Kapitolové povídky

Syn slunce - 3. část

17. července 2015 v 11:40 | Domčí

3. část povídky je poněkud krátká, ale 4. část to snad vynahradí.

Tutanchamon se celý nesvůj převaloval v posteli, hlava mu škubala z jedné strany na druhou, nohy se mu třásly, až jeho tělo vytřeštilo ku předu, a probudil se. Celý propocený se zadíval skrze okno. Tmavě modré nebe bylo pokryto hvězdami a venku se pod slabým větrem ozývalo šumění stromů. Ze svého snu byl tak vyděšený, že znovu nemohl usnout, a tak se posadil do křesla k dřevěnému stolku a pročítal papyry.
Když se na blankytně modré obloze začaly objevovat první paprsky slunce, mladý faraon se ze svého pokoje vydal navštívit nemocného otce Achnatona.
"Tatínku, spíš?"
"Pojď dál," vyzval Tutanchamona jeho otec. "Jak to, že ještě nespíš?"
"Nespím už od hluboké noci. Víš, ještě jsem nikdy nic takového nežil, ale když jsem spal, tak se v mé hlavě odehrávaly obrazy. Zvláštní obrazy. Neumím si to vysvětlit."
"To jsou sny chlapče."
"Sny?"
"Ano. Občas se naše mysl nechá unést a představuje si věci, které nejsou skutečné, v podobě snu. Může se to také stát, když před tím, než ulehneš ke spánku, nad něčím urputně přemýšlíš."
"Věci, které nejsou skutečné. Ale tenhle sen mi tedy skutečný připadal. Mám pocit, že to byl nějaký odraz budoucnosti, minulosti, já nevím." Achnaton si povzdechl.
"Víš Tutanchamone, už jsi dospělý muž a vládce celé egyptské říše. Jsi natolik vyspělý, že už bereš věci s chladným rozumem a nadhledem. Je na čase, abych ti řekl něco o tvém narození." Tutanchamon se s údivem díval na svého otce, a s napjatýma ušima poslouchal.
"Když si se narodil, tak v zemi probíhaly velké oslavy na tvojí počest. K tvé kolíbce přicházelo spoustu mužů, vezírů, hodnostářů, a přáli ti do života jen to nejlepší. Pak se tam ale objevil on."
"Kdo?"
"Cizinec. Jméno neřekl. Ale mě, a tvé matce řekl něco, co nás rozrušilo. A mám pocit, že teď se tvůj osud naplňuje." Achnaton stále zabaloval svá slova pod roušku tajemství.
"Co řekl?"
"Řekl, že tvé sny se stanou skutečností."
"Chceš říct, že to, co se mi zdálo, se vyplní?"
"Nejspíš ano," řekl se zármutkem v očích Achnaton. "Vyprávěj."

Syn slunce - 2. část

14. července 2015 v 12:09 | Domčí

Od oné události uplynulo již 15 let. 15 zcela poklidných let a nezdálo se, že by se cizincova slova měla naplnit.

Za tuto dlouhou dobu se ve faraonově rodině událo spoustu věcí. Nejstarší dcera Meritaton byla provdána za bohatého architekta z Dolního Egypta. Dcera Meketaten se provdala za velitele faraonovi stráže a povila mu 2 syny. Ankhes-en-pa-aten vždy chtěla být zemi ku pomoci, a tak se celý život pilně vzdělávala ve všech oblastech historie a kultury a od té doby střeží ty nejvzácnější spisy v Alexandrijské knihovně. Dvojčata, dcery Neferneefruaten-tasherit a Neferneferure, se od sebe stále nehnula ani na krok a tak se společně rozhodli odjet do dalekých končin podél řeky Nilu a vybudovat tam školu pro egyptské děti.

Malý král se změnil na silného a moudrého muže, připraveného usednout na královský trůn a zhostit se všech povinností faraona s malou pomocí jeho regentky, královny matky. Kromě toho, že byl Tutanchamon učen nejlepšími vezíry ve Starověkém Egyptě, byl také výborným řečníkem, a svými projevy po boku otce si získal masy lidí, od rolníků až po královský dvůr. Byl velice všeznalý, jelikož jeho největší zálibou již od raného dětství bylo čtení papyrů a svitků. Ale kromě literární duše měl také velkou vášeň pro dobrodružství. Spolu se svou nejmladší sestrou Setepenre rádi opouštěli královské zdi a proháněli se po ulicích města. To byl také důvod, proč oba měli spoustu přátel i mimo dvůr.

Syn slunce - 1. část

8. července 2015 v 8:59 | Domčí
Po dlouhé, ale opravdu dlouhé době, jsem se rozhodla vrátit k psaní povídek. Nejenže mi psaní chybí, ale tím jak pořád jen tvořím grafku a v podstatě nic nepíšu, tak mám pocit, že moje slovní zásoba nějak klesá.

První část této povídky jsem v podstatě z hlavy vytlačila, protože jsem tak strašně moc chtěla něco napsat, až jsem nad tím tak moc přemýšlela, a z donucení z mé hlavy vyšlo toto. Ještě nevím, jakým směrem se celá povídka bude ubírat, do budu domýšlet postupem kapitol.

Nicméně povídka je jak jinak než o Egyptě, o kterém jsem psala již dříve jako "malá". Povídka obsahuje historické nepřesnoti! kvůli lepšímu psaní. Jelikož Tutanchamon nebyl syn Neferiti a Achnatona, ale Kiji a Achnatona, a samozřejmě ho nebudu popisovat tak jako vědci, že kulhal a vypadal jako žena, ale chci z něj udělat pořádného vládce Egypta, který nezemře při lovu v 17 letech.

V době vzdálené 1400 let před naším letopočtem žili v krásném paláci faraoni slunce - Nefertiti a Achnaton. Nefertiti byla matkou šesti Achnatonových dcer a jednoho dne přišel na svět dědic královského trůnu - Tutanchamon.

Z příchodu nového krále se radoval celý egyptský lid. Mnoho vezírů a mudrců se scházelo u královské kolébky, přinášeli dary, faraónovi gratulovali, a novému králi předpovídali do života štěstí a úspěch.

Až jednou se ukolébavky objevil muž, zahalený do černé kápě. Když muž přistoupil blíže k novorozenému králi, královská stráž okamžitě pozvednula svá kopí. Muž bez jakéhokoli zaváhání udělal ještě jeden krok kupředu a sejmul kápi.
Na své plešaté hlavě se pyšnil obrazem Slunce nad Nilem, jeho smetanově bílé oči byly obtaženy černou barvou a jeho ústa byla semknutá v úzkou čárku.

Přes jeho děsivý vzhled bylo na cizinci něco poutavého a tajemného. Něco co bylo v jeho očích zahaleno pod roušku bílého sametu a dralo se to na povrch. Pod černou kápí se značil bílý šat se zlatým zdobením po stranách a u krku.

"Kdo jsi, cizinče?" otázal se král Slunce Achnaton. Cizinec nic neříkal a pouze se předklonil k malému králi, zatímco mu několik kopí tlačilo do hrdla tak silně, až stékaly kapky krve, a cosi zašeptal. Najednou dětský pláč utichl.

Přízrak v hladině - 7. část

4. dubna 2010 v 14:25 | _DominiQa_
Vstoupili jsme do dveří, kde byla jen tma. Sull za námi zavřel dveře a šel do předu. ,,Sulle, jak můžeš v téhle tmě něco vidět?" ,,Nemusím nic vidět. Bydlím tu už hodně dlouho a tak vím kde co přesně je. To se naučíš taky." ,,Aha. A co jdeš teda dělat?" ,,Jelikož venku je tma a okny tu tedy neprosvítají sluneční paprsky musím zapálit svícny." Sull se zřejmě přiblížil ke stolu a vzal z něho něco jako zapalovač. Potom jsem viděl jen jeho obrys jak se přibližuje ke zdi. Zvedl ruku a zapálil svícny visací na zdi. Svícny se rozhořely a Sull pobíhal k jedné zdi za druhou. Najednou se osvětlila celá místnost. Teda chodba o velikosti 4 místností normálního domu.

,,Teda, to je něco." řekl jsem s úžasem. ,,Tak tady teď budeš bydlet." ,,To je skvělý. Je to tu nádherný. A tak obrovská chodba. To je skoro stejná chodba jako u nás v paláci." ,,Zařizoval jsem ji s tvým otcem. Byl jsem nejenom jeho písař, ale i jeho přítel. To on vybral tento styl." ,,Táta měl dobrý vkus. Tak jaká další překvapení tu máte?" ,,No já ti teď připravím něco k jídlu a ty se tu můžeš porozhlédnout." ,,Dobře děkuju. Můžu jít kamkoliv ?" ,,Ano kam jen chceš. Pozor ať nespadneš ze schodů, je jich tu poměrně dost." ,,Kolik má váš byt pater?" ,,Jen dvě, ale přemýšlím, že bych dostavil ještě jedno patro." ,,To tu budete mít pokojů jako hotel." ,,No skoro ano." hned jsem zamířil ke schodišti a stoupl na první schod. Zavrzal. ,,No sice je to tu hezké, ale asi schody staré." usmál jsem se.

Pokračoval jsem na další schod. Zase zavrzal. A pak na další, než jsem došel až úplně nahoru. Otevřel jsem hned první dveře, překročil práh. ,,Hm, ložnice. Krása. To musel zase zařizovat faraon. Jdeme dál" zavřel jsem dveře a vešel do dveří na druhou stranu chodby a otevřel další dveře. ,,A tohle je společenská místnost." ,,Zasedací, ne společenská." ,,Aha." ,,Tak pojď do kuchyně, musíš mít hlad." sešel jsem po schodech dolů a zamířil ke kuchyni. Tam už na mě na stole čekalo jídlo. Jídlo jsem snědl a poděkoval. ,,Děkuju Sulle. Nevadí že vám tak říkám?" ,,Vůbec ne Abdule." ,,Jsem unavený, ukážete mi můj pokoj?" ,,Ale jistě. Tvůj pokoj je ve druhém patře. třetí dveře nalevo. Je na nich vyryto písmeno A." ,,A jako Abdul?" ,,Ano." ,,Díky a dobrou noc." ,,Dobrou."

Šel jsem zase po vrzajících schodech nahoru a zamířil jsem ke svému pokoji. Na dveřích bylo opravdu vyryto písmeno A. Uvnitř byla obrovská postel a několik skříní. Taky psací stolek, taky tam stála knihovna i společenský kulatý stolek a kolem něho šest židlí. Byl jsem unavený a tak jsem dál pokoj nezkoumal. Jen jsem si lehl do postele a sfoukl jsem svíčky. Usnul jsem a probral jsem se až ráno, kdy mě vzbudily paprsky slunce.

Sull zaklepal na dveře a vešel dovnitř. ,,Abdule, musíš vstávat už je pozdě." ,,Ano, musím jít za Mariou do stánku." ,,Myslel jsem že dnes chceš studovat." ,,Říkal jsem, že tu budu jen pokud budu moci být i ve stánku. Maria na všechno sama nestačí." ,,Vždyť ano, ale nebudeš tam celý den ano? Jen 3 hodinky a pak půjdeš studovat." ,,Dobře." oblékl jsem se a srovnal postel. Potom jsem sešel dolů po schodech kde byl Sull a a šel do kuchyně a já taky. Už tam na mě zase čekala báječná a vydatná snídaně. Snědl jsem jí, nazul si dřevěné boty a vydal se za Mariou. Ta už na mě netrpělivě čekala. Protože lidí se jí u stánku hromadilo hrozně moc. ,,Mario, jsem tu." ,,Abdule, to jsem ráda, pojď honem prosím, pomoz mi, je tu hrozně moc lidí. Hned jsem skočil za pult a pomáhal. Lidí přibývalo, ale taky ubývalo. Maria byla velmi šťastná že jí obchod jde jako po másle. ,,Mario, musím už jít, Sull po mně chce abych studoval." ,,Ano, to chápu." ,,Mario, pokud chci být dobrý vládce, budu muset hodně studovat a tak asi nebudu moct ti tu pomáhat." ,,Dobře, to nevadí. Jen studuj." ,,Děkuji a přeju ti hodně štěstí v obchodu." Děkuji, a ti hezky studuj."

Odešel jsem a vrátil se do domu a řekl jsem Sullyvenovi že jsem u Marii skončil a že už se plně budu věnovat studiu.

Přízrak v hladině - 6. část

3. dubna 2010 v 20:23 | _DominiQa_
Ráno jsem se probudil hned po východu slunce. ,,Páni, to bylo ale spaní" řekl jsem se zívnutím. ,,Měl bych se rychle vydat za Mariou. Ale ona říkala že nevadí když si trochu přispím. No tak se půjdu trochu opláchnout." Zvedl jsem se ze země, poklidil rozházené deky a složil je do kostičky. Potom jsem je položil ke zdi chrámu. Šel jsem k vodě, abych se trochu osvěžil. Voda byla příjemně teplá, ale i přiměřeně studená. Opláchl jsem si ruce a vodou jsem si otřel obličej. Otočil jsem se a šel jsem zpět. Po chvíli jsem se znovu ocitl ve městě. ,,Ahoj Mario. Jsem tu." ,,Abdule, už jsem tě čekala. Jsem ráda že jsi tu. Jak pak se ti spalo?" ,,Ale, bylo to lepší než ty první dny. Jelikož jsem měl ty deky od vás." ,,Takže ti dobře posloužili?" ,,Ano, moc dobře. Ještě jednou děkuji." ,,To nestojí za řeč. Tak dáme se do práce. Můžu tě o něco poprosit?" ,,Jistě, jen povídejte." ,,Potřebuji aby jsi zašel do tamté budovy a něco mi tak koupil. Tady máš peníze a kup mi tam dvě veliké mísy. Uděláš to pro mě?" ,,Ano." ,,Tak tady to máš. A spěchej." ,,Dobře." rozeběhl jsem se do budovy na protější straně stánku a vešel jsem dovnitř.

Uvnitř nikdo nebyl. ,,Haló? Je tu někdo?" nikdo se neozýval. ,,Dobrý den mladý pane, budete si přát?" ,,To sem se vás lekl pane. Se plížíte jako duch" řekl jsem s posměškem. ,,Velmi vtipné. Tak co pro vás můžu udělat?" ,,Potřeboval bych dvě veliké mísy." ,,Dobře, jak je libo. A pro koho pracuješ chlapče?" ,,Pomáhám paní Marie na stánku." ,,Ach ano, paní Maria. Velmi milá paní." ,,No zprvu byla arogantní, ale potom jsem v ní pocítil opravdu milou osobu." ,,Ano, Maria byla taková drsnější. Ale jak člověk stárne, tak s mění i jeho povaha." ,,Ano." ,,Tady máš ty mísy. Bude to dva dublony." ,,Děkuji." vzal jsem mísy do ruky a mířil k východu. V tu chvíli se ve dveřích objevil další zákazník. Byl oblečený do bohatého roucha. Řekl se svým přízvukem ,,Dobrý den pane Datchmere." ,,Dobrý den Sullyvene. Jo naschledanou chlapče." houknul na mě. ,,Nashledanou pane a děkuju." řekl jsem. ,,Moment chlapče. Můžeš na mě chvilku počkat?" ,,Ale já musím zpátky do stánku." řekl jsem tomu cizímu pánovi. ,,Nezdržím tě dlouho. Prosím." ,,Dobře." čekal jsem u dveří zatím co si ten zbohatlík něco kupoval. Na dálku jsem viděl, že platil patnáct dublonů. Za co tolik utrácel? Otočil se směrem ke mě a přibližoval se.

,,Chlapče, jak se jmenuješ?" ,,Abdul." ,,Abdul, to bude zřejmě zkratka jména Abdulah že?"
,,Ano. A jak se jmenujete vy?" ,,Já jsem Sullyven." ,,To je jméno nebo příjmení?" ,,To je jméno. Jsem písař a dříve jsem sloužil ve faraonově domě, před tragickou událostí." ,,U faraona? Tak to jste znal moje rodiče že?" ,,A kdo jsou tvoji rodiče?" ,,To byste mi nevěřil jako nikdo." ,,jen to zkus." ,,Faraon byl můj otec." ,,Ty jsi si syn faraonův? A královnin?" ,,Ano, ale vy mi stejně nevěříte." ,,klaním se před vámi." ,,Co že?" ,,Já vám věřím pane. Chodíval jsem se na vás koukat když jste byl ještě miminko. Je mi líto faraona i královny." ,,Děkuji, ale nemusíte mi vykat. Klidně mi říkejte Abdule." ,,Dobře Abdule, a kde teď bydlíš?" ,,Spíš kde přespávám. Jsem v Sakkáře." ,,Kde? To je nesmysl. Slíbil jsem tvému otci že se o tebe postarám, pro případ že by se sním něco stalo. Budeš bydlet u mě." ,,Ale já musím jít pracovat." ,,Nesmysl. Ty nesmíš pracovat. Musíš studovat a zkoumat kulturu." ,,Ale já se o sebe chci postarat sám Sullyvene." ,,Slíbil jsem to a slib dodržím." otevřel dveře budovy a vyšel ven. Šel jsem za ním. Popadl mě za ruku a táhl mě ke stánku Marii.

,,Dobrý den. Pracuje u vás tento mladý hoch?" ,,Ano, to je Abdul. Můj pomocník." ,,Tak s tím je konec." ,,Co tím myslíte." ,,Abdul je syn faraona a musí studovat a ne tu ztrácet čas." ,,Ale já tu pracuji rád." ,,Abdule, co to má znamenat?!" ,,Já se vám to poprvé snažil říct, ale neposlouchala jste mě Mario." ,,Takže já jsem tu měla faraonova syna a ani jsem to nevěděla? Jsem to ale hloupá. Omlouvám se." ,,To znamená, že Abdulah bude teď bydlet u mě." ,,Jistě, to chápu." ,,Mario, nebojte se, já vám budu pořád pomáhat." ,,Ale Abdule.",,Žádné ale Sullyvene, já tu chci pracovat." ,,Dobře, když si to přejete, tak dobře. Ale musíte i studovat." ,,Dobře budu dělat obojí. Ale jednu část týdne budu tu pracovat. a druhou část budu studovat okultní vědy." ,,Dobře s tím souhlasím." ,,Já si potom dojdu pro věci do Sakkáry." ,,Jistě já tu večer budu na vás čekat." ,,Dobře. Teď už jděte, já jdu pracovat." ,,Naschle pane."

Sullyven odešel a já se vrátil za stánek. Maria se mi začala omlouvat a já věděl že se cítí trapně. Pořád se omlouvala a já ji pořád říkal že je to v pořádku. Ale ona si nedala říct. když konečně přestala s omluvami tak byla taková smutná. ,,Jsi v pořádku Mario?" ,,Ano, jen se cítím trapně." ,,Říkám, že je to v pořádku. Už se zase stmívá, tak už půjdu." ,,Dobře." ,,Tak zase zítra Mario." ,,Budu tě čekat Abdule. A ještě jednou se omlouvám, jak jsem ti odmítla dát jídlo zadarmo." ,,To je v pořádku, jako by se nic nestalo."

Odešel jsem a šel si pro deky k Sakkáře. Než jsem si je vzal, šel jsem zase k Nilu a čekal že uslyším mámu. ,,Mami? Mami jsi tu?" neodpovídala. ,,Asi tu není. Vzal jsem věci ze Sakkáry a šel jsem zpět k městu kde na mě čekal Sulleven. Šel jsem tedy po písku a když jsem se podíval za sebe a viděl jsem, jak se zničeho nic oheň uhasil. Že by mamka byla spokojená, že jsem konečně našel přístřeší a svého učitele?? Ocitl jsem se zpět ve městě a už jsem viděl mého písaře.

,,Pojďme." řekl a já poslušně šel vedle něho. Šli jsme docela dlouhou dobu a já už byl unavený, jenže v tu se přede mnou objevilo veliké stavení. Sullyven otevřel dveře a vstoupil dovnitř a já hned za ním.

Přízrak v hladině - 5.část

2. dubna 2010 v 21:03 | _DominiQa_
Abdul se vrátil zpátky do Sakkáry. Když došel ke svému místu, viděl jakýsi záblesk. ,,Oheň." Rychle k němu přispěchal, aby se trochu ohřál. Plameny šlehaly vysoko do vzduchu a ani ten největší vítr by ho nedokázal uhasit. ,,To je zázrak." řekl Abdul. Byl přesvědčený, že to udělala jeho maminka, která nad ním drží ochrannou ruku a je jako jeho strážný anděl.
,,Děkuji ti mami, moc jsi mi pomohla, bez ohně bych tu dlouho nevydržel. A slibuji, že zítra přijdu k Nilu jak po mně žádáš." Pokusil se usnout, ale nedařilo se. Pořád myslel na mámu. Jen zíral do hořícího ohně, který ne a ne uhasnout a kladl si otázku jaké překvapení zítra uvidí u Nilu. Ráno se probudil i když ani nevěděl kdy usnul. Otevřel svá unavená očka a podíval se do dálky. Oheň stále držel. Plameny stále šlehaly do vzduchu velikostí jednoho metru. ,,To je divné, ten oheň tu hořel celou noc a plameny se ani trochu nezmenšily. Budu se muset pokusit zajít za tou paní u stánku, jestli si u ní budu moct zase odpracovat nějaký kus žvance."

,,Dobrý den paní." pověděl jsem prodavačce u stánku. ,,Á, zase ty? Tak co potřebuješ?" řekla trochu ironickým hlasem paní. ,,Chtěl jsem se vás zeptat paní, jestli bych si u vás opět nemohl odpracovat kousek chleba." řekl jsem s tónem štěněte. ,,No, nevidím žádný důvod proč by si nemohl. Pomocník se mi hodí. To víš, nejsem už nejmladší a tak na všechno nestačím." řekla a já hned poznal že jí to nevadí. ,,Mockrát děkuji." poděkoval jsem. ,,Tak tu tak nestůj a pojď honem ke mně." Hned jsem přispěchal vedle paní a hned přišel první zákazník. Paní se ho zeptala co si dá a on mile odpověděl : ,,Dobrý den, rád bych půl litru mléka." ,,Jistě hned to bude pane. Abdule, podej půl litru čerstvého mléka." ,,Hned to bude." nakoukl jsem pod pult kde bylo uloženo mléko. Vytáhl jsem nádobu na které bylo napsáno 1/2 l. nalil jsem do ní mléko a podal jej prodavačce. ,,Tak tady to je pane, čerstvé mléko přímo od naší kravičky." ,,Děkuji mockrát. Tu máte." ,,I já děkuji pane." Pán odešel a prodavačka se ke mně otočila a prozradila mi : ,,Víš Abdule, od té doby co tu pracuješ se mnou, i když je to teprve druhý den, zdá se mi, že sem chodí víc a víc lidí."
,,Opravdu? To je dobrá zpráva. Takže myslíte, že bych tu mohl pracovat i nadále?" zeptal jsem se váhavým hlasem. ,,Ano, budu jen ráda. A za tvou práci ti nezůstanu nic dlužna." ,,Děkuji, každý večer kus bochníku chleba a skleničku mléka a budu rád." ,,Dobře, máš to mít."

Hodil jsem na paní děkovný výraz a poté jsem se optal : ,,A mohu se zeptat jak vás nazývají?"
,,Ó moc se omlouvám, ani jsem se nepředstavila. Jmenuji se Maria." ,,Pěkné jméno paní." ,,Abdule, neříkej mi pořád paní. Říkej mi Mario." ,,Jak si přejete pa... Mario."
,,Abdule, kladu si otázku proč máš stále stejné šaty." ,,Já jiné nemám. Jak jsem říkal když jsem vás poznal, rodiče mi zabili a domů cestu neznám. A nikdo mi nebyl ochoten pomoct." ,,Aha, kdybych měla nějaké dětské oblečení tak bych ti ho dala, ale bohužel já děti nemám a tak ani žádné oblečení pro děti." Koukal jsem, jak se z necitelné a ignorantské paní stává opravdová lidská bytost. ,,To nevadí. Já si v těchto vystačím." ,,Možná bych ti s něčím přece jen mohla pomoct. Doma mám pár starých dek, které nepotřebuji. Mohla bych ti je dát, protože vím jaká je v Sakkáře zima." ,To byste byla moc laskavá Mario." řekl jsem jí. ,,Víš co, když tu chvilku počkáš a ohlídáš aby nikdo nic neukradl doběhnu pro ně." ,,Dobře. Pohlídám to tu."
Maria si odběhla do domu, který stál poblíž jejího stánku. Za pár minut byla zpátky a v ruce nesla velkou hromadu dek a starých hadrů. ,,Tak jsem tu. Našla jsem ještě pár větších hadrů které by si mohl použít jako oblečení." ,,Děkuji mockrát. Jste velmi hodná." ,,To nestojí za řeč."

Tento den šel jako po másle. S Mariou jsem se spřátelil a zákazníci chodili jeden za druhým. Maria mi donesla deky, takže jsem pevně věřil, že se mi bude dobře spát. Peněz přibývalo a nebe se už stmívalo. Věděl jsem, že už musím odejít. ,,Mario, už musím jít, je už dost pozdě." ,,Dobře, jen utíkej. A čekám tě tu zítra ano?" ,,Ano budu tu jako na koni. Stačí když přijdu jako dnes?" ,,Ale jistě, klidně si přispi. Ráno stejně moc lidí nechodí." ,,Děkuji, tak naschledanou." ,,Ahoj."
Zabalil jsem do jednoho z větších hadrů kus chleba a mléko jsem pevně ucpal zátkou aby se nerozlilo. Viděl jsem, že už jsem se blížil k mému ohništi, protože oheň pořád hořel. U chrámu jsem nezastavil a pokračoval jsem dál k Nilu.

,,Mami ? Jsem tu jak si žádala." ,,Ach Abdule, už jsem myslela, že se ti něco stalo." ,,Ne jsem v pořádku, jen jsem byl trochu déle v práci." ,,Ach ano, pracuješ u paní Marii." ,,Jak to víš?" ,,Já vím všechno Abdule. Minulost, přítomnost, ale i budoucnost." ,,i budoucnost? Takže víš co bude zítra a co pozítří?" ,,Ano přesně tak. Ale o tom si popovídáme až budeme mít hodně času. Pojďme se bavit o tom, proč jsem tě sem zavolala." ,,Dobře poslouchám tě." ,,Nemohu se pořád koukat jak budeš pracovat. Chtěla jsem ti zajistit vzdělání, ale jak vidíš, už nejsem. To jediné co mohu udělat, je ... " ,,Co mami. Co můžeš udělat." ,,Mohu sehrát budoucnost tak, aby ses v blízké době setkal s učitelem který se o tebe bude starat." ,,Ale mami, to nemusíš. Nevadí mi pracovat a navíc když sehraješ budoucnost změníš koloběh přírody." ,,Vidím že jsi o tomto faktu poučený. Dobře, tedy jak si přeješ." ,,Děkuji. Kdybych něco potřeboval, vždycky se ti svěřím." ,,Věřím ti." ,,Už půjdu zpět, jsem velmi unavený." ,,Dobře, jen utíkej, ale než odejdeš něco tu pro tebe mám. Otoč se."
,,Dobře." otočil jsem se a za pár sekund jsem se otočil zpět, ale maminka byla pryč a před řekou stála hromádka teplého oděvu. ,,Děkuji." řekl jsem, vzal jsem oděv do ruky a přes rameno a vracel jsem se zpět k Sakkáře.

Usadil jsem se na deky které mi dala Maria přes sebe hodil oděv od mamky. Rozbalil jsem pytel ve kterém jsem měl mléko a chléb. Pořádně jsem se najedl a potom jsem se uvelebil u stále rozhořeného ohně. Položil jsem si hlavu na deky a nechal si zdát o příjemných snech.

Přízrak v hladině - 4.část

11. října 2009 v 12:53 | _DominiQa_
Přízrak v hladině - 4.část

Když se ráno probral, slyšel nějaké podivné zvuky. Vstal a šel se podívat z dálky za zeď chrámu, kam zvuky doléhaly. Když se podíval za jednu stěnu, nic tam nebylo. Podíval se za druhou, nic. ,,Asi se mi to jen zdálo." Ale v tu chvíli se z poza zdi vynořil strašlivě velký stín. Vypadal jako šipka, která směřuje k Nilu.

,,Co je to?" pronesl. ,,Kdo to dělá?" pokoušel se zjistit, avšak nikdo neodpovídal, jelikož všichni byly ve městě nebo ve svých domech. ,,To je strašidelné." Venku bylo trochu špatně vidět, ale stín se začal pohybovat. Stále postupoval k Nilu blíže a blíž. ,,Mám se vydat za
tím stínem?" kladl si tuto otázku ve své hlavě.

,,Co když mi ty stíny chtějí něco sdělit? Co když mě zavedou někam, kde budu moct žít v teple a překonávat osaměly život? Ale co když mě vedou někam, odkud nebudu znát cestu? Co se mi stane pokud za nimi půjdu?" všechny tyto možnosti jsou možné. Ale jen jedna je pravdivá.

Uvažoval. Měl velký hlad, ale jeho zvědavost nad hladem zvítězila. Nechal svůj žaludek, ať si kručí na celé pole, ale on už byl rozhodnutý. Vydá se za stíny, a uvidí jestli ho dovedou někam na příjemné místo.

Po cestě sebral kameny, které nesl v ruce pro případ, že by ho někdo sledoval a nebo, že by stíny byly jen záminka těch zlých lidí, aby ho vylákali a potom zabili, jako jeho rodiče.

,,Haló?" zeptal se jen tak do prázdna. Nikdo neodpověděl, což očekával. Když došel k posvátnému Nilu, ve kterém se sbíhaly všechny možné stíny, které zahlédl, tak pronesl :

,,Ó božský Nile. Proč tys mě sem přivedl? Co po mě žádáš? Co jsi mi všemi těmi stíny chtěl povědět? Proč všechny odpovědi na tyto otázky v sobě skrýváš? "

Ale k jeho udivenosti se z Nilu ozval hlas, který mu byl příliš povědomí. Hlas jeho matky.

,,Mami? Jsi to ty?" ,,Synku, nemám moc času. Můj pán mě volá zpět. Chci ti jen říci, že jsem na tebe pyšná jak se chováš a jak si dokázala přežít tady venku. I to jak jsi byl příjemný k té paní ve městě a nepovyšoval jsi se nad ní, že jsi náš syn. Jsem moc hrdá. Ale teď už musím jít. Přijď sem zítra okolo setmění, budeš překvapený co uvidíš." ,,Ale mami, neodcházej ještě." ,,Musím, pán mě volá. Jak jsem řekla, zítra při setmění. Miluji tě." ,,I já tebe mami, a neboj se, budu tu."

Byl plný údivu. A zůstal stát s otevřenými ústy a se slzami v očích. ,,To se mohlo stát jenom mě. Buď jsem naprostý blázen, anebo se mi zjevila moje maminka. Nesmím na to zapomenout. Zítra před setměním, musím být tady. A taky že tu budu.

Pokračování příště.

Přízrak v hladině - 3.část

30. července 2009 v 22:05 | Dominika Vaněčková
Když se probral, tak byl celý divem bez sebe, že vůbec přežil noc. Byla strašná zima a prsty u nohou už mu mrzly tak, že už na nich skoro visely rampouchy. ,,Ach jo, to je ale zima. Měl bych zajít do města. No jo ale co tam ? Nemám žádné peníze. Ake když jsem přece faraonův syn, tak by mi mohli dát snad něco zadarmo." Knih Abdulah došel do města, tak se zastavil u stánku kde se prodávalo pečivo. Mírumilovně pronesl : ,,Dobrý den. Jmenuji se Abdulah Rea Doth a jsem faraonův syn. Moje rodiče zabily při tom útoku." ,,No a co já s tím" odsekla žena. ,,Chtěl jsem se zeptat zda bych nemohl dostat nějaké pečivo zadarmo." ,,Hm. Ne to by nešlo. Každý musí platit." ,,A mohl bych si to
třeba odpracovat?" ,, No to by myslím šlo." ,,Dobře a co mám dělat?!" ,,No stoupněš si tady za ke zboží a budeš mi podávat to co si zákazník řekne." ,,Jo to zvládnu." Abdulah tedy pilně pracoval. A nakonec si vysloužil chléb a mléko. ,,Děkuji vám." ,,Nemáš zač, pylně sis to odpracoval. A ty nemáš kam jít.?" ,,Ne nemám. Včera jsem se zabidlel venku v Sakkáře." ,,Ale v noci je tam strašná zima." ,,Ano, rozdělal jsem tam oheň o dvě dřívka jako řemeslníci." ,,Aha, no tak zlom vaz." ,,Ano! Díky."

Abdul odešel. ,,Ach jo já si myslel, že mi alespoň nabídne přístřeší, když už se tak ptala. Ale ona ne! Ona mi jen řekne zlom vaz."
Bylo to od ní kruté, to je pravda, ale Abdul se vzepřel situaci a odešel. Spěchal zpátky do Sakkáry, kde si mohl sníst své pracně vydělané jídlo. ,, Ach jo, nevím jestli to budu moci dělat každý den. Takhle si vydělávat jídlo. Je to docela dřina. A tady se zrovna moc nevyspím. A ani nevím, jestli mi to ta paní vůbec ještě dovolí jí takhle vyjídat. Ale stejně, alespoň si to tvrdě zasloužím."

Abdul byl velice utahaný a tak se natáhl na zem. Na chvilinku zavřel oči a v tu ránu usnul. Probral se až po nějakých dvou hodinách, kdy zjistil, že se setmělo a je zima.

Jenže byl tu problém. Oheň nešel rozdělat jelikož byl moc výtr a ve vzduchu létal písek, který vždy oheň uhasil. Tak Abdul musel spát pod širým nebem bez ohně. Trvalo nějakou dobu než dokázal usnout. Ale nakonec se mu to podařilo.

Pokračování příště.

Přízrak v hladině - 2. část

15. července 2009 v 15:47 | Dominika Vaněčková
Káhira, Egypt, 1535

Píše se rok

1535. Jsme v Egyptě, v městě zvaném Káhira. Slunce svítí, trhy a obchody stoupají, je veselo. Avšak veselo skončilo. Nachystal se útok na Káhiru. Faraon s manželkou a synem Abdulem se schovali do útrob chrámu. ,, Abdule, " řekla abdulova matka. ,, Schovej se támhle do té vázy. Tam tě ti lidé nenajdou." Abdulach tedy poslušně poslechl a schoval se do velké vázy. Víko bylo pootevřené. Najednou se rozlítly dveře a do místnosti vtrhli banditi. Mluvili arabsky a říkali něco jako že mají poslání zabít faraona a jeho rodinu. Abdulach prožil velice nepříjemný okamžik, viděl na vlastní oči jak mu zabili mámu i tátu. Je tu otázka. najdou banditi i jeho ?

Vypadalo to že když splinili úkol, už odešly. Abdulach vylezl z vázy a vyšel ven. Nebylo tam ani živáčka. Všichni byli pryč. Stánky byly rozmlácené. Na zemi byla krev. Najednou Abdulach uslyšel kroky. Myslel si že to jsou místní a tak začal křičet že je tady. Jenže to nebyli místní , ale banditi. Abdulach se strachy ani nepohnul. Abdul rozumněl arabsky, jelikož ho to naučil otec. Jeden říkal druhému, co udělají s tím dítětem. Nakonec Abdula vzali, naložili na vůz, zavázali mu oči. Abdul věděl že se už vůz rozjel. Najednou se zastavil a Abdulach vypadl ven. Bylo to někde poblíž arabských hranic. Banditi říkali že ho už nepotřebují. Zřejmě nevěděli že je to faraonova rodina.

Měl štěstí. Když si sundal masku z obličeje, ocitl se na místě, kam ho už jednou vzal jeho otec, když s ním byl na lovu. ALe k jeho smůle cestu si nepamatoval. Chodil tedy dlouhé tři noci a tři dny. Když se konečně ocitl v Gíze, měl strašnou radost, ale byl i plný smutku kvůli rodičům. Byl ještě malý a neměl nikoho. Jedinou útěchou mu byl chrám v Sakkáře. Kde často trávil čas, když byl smutný, nebo naštvaný. Zrovna byla ta chvíle plná smutku, taže se rozhodl, že zajde do Sakkáry. Byla to ještě dálka a on byl žíznivý a hladový. Otec mu dal kapesní nožík, který ho prý vždycky ochrání. Použil ho tedy na uříznutí rostlin. Jedl tedy rostliny.


Když konečně došel k Sakkáře, tak si zalezl do chrámu a tam v tu ránu usnul. Byla mu sice zima ale podařilo se mu rozdělat oheň o dvě dřívka jak to dělali žemeslníci.


To be continue

Přízrak v hladině - 1. část

5. června 2009 v 19:45 | Dominika Vaněčková
Přízrak v hladině - 1. část


Úvod

V Sakkáře, pohřebním městě stál posvátný chrám, ve kterém sídlil malý chlapec, kterému zemřeli oba rodiče při útoku na jejich rodné město.
Jmenoval se Abdul-rea Doth. Abdulach- rea doth se jmenoval jako rea podle boha, protože byl spravedlivý. Doth jako jméno jeho matky a abdulach jako otec.
Občas se potýkal s narážkami na své jméno , ale nic si z toho nedělal a tyto pomluvy přecházel hodně ze široka. Jenže tam byla ta řeka. Ta zázračná řeka zvaná Nil.
Abdulovi se zdálo, že v ní vídal přízraky. Nejčastěji to byla matka s otcem.
netušil co tyto přízraky znamenají, ale věděl že ho volají k sobě. Snažil se a měl za sebou hodně pokusů, jak se k nim dostat. Avšak žádný z nich nevyšel. Myslel že stačí aby každý den donášel obětiny polních zvířat. Abdulach tak činil, ale nic mu to nebylo platné.
Byl malý, pouze 8 let, a nikdo nevěděl o tragické události. Ani žádné příbuzné neměl a přátele také ne. Neměl sebemenší důvod žít, ale on měl sílu a nedokázal se
jí jen tak vzdát. Usilovně se pokoušel vycházet s ostatními lidmi a i s přáteli které neměl.
Dokonce i úplně cizí lidé mu byli bližší než nějací kamarádi nebo pobudové obyčejných řesťanů.
nikdo nevěděl že je synem všemocného faraona a královny . Ani kněží a duchovní
nevěděli kdo je zač. Vlastně on se s tím ani nechlubil. Nikdo by mu asi stejně nevěřil.
Že takový ušmudlaný chuligán, tedy jak na pohled vypadal, že byl nějaký urozený
princ. Ale byl. On sám by chtěl jít po otcových stopách. A tak se jednoho dne rozhodl
jako malý klučina, že se bude věnovat studio a právním záležitostem. Šel za
písařem, a požádal ho o pomoc. ten jej vyslechl a po úvaze se rozhodl že z něj vyškolí špičkového chlapce. POzději dodal že je synem krále a královny. písař nechtěl
věřit, ale když se zahleděl do jeho očí, poznal svého přítele a krále. Měl jemnou
tvářičku po matce. jinak sklony po otci. Po sléze mu poskytl azyl a všechno co
potřeboval. pečoval o něj jako o vlastní dítě, které nikdy neměl. měl šanci
ukázat bohům jaký je dobrý člověk, aby se dostal na onen světv klidu a
bez potíží. Z Abdula se stával urozený a krásný mladý hoch. Když dospíval pomáhal
vyřešit krizi rolníků a obchodníků. A všichni jej ctili jako výborného rádce. Když jednoho
dne uviděli něco neskutečného. jak i zkouší otcův a faraonův híbit. Zavolali na něj
stráž a on strávil noc v žaláři. Přišel pro něj písař a všem veřejně řekl, že Abdulach
rea doth je faraonův syn. Ostatní se jen smáli a pak najednou přestali když viděli
že písař to neřekl jako dobrý vtip pro lidi, ale že to myslí vážně. Když písař a později se stal kněžím vyhlásil Abdula za právoplatného dědice trůnu a nového faraona lidé ho uctívali.
Na trůn nastoupil jako 17 letý. Nejvyšší čas. Prožil 5 let jako malé dítě uvnitř chrámu a žil z potravy venku nebo od rostlin až po hnusné brouky. Poměrně těžký a krutý život se proměnil v poádku. Abdulach rea doth získal jednu z nejkrásnějších žen, a věděl že přízraky v
Nilu mu napovídali ať se nevzdává a jde za svým snem až do konce. Abdulach měl
krásnou dceru, která se později po něm, kdy už byl starý a osláblý stala následkyní jeho
trůnu.
Vládla po boku své matky, která později s Abdulem zemřela. Avšak dcera Anthara
měla syna se svým mužem. Koloběh života se neustále střídal a na trůnu se vystřídala celá generace rodu Abdulach rea doth.

Karnakské sloupy - 18. část

29. března 2009 v 14:40 | Dominika Vaněčková

Armena celou noc probrečela. ,, Armeno, nebreč už." ,, Ale musím na něj pořád myslet." ,, Stejně to už nezmněníš. " ,, Ano já vím. Jedna věc je profesor, ale ta druhá je Miya. Nemám už ani profesora, a ani Miyu. Už nemám nikoho." ,, Neblázni, máš mě." ,, Ano mám tebe otče, ale ty jsi věčně zahrnován spousty papírů a ke všemu máš spoustu jiných povinností."

,, Aha, tak tohleto ti tak vadí?" ,,Ano." ,, Tak pokud chceš, tak se můžu každý den jednou v týdnu odvolat." ,, Ale já tě chci mít u sebe pořád. Ne jen jednou v týdnu. " ,, Obávám se že to nepůjde." ,, Hm, já to tušila. " ,,Nezlob se." ,, To je dobrý." Armena odešla do svého pokoje.

,,Ach to je strašné. kdyby tu tak alespoň byla Miya. ,, Mňauuu." ozvalo se. ,, Miyo ." ,,Ach Armeno, moc se mi po tobě stýskalo. " ,, Mně po tobě taky. Ale kam si to zmizela." ,, No unesli mě ti, kdo nastražili tu past." ,, A víš kdo to byl ? " ,, Ano vím." ,, Povíš mi to ?" ,, Ano." ,,Tak tedy ?" ,,Byl to faraonův lékař. " ,, Co? Lékař léčil profesora." ,, Ano, ale je to pravda."

,,Věřím ti Miyo. " Armena to všechno běžela říci otci, a ten dal okamžitě lékaře zatknout. lékař se sice smrti vyhnul a zlý osud ho nemine. Miya už se nikdy nevzdálila od Armenina boku.

Faraon se začal více uvolňovat ze své funkce a trávil čas s Armenou.

KONEC

Karnakské sloupy - 17. část

28. března 2009 v 19:16 | Dominika Vaněčková

,, Takže, na všem jsem dohodnuti. Hned jak uvidíme a hlavně uslyšíme hudbu, vydáme se na cestu do Karnaku. Tam si promluvíme s Basted a zkusíme ji obměkčit tak, aby nám řekla kde je Miya. A pokud nepromluví, už asi není naděje , že jí najdeme. "

,, Takhle nesmíš uvažovat Armeno. Pokud se takhle budeš stresovat, je jasné že se Miya nevrátí. Ale pokud budeme uvažovat optimistycky, tak se Miya určitě objeví. Takže, uvažuj dobře. Ano?" ,,Ano. Máte pravdu." ,,Armeno, myslím že faraon a ostatní budou v Karnaku alespoň pár hodin. A potom může začít náš plán. " ,,Ano."

Po nějakých dvou hodinách utichla hudba. Lid se přesunuje do Gízi. Armena se s profesorem chystá na výpravu. Najednou začaly zase hrát bubny, loutny, flétny a jiné hudební nástroje. To bylo pro naše dva dobrodruhy znamení, že je Karnak volný.

,, Takže jdeme. " ,, Ano, konečně." Po cestě je ale potkalo nepříjemné překvapení. Někdo, nějaký zvěd věděl, že se Armena s profesorem vydají na cestu, tak jim připravil past. V písku byla díra a v ní byly čtyři egyptské kobry. Jenže to nikdo nemohl vědět.

,, Au", zařval profesor. ,, Co se děje pane profesore. " ,,Ale, jen mě něco kouslo. " ,, Ukažte." ,, Ne to je v pořádku." Šli dál. Až po chvíli se profesor skácel na zem. ,,Pane profesore." Profesor byl v komatu. ,, Profesore, vstaňte." Ale profesor se ani nepohnul. Na ulici nebyli žádní lidé. A tak nikdo nemohl Armeně pomoci. Nechala profesora ležet na ulici a začla rychle utíkat do Gízi.

,, Otče." ,, Armeno. Kde je profesor." ,,Profesor se skácel na ulici, vpoušti ho něco kouslo. Vypadalo to na kobru." ,, panebože, to je vážné." ,, Honem, musíš něco udělat." ,, Armeno, nepanikař. kde je te´d" ,, Nechala jsem ho na ulici, a hned běžela za tebou." ,, Dobře, tak já půjdu s tebou, a ty písaři pobav hosty."

Mezitím, už ale bylo pozdě. než se s profesorem dostali k doktorovi, přestal dýchat. doktor potvrdil, že ho kousla kobra. ,, Takže zemřel na tyto následky? " ,, Kousnutí bylo jedna věc, ale měl v krvi tolik jedu, že dostal ještě infarkt. " ,, Ale to by se začal dusit" dodala Armena. ,, Ano to je pravda, ale někdy se infarkt projeví až po chvíli. To je všechno. Nic jiného už nemám. "

,, Děkujeme vám. " ,, Ach tati, to je strašné. " ,, Ano, ale už to nezměníme.",, Ano to je pravda." ,, Tak pojď, já se vrátím do Gízi a dnešní oslavy ukončím. A půjdu za tebou domů." ,, Děkuju, tati."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ....

Karnakské sloupy - 16. část

8. února 2009 v 12:10 | Dominika Vaněčková
Ozvaly se kroky, které vedly do Armenina pokoje. ,,Sakra to je otec. Bude se určitě ptát, proč jste tak zmrzlý.",,No řeknu, že jsem byl venku.",, A jak by jste se dostal ven, když jste neprošel kolem jeho trůnu, kde otec seděl ?" .. ,, To máš pravdu ." .. ,, Tak řeknete že jsem na chvíli otevřela okno, a vy jste promrzl. " .. ,, Dobrý nápad." ..
Ozvalo se klepání. ,, Dále." … ,, Ahoj Armeno, a Profesore . Vy ještě nespíte?" .. ,, Ne ještě ne." .. ,, Pane profesore, je vám dobře?"…,, Ano, jen je mi trochu zima." .. ,, Tak to jo." .. ,, A tati ty taky ještě nespíš?" ..,, Ne, nemohl jsem usnout. Ale slyšel jsem odtud hlasy, a tak jsem se radši přišel přesvědčit, že se nic nestalo.".. ,, Aha tak to jo."



,,No ale teď už jděte spát. Zítra je velký den." .. ,, A co se zítra děje ?".. ,, Jsou velké oslavy bohyně Basted." .. ,, Ale na ty oslavy chodí jen faraon a písař. Nebo ne?" .. ,, Ano to ano Armeno, ale chodí tam i děti a jejich nejbližší."..,, Takže ty a pan profesor jste pozváni." .. ,, No tati, já tam nechci jít."..,, A proč ne?".. ,, Je to trochu osobní důvod, kterému by jsi očividně nerozuměl.".. ,,Ale vy profesore půjdete." ..,, Já bych radši dával pozor na Armenu." … ,, To je dobrý nápad." ..,, A vy jdete do Karnaku ?" ..,, Ano ale jen na chvíli. Potom jdeme do Gízy. .. ,,Co tam ?" ..,, No tam budou pokračovat oslavy a průvody."..,, Aha."..,,Takže Karnak potom bude prázdný?"..,,Ano, ale nechápu proč se na to ptáš."..,,Já jen tak. Že bychom si udělali s panem profesorem výlet." ..,, Ano, to je dobrý nápad."..,,Tak už si koukej lehnout Armeno."..,,A nechcete zatopit v krbu ?"


,,No asi by se to hodilo. Pro pana profesora." .. ,, No ano, to ano."..,,Tak dobrou tati."..,,Dobrou Armeno, a dobrou i Vám pane profesore."..,, Děkuji Vám také dobrou noc přeji."..


Faraon zavolal stráže, a ti nám zatopili v krbu. Pan profesor se začal zahřívat. A jeho omrzliny rázem upadaly. Když se ráno začalo svítat ozval se hluk hudebních nástrojů. Davy tanečnic,rolníků,a obyčejných lidí se začaly vyrovnávat do řady a čekaly na faraona. Ten z okamžik vyšel ,a pronesl projev.


,,Drazí lidé,řemeslníci,obchodníci,písaři a úředníci a samozřejmě vojáci. Sešli jsme se zde, abychom oslavili bohyni Basted. Tato velkolepá bohyně nám vždy byla nakloněna. A tak ať má tu největší oslavu ze všech. Oslavy se budou konat v Karnaku, ale po nějaké době se všichni přesuneme do Gízy. Kde budou oslavy pokračovat."


Po projevu lidé a ostatní zvedli své jídlo,obětiny a různé nástroje a odcházeli hned za faraonem do Karnaku. Armena s profesorm už vymýšleli jak bude vypadat jejich rozhovor s Basted.

Karnakské sloupy - 15. část

1. ledna 2009 v 19:27 | Dominika Vaněčková

,,Tak jsme tu profesore. " .. ,, Ano konečně." .. ,, Co pak, jste utahaný ?" .. ,, Ne, ale bolí mě nohy." .. ,, ?? " .. ,, No na takové hurá akce já už nemám věk." .. ,,To zvládnete." .. ,, Doufám." .. ,, Já vám věřím." ... ,, Děkuji, tak doufám, že tě nezklamu." .. ,, Nebojte se." .. Armana s profesorem vkrčila mezi sloupy. ,, Profesore, cítil jste to ?" .. ,, Ne, co " .. ,, No nevím jak to říct." .. ,, No to nevadí." ..,,Basted, kde jsi ?" .. ,, Armena, tebe jsem tu neviděla už celý den. Co tu děláš.? " .. ,, Miya mi řekla, že jsi ji pustila." .. ,, Ano to pustila." .. ,, Ano, ale teď je opět pryč." .. ,, Za to já nemůžu." .. ,, Tak si říkám, jestli není tady.".. ,, A co by tady dělala ?" ..,, No už tu byla jednou, tak může i po druhé." .. ,, Mohu tě ujistit, že tady Miya není." .. ,, výborně, už jsi si zapamatovala její jméno." .. ,,Ano, zapamatovala." .. ,, To je dobré." .. ,, Ano to já vím. Tak Basted, kde je ?" ... ,, Jako kdo ?" .. ,, No kdo asi ? Miya." ..,, Říkám, že ona tady není. " .. ,, Ale já ti nevěřím." .. ,, Tak to máš teda špatné mínění, že mi nevěříš." .. ,, No, ale tak kde je?" .. ,, Nevím." .. Armena s profesorem na sebe jen tak upřeně zírali. ,, A Armeno, kdo je tento muž?" .. ,, To je můj profesor. " .. ,, Aha, teší mě." .. ,, Mě také." .. Armena se s profesorem sebrali i bez pozdravu, a odešli. Potom jim trvala dlouhá cesta. Trvala jim trochu déle než 25 minut, jelikož už byla trochu zima. ,, Pane profesore, je vám dobře ?" .. ,, Ano je." .. ,, Vypadáte trochu bledě." .. ,, No je mi jen zima." .. ,, Tobě není ?" .. ,, Ne. Jen mi trošku mrzne nos." .. ,,Aha, to já jsem zmrzlý na kost." .. ,, Pojďme, zkusíme jít rychleji ?" .. ,, Ale bolí mě nohy." .. ,, Aha, tak chcete zmrznout na kost, nebo aby vás boleli nohy ?" .. ,, No radši aby mě bolely ty nohy." .. ,, Dobrá volba." .. Když dorazili domů, museli zase po žebříku. A potom si Armena sedla na postel , a profesor se zahrabal pod deku. Byla mu strašná zima.

Karnakské sloupy - 14. část

31. prosince 2008 v 17:17 | Dominika Vaněčková
Potom, co Miya sdělila otci svoji myšlenku, odešla zpátky nahoru do pokoje, jelikož tam Miyazůstala. ,, Miyo, jsi v pořádku ? " ... .. Armeno, ona ti to nemůže říci, ona neumí mluvit. " .. ,, Řeknu vám tajemství pane Profesore. Miya umí mluvit, ale neříkejte to faraonovi." ... ,, Panečku, to je teda věc. Mluvící kočka. " .. ,, Ale pane profesore, slibte mi, že to nikomu neřeknete." .. ,, Slibuji." ... ,, Tak Miyo, kde jsi ?" Jak je možné, že Miya není v pokoji ? Jak je možné, že za dobu 3 minut co tu Armena nebyla je Miya pryč ? Kam by šla ? A vrátí se ? Zřejmě všechny tyhle otázky si teď kladla Armena. ,, Jsem hloupá, že jsem ji tu nechala. " ... ,, A máš ponětí, kde by mohla být? .. ,, Ano, to mám." .. ,, A kde tedy ?" .. ,, V Karnaku. " ...,, Co by dělala v Karnaku ? ". . , Pane profesore, omluvte mě, ještě není pozdě, a tak jdu do Karnaku." .. ,, Počkej Armeno. Půjdu s tebou." .. ,, Děkuji, ale to zvládnu sama." .. ,, o tom já nepochybuji, ale radši by jsi měla mít doprovod, kdyby přišli Chetité." ... ,, Je předpovězeno, že zaútočí zítra." .. ,, Ano, ale kdybych tě nechal jít samotnou, tak budeš mít problém a když půjdu s tebou, tak ho budeme mít oba dva. " .. ,, Děkuji. Tak pojďme. " .. ,, Ale kolem faraona jít nemůžeme. " .. ,, Ne ale po mém rozbitém žebříku ano. Takhle jsem minule přišla, jak už tu otec stál ." .. ,, Ano, to vím." .. Armena s panem profesorem vylezli po žebříku. ,, Armeno, tenhle žebřík bude moje smrt." .. ,, Nebojte se pane profesore, poprvé je to vždycky těžké, ale buďte rád, že nelezete jen po baterce jako já minule."
,,Ano to máš pravdu, to mám štěstí. " .. Armena s profesorem se vydali na cestu. ,, Než dorazíme do Karnaku, tak bude uplynutých asi tak 25 minut. A než to tam vyřídím s Basted, tak to bude asi 1-2 hodiny. Takže se domů vrátíme asi až pozdě večer." ,, Páni, tak pozdě." .. ,, Vám to vadí ?" .. ,, Ne nevadí, konec konců, vždycky jsem chtěl zažít dobrodružství." .. ,, Ano, to mi věřte, že teď ho zažijete." .. ,, Ano to tivěřím." ... Armena s profesorem pokračovali v cestě. "

Karnakské sloupy - 13. část.

30. prosince 2008 v 12:05 | Dominika Vaněčková



,,Armeno. " ... ,, Pane profesore, co tu děláte ? " .. ,, Faraon si myslí, že bych měl být někde poblíž, kdyby zítra udeřili Chetité. " .. ,, Ano to je pravda. " ... ,, Jedno mi stejně není jasné. " ... ,,, A co ?" .. ,, Proč faraon říkal že zabijí jeho služku? " .. ,, No profesore, otec říkal, že vy jste 5. nejdůležitější osoba v chrámu. " .. ,, Ano, ale to nevyřešilo tuhle otázku." .. ,, Třeba že je pro faraona důležitá." .. ,, Armeno, ty jsi geniální." .. ,, Děkuji. " .. ,, Myslím to vážně. Faraon nemá jinou nejdůležitější osobu, než tebe, služku, mě, vojevůdce. A nesmí zapomínat sám na sebe." ... ,, Jistě. " .. ,, A podle postavení si myslím, že faraonova ... " .. ,,Ano, že otcova služka zemře jako první. " .. ,, Měla jsi další stejné vidění ?" .. ,, Ano ." .. ,, Ještě se mi zdálo , že ... " ... ,, Ano, že Chetité připravují vojsko stejně jako my. " .. ,, Přesně. Myslíš si Amreno, že tvůj otec měl stejné vidění ?" .. ,, Nevím, možná že ano. Ale ještě jedna otázka je záhada. " .. ,, A to jaká Armeno." .. ,, No pokud mi tři, jako vy, já a otec vidí to co Chetité chystají , tak by to měli vidět i ostatní, kterým jde o život. Nebo se snad pletu ? " .. ,, Ne, máš pravdu, ale třeba jim královna - tvá matka - nebyla tak blízká." ... ,, Ano, za její vlády nebyl vojedců jako za mého otce. A její služebnice nebyla Blan. " .. ,, Ano máš naprostou pravdu ." .. ,, No já myslím, že bychom se měli bavit o něčem jiném. Naše osudy necháme v rukou našich vojevůdců. ".. ,, Ale, pane profesore, když to necháme v jejich rukou, tak se nikdy my nepřipravíme , na to co nás bude čekat." .. Ale co když je všechno jen sen ? Ale kdyby to byl sen, proč u všech 3 osob byly stejné? A co když i ostatní jako byla služebnice a vojevůdce měli stejné sny ? A pokud ne , tak proč ? Proč by o tom faraonovi služebnice, nebo vojevůdce neřekla ? Nebo si myslela, že jí faraon bude mít za blázna ? Všechny tyto otázky, je nutné zodpovědět. Ale jak ? Je v tom všechno v pořádku, nebo v tom něco nehraje ? ,, Armeno, to máš pravdu, ale jak se na to chceš připravit. To chceš vzít zbraně, a začít trénovat ? " ... ,, Ne to ne, ale alespoň psychickou stránkou se na to připravit můžeme. Nebo ne ? ".. ,, Ano, ano to můžeme. " .. ,, Tak jdeme na to . " .. ,, Jak ? Prostě se musíme smířit s tím, že možná zemřeme." .. ,,Ale já se s tím nechci smířit. Já se tomu nechci vzdát. Já budu bojovat." .. ,, Armeno, ty nejsi normální. " .. ,, Jsem, ale nechci zemřít. ".. ,, To já taky ne." ..
,, Panečku, musím zajít za faraonem. Něco mě trklo. " .. ,, Tak honem. " ..,, Tati. " .. ,, Armeno, co se děje? Chetité útočí, nebo co se děje? " .... ,, Ne neútočí, ale já se zamyslela, a myslím, že ten poslední člověk je zvíře. " ..,, Co ?" .. ,, Myslela jsem, že je to Miya. " .. ,, To je řešení. Protože Blan není taková důležitá pro dvůr. Je tu spoustu jiných služebnic. " .. ,, Ano." ... ,, Musíš si Miyu hlídat. " .. ,, Ano budu tati." ..

Karnakské sloupy - 12. část

29. prosince 2008 v 12:49 | Dominika Vaněčková

,, Tak to jsem rád. " .. Armena si sice nebyla jistá jestli opravdu mají filozofii, ale věděla, že profesor se ve šole nikdy neplete. ,, Pane profesore. " .. ,, Ano Armeno ? " .. ,, Mohla bych vám položit otázku ?" .. ,, Ale jistě Armeno ovšem. Teda pokud se týká našeho předmětu." .. ,, Ano týká. " .. ,, Tak se do toho pusť. " .. ,, Chtěla jsem jen vědět zda byl Sokrates filozof . " .. ,, Sokrates , ano byl to filozof, ovšem účinkoval jako řecký filozof. " .. ,, Aha, já myslela že v Egyptě. " .. ,, Na to pozor, mnohdy se zaměňoval. Ale jeho původ je řecký. " .. ,, Jistě, slibuji, že už se v nich nebudu zamotávat." .. ,, To nemusíš, stejně řeckého filozofa Sokratese se budeme učit, možná ž pokud Egypt bude mít nějaké spory s Řeckem, a to si myslím, že se nestane. Jelikož Řecko je v celku stát, který si nepotřebuje dělat nepřátele,třeba jako Chetité. " .. ,, Ano to máte pravdu pane P´profesore." .. ,, No ale dost tohoto pesimistického mluvení o bitvách, můžeme být rádi, že na nás zatím nikdo neútočí." .. ,, Ano to ano, ale stejně si myslím, že na nás zaútočí co nejdříve. " .. ,, Také mám takové divné tušení, že se brzy dočkáme.. " .. ,, 5 hrozných smrtelných ran. " .. ,, Jak to víš ? " .. ,, Co vím." .. ,, No úplně do slova jsi doplnila větu, kterou jsem chtěl říci." .. ,, Je to divné. Mně se o tom zdálo. V noci jsem měla spíše vidění než sen."..,,Ano to já také." . ,,

Karnakské sloupy - 11. část

28. prosince 2008 v 19:40 | Dominika Vaněčková

,, Ano já si to také myslím. " . . ,, A Armeno ty se stejně nemusíš ničeho bát. Jsi totiž rozená Egypťanka a i kdyby se tvůj otec našel jinou ženu, na trůnu budeš sedět ty . " .. ,, Ano snad ano . " .. ,, Žádné snad ale určitě. " .. ,, Díky Miyo , dodala jsi mi sebedůvěru. " .. ,, Ano na to jsem expert." .. Armena se po dlouuhém rozhovoru s Miyou ponořila pod vodu. Miya na ni zírala, jak se pod vodou mihotá její obraz. Armena se vynořila, a na Miyu dosáhly kapky vody. Miya zasykla : ,, Mńau." ... ,, Promn Miyo, ale trocha vody ti neublíží. " .. ,, Ano já vím, ale když nejsem nucena jít do vody tak ji nemusím ani okusit na své kůži. " .. ,, Ještě jednou se omlouvám. " ... ,, Omluva přijata." .. ,, Přesně na to jsem spoléhala. No myslím, že vody už bylo dost. Vrátím se nahoru do pokoje. A řeknu otci, že jsem zpátky. " .. ,, Ano." .. ,, Tati ?? Jsem zpátky. " .. ,, Ano , dobře. Jo Armeno, nezapomeň na dnešní výuku s profesorem. " .. ,, A sakra . " špitla Armena potichu. ,, Neboj se tati já nezapoměla. "
,, To jsem rád. " ... ,, A krucinál, já jsem na tu výuku dneska zapoměla. A v kolik tam vůbec mám přijít. Jestli tohle řeknu otci, tak mě asi zabije. " .. ,, Neboj se on by ti nic neudělal. " .. ,, Ale já mu v tomto případě lhala. " .. ,, No tak tam zajdi už teď ." .. ,, Jako za profesorem?" .. ,, Ano." .. ,, Tak já jdu." .. Armena též nevěděla kdy se má dostavit do učenecké třídy, ale věděla že se profesor nebude zlobit, když přijde dříve. ,, Pane profesore, jsem připravená se učit. " .. ,, Ale Armeno, vždyť se máme sejít až za hodinu. " .. ,, Ano to já vím, ale myslela jsem, že budete rád když přijdu dříve. " .. ,, Ano to jsem rád, jelikož jsi v poslední době do školy moc nechodila že ? " .. ,, Ano , ale otec říkal že mě omluvil. " .. ,, To ano omluvil, ale stejně nechápu proč ? " . ... ,, No kvůli Miye. " .. ,, Aha. " .. ,, MImochodem, teď už do školy budu chodit každý den, jelikož Miya se už vrítila. " .. ,, Tak to je skvělé. Jak pro tebe tak i pro mě." .. ,, Ano, také si myslím. " .. ,, Tak se tedy můžpustit do milovaného učení." .. ,,Ano to ano. " .. ,, Tak pokud se nemýlím, tak máme filozofii . Že ? " ... ,, Ano pane profesore, máte naprostou pravdu. "

Karnakské sloupy - 10. část

28. prosince 2008 v 18:59 | Dominika Vaněčková

Snídaně skončila. Všichni byla nejedení a Miya šla s Armenou do zahrad paláce. Měli venku jeden velký bazén. ,, Miyo , proč jsi nemluvila při snídani ? " .. Protože faraon nemusí vědět , že má doma mluvící kočku. " .. ,, A proč by ne." .. ,, No mám strach, že by se šel pomodlit k Basted a ta by mi moje schopnosti sebrala. A to já nechci. Jsem ráda, že ti konečně mohu říkat svoje pocity a přání. "
.. ,, Ano to máš pravdu. Také je to i pro mě dobré. Alespoň když něco potřebuješ nebo tě něco trápí tak mi můžeš říci. Že?" .. ,, Ano to máš pravdu Armeno. Škoda že se toho nedožila tvá matka." .. ,, Ano to ano. Byla by šťastná a pochopila by, že umíš mluvit. " .. ,, Ano. Je mi jí líto. " .. ,, Ano to mně také chybí a určitě by byla ráda i za to že se ze mě stala taková neposlušná holka. " .. ,, No Ameno nejsem si jistá, zda by ji to potěšilo. " .. ,, Ale ano, určitě potěšilo. Ona za svých mladých let byla taky taková. Po tajmu utíkala z domu po tomto zlomeném žebříku. A vždycky se musela celá armáda shromáždit, aby ji našli, ale nakonec se sama vrátila do své postele a předstírala, že nikdy pryč nebyla. Byla taková jako jsem teď já." .. ,, Ano. A byla i taková, že by kvůli kočce obětovala život? " .. ,, No to nevím, ale já myslím že kdyby ten život měla dát za svou nejlepší přítelkyni, myslím kočičí přítelkyni, tak by ho objetovala. " .. ,, Ano to je pravda. A tvůj otec = faraon, by určitě byl rád, kdyby tu teď mohla být a mohla s ním vládnout. " .. ,, Ano to ano. A teď jsi mi vnukla jednu otázku. " .. ,, A jakou jestli ji smím vědět. " .. ,, jistě. Otec si musí najít manželku, jinak bude svrhnut s trůnu. " ... ,, Ano, ale zákon egyptský praví, že faraon, pokud je na trůnu více jak 10 let, co faraon Den je, tak se nemusí ženit." .. ,, Ale to je skvělé. Alespoň nebudu mít žádnou macechu. A otec se matce zavázal, že nikdy nebude mít jinou ženu, než že by to chtěl lid. " .. ,, Ano já vím, a myslím si , že Den to slovo dodrží."

Karnakské sloupy - 9. část

28. prosince 2008 v 13:09 | Dominika Vaněčková

,, No a to tam jako v noci chceš jít ?" .. ,, Ano kdy jindy." .. ,, Armeno, možná by jsi se o Miyu neměla tolik bát. " .. ,, Já vím ale já ji mám ráda. " .. ,, O tom nepochybuji. " .. ,, Myslíš že mi Basted Miyu zabije ? " .. ,, Myslím že ne. " .. Armena s brekem a slzami v očích obejmula otce a vyplakala se mu na rameno. ,, Armeno je pozdě jdi si lehnout. " ...,, Dobrou noc tati. " .. ,, Dobrou noc. " .. Armena si lehla a v hlavě jí kolovala otázka. ,, Vrátí se mi někdy Miya? " Ale na tuto otázk nebylo lehké odpovědět. Tu najednou uslyšela takové malé mňoukání. Zvolala : ,, Miyo ? Si to ty ?" .. Bylo záhadné že se ozval Miyin hlas. ,,Ano jsem to já. " ..,, Ale Miyo od kdy umíš mluvit ? " ... ,, No od doby kdy mi Basted propůjčila svou duši a schopnosti. " .. ,, Ona tě pustila ? " .. ,, Ano, myslím že jak si jí skoro brečela u nohou tak se rozhodla, že ti udělá radost. " .. ,, Je moc hodná a já jsem šťastná, že ses mi vrátila Miyo. " .. ,, Také jsem ráda že už můžu být v teplé posteli s tebou než s ostatními kočkami. " .. ,, Ano to ti ráda věřím. " Armena si Miyu vzala ke své hlavě a Miya se u ní usadila. Po té obě usnuli. Ráno přišel faraon Den do Armenina pokoje a co zřejmě viděl ? ,, Armeno ? " .. ,, Ano tati. " .. ,, Podívej kdo se vrátil. " .. ,, Ano já vím, Miya se vrátila včera v noci. ".. ,, To je skvělé ne ? " .. ,,Ano to tedy je. " .. ,, Myslím, že by jste ses Miyou měli přesunout k jídelnímu stolu. Podává se snídaně." .. ,, Ano jdeme Miyo . ".. Miya s Armenou se přesunuli do jídelny. ,, Miyo, dneska si konečně pochutnáš na naší stravě . " .. Miya ale nemohla mluvit před faraonem. Ani mu to nechtěla říkat. ,, Amreno, pusťte se do jídla a nemluv pořád. " .. ,, Ano tati." .. Armena s Miyou se ládovali. Protože když šla Armena v noci do Karnaku tak jí docela vyhládlo.

Pokračování opět příště.

Karnakské sloupy - 8. část

27. prosince 2008 v 12:55 | Dominika Vaněčková

,, Počkej, co jsi myslela tím, že to teprve přijde? " .. ,, No prostě, že to přijde pozdeji. " .. ,, To ti nedovolím . Protože.. no prostě ti to nedovolím. " .. ,, A jak mi v tom zabráníš? " .. ,, To ještě nevím. Ale jen kdy je ta oslava s Miyou a ostatními kočkami ?" .. ,, Zítra v noci. Aby to nikdo neviděl jak je budu zabíjet. " .. ,, Co? Zabíjet ? To ne !!" Ano slyšela dobře Basted řekla zabíjet. ,, To ti neprojde. " .. ,, Opravdu ? " .. , Ano neprojde. " .. ,, Na to bych tak zase nevsázela. Ale mohu ti zaručit, že pokud to neprojde, tak bych ti mohla zaručit, že ti Mayu vrátím. " .. ,, Jmenuje se Miya. " .. ,, Tak , že bych ti MIYU mohla vrátit. " .. ,, To by bylo super. Ale já myslíim , že jsi to řekla jen proto, že věříš že ti to projde. " .. ,, Ano to věřím. " .. ,, Ale bohové jsou na mojí straně." .. ,, No to bych si nebyla tak jistá Armeno. " .. ,, Co tím myslíš ? Jako že ti v tom nedokážu zabránit? " .. ,, Anomyslím že to nedokážeš. " .. ,, A já myslím, že tento rozhovor trvá už docela dlouho, a tak bychom ho měli ukončit. Nemyslíš ? " .. ,, Ne. " .. ,, Ne ? Tak to je špatné jelikož já odcházím. " .. ,, Sbohem Armeno. " .. ,, Sbohem Basted. " .. ,, Armeno, jestli teď odejdeš, tak se s Miyou můžeš rozloučit. " .. ,, Hm.. jindy bych řekla že tu zůstanu, ale teď odcházím. Protože se sem přijdu podívat zítra v noci. " .. ,, Bdu tě čekat Armeno. " .. ,, Neboj se já přijdu . " Armena tedy odešla. V cestě si uvědomovala , že noc se blíží a Basted na ni bude čekat. ,,Ale co řeknu otci ? Nemohu jen tak zase opustit chrám. Ale možná by mohl jít se mnou. " Armena se vrátila k chrámu, kde potichu vylezla po žebříku a vklouzla do své postele. Tam už na ni čekal otec. ,, Kde pak jsi byla Armeno ? " .. ,, Ahoj tati, no já jsem byla .. jen tak venku . Projít se . " ... ,, V takové zimě ?" .. Ano ." ... ,,A v domácích papučích a županu. " ... ,,Dobře tati šla jsem do Karnaku. " .. ,, Já jsem ti říkl, že tam zajdeš ráno, a že já půjdu s tebou. " .. ,, Ano otče, ale Miyu zajala Basted. A zítra v noci jí chce zabít. Apokud se jí to podaří, tak o ni přijde. A to já nechci. Protože mi na ní hodně moc záleží. " ..,, Já vím Armeno, ale musíš se naučit ovládat své city. Také jsem hodně dlouho brečel kvůli tvé matce, a nechtěl jsem se už stát ani faraonem. A natož se starat o dítě, které bude vyrůstat bez matky. Ale musel jsem to překonat, a vidíš co se z tebe vyklubalo. Taková přerásná dívka. " .. ,, Děkuji ti tati. " ,, Nemáš zač. " .. ,, A půjdeš se mnou zítra v noci do Karnaku postavit se Basted ? " .. ,, Šel bych rád, le Basted je bůh a ona ovládá všechny faraony. " .. ,,Ale bohové ostatní jsou k tobě nakloněny. " ... ,, Ano to je sice pravda, ale nemohu ti zajistit, že se basted jen tak vzdá své oběti. " .. ,, Dokonce si spletla i její jméno. " .. ,, Basted nemá moc velkou paměť na jména. Ale své oběti si pamatuje dobře. " .. ,, ona tam na mě bude čekat." .. ,, Opravdu ? " .. ,, Ano. "

Pokračování příště

Karnakské sloupy - 7. část

26. prosince 2008 v 13:17 | Dominika Vaněčková

,,Halo, je tu někdo ? " zvolala Armena. Ale nic se neozývalo. Snad jen závan větru, který šuměl v jejích vlasech. ,, Halo" ... zvolala ještě jednou. Ale opět nic. ,,Ach jo, nikdo tady není. Teda spíše bych měla jásat. Ale já se docela bojím. Nikdy jsem nebyla samotná v chrámu, a ještě ke všemu v noci. Možná bych ... ale na co to myslím, teď přeci nemohu jít zpátky. Nebo ano ? Ne ! Byla bych zastrašená. Tedy já jsem se strachem na pokraji. Ale co se dá dělat. Musím jít dál. Za Miyu a za její život. " Armena tedy vkročila mezi sloupy. ,, Miyo ? Miyo ? " zvolala. ,, Miyo, Miyo kde jsi ? " Ale místo Miyi se za Armenou zjevila Basted. ,, Armeno. " .. ,, Basted. " .. ,, Armeno, co tu děláš ? Říkala jsem ti že Miya je v dobrých rukou. " .. ,,Ano to sice ano Basted, ale já se doslechla, že když je oslava, což je teď , tak si kočičí oběti necháváš jen pro sebe . A to se mi nelíbí. " .. ,,Ano Armeno, já uznámvám, že si nechávám kočičí oběti jen pro sebe, a také proč ne , když za mnou přišli dobrovolně." .. ,, Co ? " .. ,,Slyšela si dobře, dobrovolně." .... ,, Miya by k tobě nikdy dobrovolně nešla. " .. ,, Ale šla. " .. Armena propadla smutku a překvapení. Myslela si že by Miya od Armeny nikdy neodešla , ale odešla. ,, Miya mi byla věrná, a měla mě ze všech nejradši. " .. ,, To ano měla, ale já jsem kočičí bohyně Basted. U mě se mají všechny kočky nejlépe. I ta tvoje Miya. " .. ,, To není pravda. " .. ,,0Dokaž to." ... ,, Určitě si ji nějak omámila. " .. ,, Ach ty to nikdy nepochopíš. Já nepotřebuji žádné omámení na to, abych si mohla podmanit nějakou kočku. " .. ,,A víš ty co ? Máš pravdu. Pořád jsem myslela na Miyu a zapoměla jsem na svého otce a na okolní lidi a také na sebe. Měla bych se radši zamyslet jak pomoci otci, než se tu zabývat tím, jak získat kočku. " .. ,, Rozumná řeč. " .. ,, Ano to je rozumná, ale Miyi se nevzdám . " .. ,, A to jsem si myslela že jsi zmoudřela. "
Armena šla zpět k východu. V tu za sebou uslyšela tiché Mňau . ,, Miyo ? " .. ,, Ach ty jsi tak průhledná nikdy by jsi neodešla. Že ? " ... ,, Basted? myslela jsem že je to Miya. " .. ,, Ano ale Miya už tě nikdy neuvidí. " ... ,, Co jsi jjí udělala ?" .. ,, Nic, to teprve přijde. "

Napínavé pokračování příště.

Karnakské sloupy - 6. část

15. prosince 2008 v 16:31 | Dominika Vaněčková

,,Ach Basted, modlím se k tobě já Armena. Prosím nechť ať Miya přežije. Moc tě prosím udělám pro tebe cokoliv. "
Myslela si, že ji basted odpoví, ale nic se neozvalo. Tu a tam zafoukal větříček a z něho bylo možné sestavit větu.
,, Ach Armeno, slibuji ti na čest faraonovu, že Miya je v dobrých rukou , a že je pod mími ochranými křídly. Nechť se ti dobře spí. "
A však byla Armena překvapená, co se to jen stalo tak byla docela udiveně ušklebená.
,, Ona řekla že je Miya v dobrých rukou? Ale to znamená, že si ji nechá. A to já nedopustím. " Jenže co dělat řekla si vduchu. Basted, když si něco vezme, tak jí to nikdo nesebere.
,, Nemohu déle čekat. No jo, ale jak se tedy dostanu ven . Venku a všude kolem mě jsou stráže. A přes žebřík už jít nemohu, ještě bych se zabila. Ledaže bych to zkusila ještě jednou, ale po baterce. Konec konců mi ten žebřík seberou a dají mi zákaz vycházek. Ale s tím dokážu žít."
Vzala si tedy do ruky baterku a stoupla si před žebřík. Asi se jí zatočila hlava. Byla na jednou celá zelená a tak překonala všechny své konce, a vyšlápla na první mřížku. Baterku si musela dáti do pusy, jelikož se rukama musela držet žebříku a nnohama lézt , a tak jí baterka byla přebytek. Ale baterka byla hubená a tak ji v klidu mohla strčit do pusy a lézt. Baterka byla nakloněná dolů, aby Armena viděla kam šlape. Dolezla do půlky žebříku a zastavila se. Baterkou si posvítila na ulomený schod, který ji minule málem zmrzačil. ,, Sakra, nemohu dát nohu o 3 mřížky dál. To prostě nezvládnu, ale jinak se ven nedostanu. " A tak nevěděla jak tedy dál. Překonala strach a nohou vyrazila na další mřížky. ,, Dokázala jsem to. " Vylezla až nahoru a vsoukala se an půdu. Neboli spíše na další patro chrámu. Z chrámu vedly jedny velké schody a tak v klidu a bez obav mohla slézt a utéci zadním vchodem. Když k němu došla, porozhlédla se zda tam nejsou také stráže. A však vzduch byl čistý. Všlápla jednou nohou ven a potom pokračovala cestě. Ke Karnaku jí chyběl ještě pořádný kus cesty. A měla na sobě jen domácí bačkůrky a župánek ve kterém jí byla zima. Asi si říkáte, jak jí mohla být zima když tamu muselo býti alespoň 30 C. Že? Pravda je taková, že tam měli noc o -10 C. Jak je to možné? V Africe se teplota v nočních hodinách snižuje až pod normal. Ale na zimu zapoměla a myslela jen na Miyu. Konečně se před ní objevili první sloupy Karnaku. ,,Karnak. Konečně . Jsem tady Basted a nehodlám odejít bez Miyi. " Prohlásila,a a´t si basted dělá co bude chtít Miyu jí nesebere.

Karnakské sloupy - 5. část

7. prosince 2008 v 12:19 | Dominika Vaněčková

,,Armeno, jsi v pořádku ? otázal se faraon. ,, Ano jsem. Ale není mi moc dobře. Bolí mě strašně hlava. " .... ,,To přejde. A kam jsi to vůbec chtěla jít ? "... ,, No chtěla jsem jít , teda najít Miyu. " ... ,,Aha. Armeno, měla si raději pčkat do rána, šel bych s tebou. " .. ,, Já jsem se bála, že by jsi řekl , že máš moc práce, a já bych musela jít zase sama. " .... ,, Na tebe si čas udělám vždycky. " .. ,, já vím tati, ale poslední dobou, jsi strašně moc zaměstnaný, a tak jsem to chtěla zkusit sama. "
,, A jakto, že si lezla potom žebříku ? " ... ,, No venku byla stráž, a za dveřmi též, a tak jediná možnost.... " ... ,, Byla přelézt žebřík. " doplnil faraon... ,, Ano."
,, Ale myslel jsem, že tam byl přidělán dobře. ". ... ,, Ano to on byl, ale já jsem lezla, a šlápla jsem vedle , no a ten žebřík začal padat. " ... ,,Ano, no nebudeme to takhle v noci rozebírat . " ... ,,Ano otče." ... ,,Ale ty mi slib, že už takhle v noci nikam nepůjdeš, pokud ti to neschválím. " .. ,,Slibuji."
,,Tak jdi do postele, a nelam si nad Miyou hlavu, zítra ji půjdeme hledat. " ... ,,Děkuji tati. "

Faraon uložil Armenu do postele, a sám si šel ještě lehnout. Armema ovšem neusnula. Nemohla se vzpamatovat z té hrůzy. A tak si rozsvítila baterku, a vyndala ze svého rákosového stolku, malou knížečku, která se zmiňovala o slavnostech, a o kočičích poslání během slavností.

,, Páni, to je zajímavé. Kočky byly při obřadech bohů dávány jako oběti v Karnaku. " Armena se na chvíli zamyslela. ,, Pane bože . " vykřikla. ,, V Karnaku, tam byl tento obřad. A byla to oslava bohě Basted. Miya. Už může být pozdě. Musím ji najít. "

Oblékla si župan, a bačkůrky. Ale věděla že přes ten žebřík už jít nemůže. A venku jsou stráže. A za dveřmi také. Nezbývalo jí nic jiného, než počkat do rána, až započne další den bohyně Basted.

Karnakské sloupy - 4. část

22. listopadu 2008 v 17:16 | Dominika Vaněčková

,,Miyo ? " zakřičela Armena po celé rozlehlé zahradě. ,,Miyo? " ozvalo se znovu. ,,Kde by jen mohla být. Každé ráno přeci ležela u mě v posteli. A dneska není nějak výjimečný den, že by se zaběhla. "
Ale bylo to přesně tak. Každý den, když byl nějaký svátek nebo jiný významný den, Miya neležela Armenině posteli, ale byla na místě, kde se mají konat slavnosti daného svátku. Ale Armeně nedošlo, že dnes je výročí chrámu Karnaku.Zašla za otcem, zda není nějaký svátek.
,,Tati ? " ... ,,Ano Armeno ? " .. ,, Není dneska nějaký svátek ? " ... ,,Ano to je. ".. .,,A jaký ?".. ,,No přeci výročí chrámu Karnaku. Ty jsi na to zapoměla ? " .. ,,No tak trochu ano. " ... ,,A proč jsi se ptala ? ".. ,,No nemohu najít Miyu, a ty víš, že je vždycky u daného místa, kde se koná oslava. A tak jsem si myslela, jestli se něco nekonná, že by tam mohla být. " ... ,, Ach tak, ano Miya je taková malá uličnice. " .. ,,Ano to je. Možná by se měla naučit mluvit, aby nám mohla říci kam jde. Že ? " .. ,,Přesně. "
No ale Miya mluvit neuměla. A tak nemohli tušit kam šla, nebo kde se skrývá. Armena šla do svého pokoje, otevřela tam šuplík, a vyndala z něj baterku. Dostala ji po narození, aby ji mohla všude použít. A tak si ji dala na ruku za provázek. A chtěla odejít do Karnaku. Tu se před ní objevil otec a řekl jí : ,, Kampak jdeš Armeno ? Vždyť už je docela pozdě, nebo ne ? ".. ,,Ano to je otče, ale já jsem chtěla jít do Karnaku a najít Miyu." .. ,,A to to nemohlo počkat do rána ? "... Ale vždyť ten svátek je dneska. " ... ,,Ano to je, ale tento svátek přetrvává celý tenhle týden." .. ,,Takže tam Miya ještě zítra bude ? " .. ,,No asi ano. ".. ,,Dobře, tak já tam zajdu zítra.".. ,,To je rozumné řešení. " ... ,,A šel by jsi se mnou tati ?" .. ,,Armeno, zítra asi ne, musím naplánovat tu oslavu. A ta se bude konat odpoledne. Takže by bylo lepší, kdyby jsi vztala dříve a zašla tam sama a ráno. Protože odpoledne to bude plné lidí. " ... ,,Dobře, ale co škola ?" .. ,,U pana profesora tě omluvím. " ... ,,Děkuji tati. Tak já si jdu lehnout." ... ,,Dobrou." ...,, Dobrou tati."
,,Armena odešla do pokoje, a tam si roztáhla svojí velkou peřinu, která se jí mimochodem nevešla skoro až na postel, a zalezla si pod ní. Baterku měla stále usebe. A po hodině, kdy ještě nemohla usnout, vztala. Když došla po schodech chrámu dolů, viděla, že otec už také spít. A tak vykoukla z okna, a tam stáli strážem které jí hlídali, aby se jí v noci nic nestalo. Neměla jak jít ven. Jedině velkým střešním oknem, které bylo nebezpečně vysoko. Ale nedalo jí to, a přeci jen se sápala po žebříku nahoru k oknu. Rachot nedělala, a tak jí nikdo nemohl vidět. Tu ale v polovině žebříku chyběla příčka, a ona byla po tmě, a tak to neviděla, a šlápla mimo žebřík. Ten se začal houpat, a pomaloučku se oddrhával o zeď, jelikož pomalu padal. Tu se probudil Armenin táta a okamžitě vpadl Armeně do pokoje. Ta jen tak tak visela na žebříku, celá vystrašená. ,,Armeno.!!" .. ,,Tati, pomoz mi." .. ,,Počkej."... Faraon zavolal stráže a ti rychle přidržovali žebřík. Faraon pro Armenu nahoru vylezl a sundal ji dolu.
 
 

Reklama