Jednorázové povídky

Anděl smrti

25. dubna 2011 v 16:13 | _DominiQa_
Anděl smrti
Co se událo za poslední 2 roky? Neměl tušení. Pamatoval si jen to, že k němu Bůh promluvil a udělil mu životní poslání. Být andělem smrti. Věřící, aniž dosud Bohem osvícen nebyl, přijal úkol bez jakéhokoli zaváhání. Upsal se nebo na celý život. Nikdy nenajde rodinu, po které vždy toužil, nikdy neuvidí své dítě udělat první krůček a nikdy ho neuvidí říct první slovo. Už nikdy nebude obyčejný člověk, nesoucí jméno Zachariáš, změněné Bohem na Zachariel. Nikdy. Celé roky zabíjel ve snaze zavděčit se Bohu. Byl plně přesvědčen, že koná dobře své poslání a věřil, že zanedlouho se s ním setká. S Bohem. Jiní andělé, nepochybně s lepším posláním, se k němu obraceli zády, byl zkrátka jiný. Na půl člověk. Oni byli pověřeni Bohem, tedy alespoň si to mysleli, již před staletími a nebyli ochotni přivítat nové člena andělské moci. Existuje Bůh? Zapochyboval. Slyšel spoustu historek o tom, že Bůh neexistuje, ale jako věřící jim nikdy neuvěřil. Až doteď. Jako anděl nesmí pohrdat, musí věřit. Často se chtěl přimět obrátit svou víru zpět k Bohu, říkal si ,,Existují andělé, tak proč ne Bůh?" Postupně, když zavítal do světa lidí, shromažďoval informace o andělech, kteří viděli Boha. Až mu jeden otec z kostela Sv. Bartoloměje dal odpověď.
,,Drahý Zachariáši" začal tehdy. ,,Víš kolik andělů vidělo Boha?" Mlčky seděl a zavrtěl hlavou.
,,12. jeden tucet andělů z několika stovek a tisícovek vidělo Boha."
,,To je dost málo."
,,Ano to je hodně málo."
,,Děkuji otče za tuto informaci, moc mi to pomohlo."
,,Není vůbec zač. Směl bych se zeptat, proč jste to chtěl vědět?"
Bez odpovědi odhalil svá černá křídla, rozpjatá do obou stran a jako blesk se vypařil. Vzdal se. Zhřešil. Pohrdl Bohem. Už nikdy více andělem, jen člověkem. Byl PADLÝ ANDĚL. Přidali si ho na seznam, na seznam smrti.
 
 

Reklama