základy pro správu budoucí francouzské kolonie.
//<![CDATA[ //]]> //<![CDATA[ //]]>
Francouzi byli po příjezdu do Egypta okouzleni starodávnými památkami. Mezi nimi byl i malíř Dominique Vivant Denon. Ten zachytil své dojmy v obrazech ke knize Voyage dans la Basse et la Haute Égypte. Tato kniha byla přeložená ihned do angličtiny a němčiny přispěla k tomu, že Evropu zasáhla touha po všem egyptském. Egypt ovládl vše - módu, kulturu, umění i design. Po úspěchu této knihy vyslovil generál Kléber myšlenku začít se sepisováním souboru knih o Egyptě. Dílo nazvané Description se l´Ëgypte bylo rozděleno do 4 základních částí: Antiquités, État moderne, Histoire naturelle a Carte topographique.Svazky se vydávaly 19 let od roku 1809-1828. Tak byly položeny základy, avšak při jejím vzniku sehrála roli náhoda - objevení Rosettské desky (viz. část Písmo - Rosettská deska).
Česká egyptologie je datována od roku 1878, kdy se naším prvním egyptologem stal Jan Kminek-Szedlo (12. 4. 1828 - 24. 11.1896), který přednášel na Boloňské univerzitě. Dalším ze známých českých egyptologů byl František Lexa (1876 - 1960), který roku 1905 publikoval první české překlady staroegyptských textů. V roce 1919 se stal mimořádným profesorem na UK a na Filosofické fakultě prováděl první přednášky z egyptologie. Jako řádný seminář byla egyptologie ustanovena roku 1925 a dva roky poté se František Lexa stal řádným profesorem.
Když se Jaroslav Černý (1898 - 1970) vrátil roku 1930 z vykopávek v Dér el-Medíně, stal se soukromým docentem egyptologie na UK. Roku 1946 odešel do Velké Británie a zde pak působil jako profesor egyptologie na Oxfordu a v Londýně. Mezitím začal Lexa publikovat jeho dosud uznávanou Grammaire démotique - gramatiku démotštiny.
V roce 1954 se docentem egyptologie stal také Zbyněk Žába (1917 - 1971). V roce 1958 byl na UK založen Český egyptologický ústav v Praze a Káhiře. V roce 1960 byl do funkce ředitele ústavu jmenován Zbyněk Žába. V letech 1961-1965 se Český egyptologický ústav UK zúčastnil akce UNESCO v Núbii a podnikal výzkumy v Kertásí, Tafě, Wádí Kitně a Kalábši. Také se plně věnoval výzkumu na Ptahšepsesovy mastaby v Abúsíru a to až do roku 1974. Mezitím v roce 1970 zemřel J.Černý a o rok později i Zbyněk Žába. Místo něj byl ředitelem ústavu jmenován František Váhala(1911 - 1974). Ten bohužel o 3 roky později také zemřel a novým ředitelem se stal Miroslav Verner, který je v čele ústavu dosud.

Česká stopa v Egyptě

9. února 2008 v 10:07 | Dominika Vaněčková

Česká stopa v Egyptě

Do Egypta se od nepaměti vydávali cestovatelé, astronomové, kněží, dobrodruzi a také vědci, kteří se rozhodli zkoumat historii této země - egyptologové. Mezi těmi, kdo vstoupili na egyptskou půdu nechyběli ani Češi a Slováci a právě na jejich kroky se nyní podíváme podrobněji.
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic Prvním z cestovatelů byl Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Tento český humanistický básník vstoupil na egyptskou půdu v roce 1490, tedy dva roky před objevením Ameriky.
V roce 1492 se do Egypta dostal druhý Čech a tím byl Martin Kabátník z Litomyšle. Byl to prostý litomyšlský měšťan, který byl členem čtyřčlenného poselstva Jednoty bratrské, které Přes Polsko a Uhry dorazilo do Cařihradu. Odtud vedly kroky Martina Kabátníka přes Malou Asii, Damašek a Jeruzalém do Egypta.
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic V roce 1598 navštívil Egypt Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic v doprovodu Heřmana Černína z Chudenic. V roce 1711 navštívil Egypt Jakub Římař (1682 - 1755). Tento český misionář (představitel řádu františkánů) působil v Egyptě se dvěma desetiletými přestávkami do roku 1752 a o svém pobytu sepsal "Itinerář apoštolských orientálních misií v Egyptě". Ten ale nikdy nebyl vydán a zachoval se nám pouze značně poškozený rukopis.
Dalším Čechem, který navštívil a popsal pyramidy, byl Václav Remedius Prutký (1713 - 1770). Také on byl misionář (představitel řádu františkánů) a podobně jako Římař napsal dílo věnované Egyptu a pyramidám s názvem "Itinerář orientálních misií".
Václav Matěj Kramerius Do konce 19. století přicházeli k pyramidám z našich zemí opět jen cestovatelé. Jejich počet ale postupně narůstal a tím také narůstal počet publikací. Z knih stojí za zmínku snad jen "Ouplné vypsání Egypta, jenž leží v třetím díle světa Africe" od Václava Matěje Krameria (1753 - 1808), které bylo vydáno v roce 1802.
Z cestovatelů pak stojí za zmínku slovenský cestovatel Daniel Šustek a český básník Jan Neruda, který se Egyptu věnoval ve svém díle "Obrazy z ciziny".
Koncem 19.století se u pyramid objevil první vědec z naší země - Jan Kmínek-Szedlo (1828 - 1896). Po revolučním roce 1848 odešel do Itálie, kde se později stal správcem egyptských sbírek Boloňského muzea. Po něm se do Egypta dostal František Lexa (1876 - 1960) - zakladatel české egyptologie. Je autorem dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Jeho zásluhou byl v roce 1925 na půdě Filozofické fakulty UK založen egyptologický seminář. Lexa se o dva roky později stal prvním řádným profesorem egyptologie v tehdejší ČSR. Mezi jeho studenty patřil, kromě mnoha dalších, i Jaroslav Černý (1898 - 1970), jeden z nejvýznamnějších egyptologů 20.století a profesor egyptologie na univerzitách v Londýně a Oxfordu.
V Gíze byl vybudován Český egyptologický ústav a Zbyněk Žába (1917 - 1971) přivedl expedici Karlovy university k vykopávkám pod pyramidami v Abúsíru. Žába byl také prvním naším vědcem, který publikoval práci zaměřenou výhradně na pyramidy. Jeho kniha vyšla roku 1953 francouzsky a její český název zní "Astronomická orientace v starověkém Egyptě a precese světové osy".
Prof. PhDr. Miroslav Verner, DrSc. Další legendou a celosvětově uznávaným odborníkem na starověký Egypt je Prof. PhDr. Miroslav Verner, DrSc.. Svá studia egyptologie na FF UK zakončil v roce 1965 a od té doby se věnuje starému Egyptu. Specializuje se na archeologii období 3. tisíciletí př.n.l. a epigrafické materiály té doby.
Od roku 1971 přednáší v Praze, později mj. v Hamburku, Vídni a na Americké univerzitě v Káhiře. Napsal 11 monografií a cca 100 odborných článků. Byl členem expedice vyslané na záchranu památek v Núbii, vede výzkumy na královském pohřebišti v Abúsíru. Je členem mnoha mezinárodních vědeckých sdružení, včetně rady UNESCO pro Muzeum Núbie v Asuánu a Muzeum egyptské civilizace v Káhiře.

Francois Auguste Ferdinand Mariette

7. února 2008 v 9:42 | Dominika Vaněčková
François Auguste Ferdinand Mariette
(1821 - 1881)
Narodil se roku 1821 v Boulogni; egyptologickými studiemi se začal zabývat
poměrně brzy. Již roku 1849 byl jmenován asistentem v pařížském Louvru.
Dostal příkaz, aby nakoupil v Káhiře papyry. Přišel do Egypta, viděl plenění
starých památek a zanedlouho ho přestalo bavit smlouvání s obchodníky se
starožitnostmi; začalo ho zajímat, jak by se tu dalo pomoci. Přes Lepsiusův příklad
se znovu dostaly do módy metody Belzoniho doby. A Mariette, jehož vše hnalo jen
k tomu, aby bádal a kopal, najednou poznal, že pro budoucnost archeologické vědy
je teď ze všeho nejdůležitější - zachovat památky! Když se rozhodl, že navždy
zůstane v Egyptě, kde je jedině mohl chránit a opatrovat, ani ve snu netušil, jakých
úspěchů v budoucnu dosáhne. Nebyl ještě dlouho v Egyptě, když ho napadlo něco
pozoruhodného. V soukromých luxusních zahradách hodnostářů stejně jako před
novějšími chrámy, v Alexandrii tak v Káhiře a v Gíze stály kamenné sfingy evidentně
stejného druhu. Mariette byl první, kdo si položil otázku: Kde se vzaly? Odkud sem
byly přivlečeny? Když se jednou procházel rozvalinami u Sakkáry, našel před
stupňovitou pyramidou opět sfingu. Z písku koukala jen hlava. Mariette nebyl
rozhodně první, kdo jí spatřil. Byl však první, kdo poznal, že tato sfinga je stejného
druhu jako sfingy v Kahiře a Alexandrii. A když objevil nápis, na němž byla prosba k
Apopisovi, spojilo se v něm, co četl, slyšel a viděl, ve fantastický obraz tajuplné,
zmizené aleje sfing, o jejíž existenci se vědělo, ale o místě, kde byla, neměl už
nikdo ponětí. Sehnal několik Arabů, sám se chopil lopaty - a odkryl 141 sfing!
Díky této aleji sfing objevil, co se uvádělo v souvislosti s alejí sfing, hroby
posvátných býků Apisů! Byl to objev, který nám umožnil hluboko pohlédnout
do zvláštních forem egyptského náboženství. Nedaleko Serapea objevil Mariette
hrobku dvorního hodnostáře a velkostatkáře Cuje, známějšího ve starší transkripci
po jménem "Ti". Pocházela dob, kdy ještě Chufuova, Raferova a Menkaureova
pyramida svítila novotou. Bohatému panu Cujovi záleželo na tom, aby měl i po
smrti u sebe všechno, ale vskutku všechno, co se za jeho života kolem něho v
pestrém sledu odehrávalo. Po osmi letech ode dne, kdy Mariette prvně pohlédl na
starý Egypt z káhirské citadely, po osmi letech, během nichž musel při svých
vykopávkách na každém kroku bezmocně přihlížet velkému výprodeji egyptských
starožitností, dosáhl toho, co považoval za důležitější úkol než nákup několika
papyrů, za kterým vlastně do země Nilu přišel: v Bulaku založil Egyptské muzeum.
Krátce nato ho místokrál jmenoval ředitelem správy egyptských starožitností a
vrchním inspektorem nad všemi vykopávkami. Muzeum bylo pak roku 1891
přeneseno do Gízy a roku 1902 našlo svůj definitivní domov v Káhiře. Tím učinil
přítrž výprodeji a drancování starožitností; on Francouz, zachránil tak Egypt, co
Egyptu právem náleželo. Objevil Serapea, hrobů posvátných býků Apisů a hrobky
dvorního hodnostáře Ti; založil egyptské muzeum v Bulaku, čímž zabránil alespoň
částečně bezohlednému drancování starožitností. A vděčný Egypt mu postavil v
zahradě před muzeem sochu a uložil jeho tělesné pozůstatky do mramorového
sarkofágu.
Mariette zemřel 19. ledna 1881 po dlouhé nemoci. Poslední co viděl, byly dvě
půlky mumie faraona Methesufa.

Gaston Maspero

7. února 2008 v 9:41 | Dominika Vaněčková
Gaston Maspero
(1846 - 1926)
Byl italského původu. Jeho rodiče museli z politických důvodů opustit Miláno a
našli azyl v Paříži. Tam se také Gaston narodil. Navštěvoval lyceum Ludvíka
Velikého a na vysoké škole získal titul profesora egyptologie. Egyptologie ho
kouzlila ve 14 letech, když mu Mariette ukázal dva právě vykopané hieroglyfické
texty. Poprvé přišel do Egypta v roce 1880 a pustil se tam do soupisu všech
vykopávek a objevů na egyptské půdě, hlavně v Údolí králů. Otevřel různé menší
pyramidy a studoval uvnitř Texty mrtvých. Zkatalogizoval a archivoval nesčetné
exponáty Egyptského muzea v Káhiře. Gaston Maspero se stal ředitelem
Památkové správy. Usměrnil archeologický průzkum tím, že administrativu
rozdělil do dvou inspektorátů - pro Horní Egypt a Dolní Egypt. Inspektorátem
Horního Egypta udělal 25 letého Howarda Cartera.

Giovanni Battista Belzoni

7. února 2008 v 9:40 | Dominika Vaněčková
Giovanni Battista Belzoni
Narodil se v Padově 5. listopadu 1778. Po neutěšeném dětství se odstěhoval do Anglie, kde žil sedm let a nakonec přijal britské občanství. Aby si vydělal na živobytí, předváděl na trhu vodní hříčky, které sám vynalezl, nebo využíval výhody své obrovské postavy a herkulovské síly a vystupoval na poutích a v divadlech, kde zvedl deset lidí najednou a nosil je na jevišti sem a tam. V roce 1815 po návratu z divadelního zájezdu do Španělska, Portugalska a na Sicílii, odjel na Maltu, kde se seznámil s Išmalem Gibraltarem, vyslancem egyptského paši, který v té době realizoval několik projektů na obnovu půdy, zemědělských kampaní a zavlažovacích projektů. Belzoni nabídl svou pomoc jako odborník ve vodním inženýrství.
Tak se padovský pouťový artista a vynálezce vydal do Egypta. Když po četných dobrodružstvích
přijel do Káhiry, předvedl pašovi vodní stroj podle vlastního vynálezu; zařízení mělo značně usnadnit zavlažování obdělávaných polí. Při předvádění stroje došlo bohužel k nehodě a opoziční strana na dvoře zmanipulovala negativní názor dvořanů, takže pašu Muhammada Alího přesvědčili, aby odmítl nabídku nového stroje. Belzoni byl opět bez práce. V té době se seznámil s Henrym Saltem, novým anglickým generálním konzulem, který se stejně jako všichni diplomatičtí zástupci té doby zabýval tím, že shromažďoval sbírky památek pro muzea své země. Belzoni mu nabídl své služby při dopravě obrovské žulové busty, která vážila přes 70 tun, z Théb nedaleko Memnonia (jak byl tehdy nazýván zádušní chrám Ramesse II.); tento podnik byl nad síly oddílů Napoleonova tažení. 30. června 1816 nastoupil Belzoni na loď v Bulaku, říčním přístavu v Káhiře, a zamířil do Théb, čímž zahájil své neuvěřitelné dobrodružství ve svdětě archeologie. Po překonání mnoha překážek se mu podařilo najmout asi osmdesát mužů a v červenci zahájil odvážnou operaci pouze s pomocí pák, kladek a alan z palmových listů. 12. srpna 1816 byl "mladý Memnon", jak byla busta nazývána, i když ve skutečnosti představovala Ramesse II., na břehu Nilu. Busta byly naložena na loď, plující do Káhiry a potom dále do Alexandrie, a nakonec byla poslána do Londýna a umístěna v Egyptské galerii, kde je dosud.
Po návratu do Káhiry v následujícím roce podnikl Belzoni druhou cestu do Horního Egypta s úmyslem uvolnit velký chrámv Abú Simbelu od písků, které jej téměř pohlcovaly. Abú Simbel objevil čtyři roky předtím švýcarský orientalista a cestovatel Johann Ludwig Burckhardt, ale Belzoni chtěl být prvním, kdo se dostane dovnitř. I tentokrát bylo Belzoniho úsilí korunováno úspěchema 1. srpna 1817 se mu podařilo proniknout do vnitřku chrámu. Po návratu do Théb se Belzoni rozhodl začít výzkum v Údolí králůa v říjnu narazil na neporušenou hrobku, která byla jednou z nejhezčích a největších hrobek, jaká kdy byla v Egyptě nalezena: hrobku Sethino I., která je dosud známa jako "Belzoniho hrobka". Hrobka, o které se Belzoni - jenž samozřejmě neuměl číst hieroglyfy - domníval, že je hrobkou domnělého faraona jménem Psammetek, byla vyzdobena krásnými polychromovanými basreliéfy. V pohřební komoře stál nádherný alabastrový sarkofág, který byl vyproštěn a dopraven do Anglie.
Po návratu do Káhiry se B. začal zajímat o velké pyramidy v Gíze a zejména o velkou Rachefovu pyramidu, která podle Herodotovy zprávy neměla uvnitř dutiny.
Po provedení několika srovnávacích pozorování s Chufuovou pyramidou nalezl B. vstupní chodbu, která vedl ado pyramidy, a tak jeden z divů starověku konečně vydal své tajemství.
Po cestě do Arabské puště a podé l pobřeží Rudého moře, kde objevil zříceniny starověkého města Bereniké, přístavu, který postavil Ptolemaios II. Filadelfo, podnikl další výrpavu v následujícím roce do Libyjské pouště. Zde hledal starověkou oázu Sívu, jejíž věštírnu navštívil Alexandr Veliký. Při této výpravě se Belzoni stal prvním Evropanem, který dosáhl oázy Bahrija; potom Belzoni odplul zpět do Anglie a definitivně se rozloučil s Egyptem; nikdy se tam již nevrátil. Belzoni měl mnoho odpůrců a kritiků za svého života i po smrti. Mnozí kritizovali jeho neomalené metody a zapomínali, že v době Belzoniho byl Egypt plný nikoli archeologů, nýbrž "hledačů památek", jejichž hlavním zájmem nebylo ani tak zkoumání egyptské civilizace, nýbrž spíše shromažďování uměleckých předmětů, které zasílali zpět do svých zemí. Nejvyváženější a objektivní soud je však pravděpodobně vysloven ve známé knihe Who is Who in Egyptology: "Nelze ho posuzovat stejnými měřítky jako badatele, kteří následovali po něm, jako byl Petrie nebo dokonce Mariette, ale mělo by se o něm uvažovat v souvislosti s obdobím, které předcházelo rozluštění hieroglyfů; na začátku své kariéry nebyl ani horší ani lepší než všichni ostatní, během času se však jeho techniky staly vybroušenější a získal vědomosti, které jej pozvedly značně nad obecnou úroveň."
 
 

Reklama