Mumifikace, lékařství, magie

Zabraňoval Kleopatřin oční make-up infekcím?

8. července 2016 v 10:44 | Domčí

Autorem článku je Pavel Flegr, provozovatel webu www.stavekyegypt.net.
Kleopatra a příslušníci její dynastie si byli velmi dobře vědomi dvou věcí ohledně umělecky ztvárněného, svůdného kouřově-černého očního make-upu. Nové vědecké studie z Francie přinášejí poznatky o tom, že silně nalíčené oční linky starověkých Egypťanů byly hodny více než jen obdivu kvůli atraktivitě a svůdnému pohledu - chránily totiž před očními infekcemi.

Artefakty a dokumenty ze starého Egypta dokazují, že všichni příslušníci královské dynastie, muž i ženy, se líčili silnými černými či zelenými očními linkami. "Lidé se líčili denně", říká spoluautorka studie Christian Amatore z Univerzity Pierre et Marie Curie v Paříži.

Oční make-up jako ochrana před infekcí?
Podle starověkých egyptských manuskriptů byl oční make-up oblíben kvůli své magické roli, podle které bohové Horus a Re ochraňovali před různými nemocemi. Bakteriální oční infekce jako např. zánět spojivek byly rozšířeným problémem v tropických nilských mokřinách, trpěl jimi téměř každý. Předchozí chemické analýzy zbytků prášku z obsahu starověkých nádobek izolovaly čtyři základní látky na olověné bázi. Mohlo by se zdát, že make-up je škodlivý, když je tvořen toxickými látkami pro člověka.

Výroba make-upu však vyžadovala tvrdou práci. Ovšem nová studie zjistila, že nízké dávky soli olova v make-upu by mohly mít užitečné vlastnosti: když soli přišly do kontaktu s kůží, zapříčinily, že tělo produkovalo oxid dusnatý. Tato chemikálie je známa tím, že stimuluje imunitní systém a pomáhá v boji proti původcům bakteriálních nákaz. Podle studie, na základě obsaženého množství ve směsi, mohl obýt množství oxidu dusnatého až 240%.

"Dvě z těchto chemikálií nebylo možné získat přírodně, musely být vyrobeny a výroba zabrala 30 dní tvrdé práce", říká Amatore. "Podle mého názoru si byli staří Egypťané dobře vědomi, že tyto směsi přinášejí dobré zdraví a byly vyráběny za tímto účelem".



Výsledky studie byly zveřejněny detailně 15.1.2010 v časopisu "Analytical chemistry".

Texty rakví

29. ledna 2016 v 13:14 | Domčí
Texty rakví je novodobé označení textů vzniklých ve starověkém Egyptě k náboženským účelům, napsaných na vnitřních stěnách rakví hieroglyfy.

Tyto texty vznikly v období 11. - 17. dynastie (přibližně se jedná o rozmezí let mezi 2070 a 1580 př. n. l.). To znamená, že spadají do období Střední říše. Za svůj název vděčí tomu, že většina jich byla nalezena na vnitřních stěnách rakví či stěnách hrobek. Výjimečně lze tyto texty nalézt i psané na papyrech.

Lze říci, že navazují na Texty pyramid, ale na rozdíl od nich již nejsou určeny pouze králům, ale vyskytují se ve skalních hrobech vysokých úředníků. Jejich cílem bylo usnadnit přechod do posmrtného života.

Texty pyramid

26. ledna 2016 v 11:44 | Domčí
Texty pyramid je moderní název užívaný v egyptologii pro rozsáhlý soubor náboženských textů zapsaných původně na stěnách vnitřních komor několika pyramid staroegyptských králů a královen v období 5., 6. a 8. dynastie. Má se za to, že v době zápisu byly již velmi staré. Přestože nejde o jednotný soubor a jednotlivé exempláře mají povahu samostatně uspořádaného výběru z většího množství textů (tím značně připomínají pozdější Egyptskou knihu mrtvých), jsou pro svůj identický charakter badateli správně pokládány za varianty specifického literárního útvaru, o jehož podobě si lze udělat obrázek kompilací variant. Texty byly napsány pro zemřelého panovníka a měly mu pomoci dostat se do říše mrtvých. Objev prvních textů učinil G. Maspero roku 1880 v pyramidě Pepiho I. (2332-2283). Do té doby se předpokládalo, že ve všech pyramidách nejsou žádné písemné památky.

Texty pyramid jsou nejstarší dochované zádušní texty. Jedná se o sbírky zaříkadel nebo výroků, které doprovázejí pohřeb a popis rituálů. Cílem těchto textů bylo zabezpečit králi posmrtný život co by boha. Typově je lze rozdělit na tři základní skupiny: rituální formule sloužící při mumifikaci, magické formule pomáhající při cestě do podsvětí a posledním typem jsou formule k uctění bohů. Tyto texty odpovídají tehdejším náboženským představám, je z nich patrná představa, že napsané slovo má magickou moc.

Egypťané a magie

13. října 2015 v 10:59 | Domčí / http://starovekyegypt.net
Dnes tu mám pro vás celkem zajímavý článek o tom jak to bylo s Egypťany a magií - jak věřili, že dokáží vzkřísit mrtvé.

Magie vycházela z víry v tajemné síly, které člověk nemůže ovlivnit. K magii se uchylovali jak kněží, tak i běžní lidé. Egypťané věřili, že existence lidské bytosti je úzce spjatá s jejím jménem. Pokud přečetli jméno zesnulé osoby, došlo k jejímu vzkříšení. Lidé pak mohli tuto osobu ovlivňovat nebo se dovolávat její pomoci. Při zobrazování lidí nebo předmětů bylo důležité vložit do zobrazení část jejich osobnosti, aby se veškeré působení na vyobrazení dostalo až k samotnému předobrazu. Znalost jména nebo jmen určitého jedince umožňovala ho ovlivnit.

Magie a léčení, sympatetické léčení
Při zobrazování lidí nebo předmětů bylo tedy důležité vložit do zobrazení část jejich osobnosti, aby se veškeré působení na vyobrazení dostalo až k samotnému předobrazu. Znalost jména nebo jmen určitého jedince umožňovala ho ovlivnit, ať pozitivním nebo negativním způsobem.

Jak egypťané vyráběli parfémy?

1. srpna 2015 v 14:12 | Domčí
Egypt byl svými vonnými oleji a substancemi velice znám. Jeho obyvatelé si nechávali provonět své paruky, svá těla nechávala mazat nejrůznějšími mastmi, oleje byli důležité i pro ,,kněžský průmysl." Z čeho a jak se tyto parfémy vyráběly? Jak vypadaly recepty nejznámějších olejů?

Jelikož destilace alkoholu nebyla do 4. století př.n.l. známa, Egypťané využívali pro přípravu parfémů louhování rostlin v oleji. Celá směs se pak pokládala na kousek tkaniny, obalovala se a ždímáním se získávaly vonící kapky. Mezi nejznámější oleje, které se využívaly, patřily oleje sezamové, lněbné, šafránové, mandlové, olivové, atd...Příprava měla svůj daný postup. Egypťané přesně věděli, při jaké teplotě a v jakém pořadí se přidávají ty a ty přísady. Na pořadí velice záleželo, poněvadž přemícháním správné posloupnosti mohla vůně dostat jiné aroma. Substance, která byla dodána jako poslední měla totiž nejvýraznější vůni.
Zhotovené masti a oleje se podle Plinia měly uchovávat v alabastrových nádobách, kde jejich vůně s léty zrála. Rozhodně by nám dnes ale nevoněly. Například nalezené masti v hrobce Tutanchamona páchly po skaženém koskosu.

Jak číst hieroglyfy? - 7. díl

23. července 2015 v 11:55 | Domčí

Autorem článku je Pavel Flegr, provozovatel webu www.stavekyegypt.net.
Egypština (porovnáme-li ji například s češtinou) nemá specifické koncovky pro pád. Pád lze vyjádřit buď genitivem nebo dativem. U genitivu pak ještě rozlišujeme genitiv přímý a nepřímý. Nejlépe bude ukázat si vše na příkladech.

Genetiv přímý - dvě podstatná jména jsou pevně spojena, tvoří dvojici obsahující řídící a závislé slovo. Egyptština nemá žádné pády, a tak jsou slova ve 2. pádu jednoduše napsána vedle sebe. Nemusí se shodovat ani v čísle, ani v rodě. Následující tabulka ukazuje příklady.

Hieroglyfy

Jak číst hieroglyfy? - 6. díl

19. července 2015 v 14:53 | Domčí
Autorem článku je Pavel Flegr, provozovatel webu www.stavekyegypt.net.
Rozluštění z minulé lekce:
Jeho Výsost odjela na svém elektronovém voze se srdcem plným štěstí.

1.Toto je sloveso, které znamená "odjet" nebo "opustit". Všimněte si determinačního znaku běžících nohou na konci slova.

2.Tohle je slovo pro "Výsost", které je následováno písmenem F značícím přivlastňovací zájmeno "jeho".

3.Toto je předložka a znamená "na".

4.Slovo pro "povoz", které je následováno přivlastňovacím zájmenem F.

5.Toto slovo značí přídavné jméno a mohlo by být přeloženo jako "z" nebo "vyrobeno z".

6.Slovo "elektron"; elektron je slitina zlata a stříbra.

7.Slovo "srdce", opět následováno přivlastňovacím zájmenem F.

8.Slovo, které doslovně znamená "široký" nebo "šířka". Výraz "se širokým srdcem" bychom mohli přeložit jako "se srdcem plným štěstí".

Podíváme-li se na seznam ideogramů a fonogramů, jistě si všimnete, že význam některých znaků není zcela jednoznačný. Proto jsou dvoupísmenné a trojpísmenné znaky egyptského písma často doplněny jednopísmennými znaky, které opakují buď celý, nebo jen část jejich zvuku. Takové přídatné znaky se označují jako fonetické doplňky.

"tvář" nebo Hr, Ab nebo MR, RW nebo L

Proto používali staří Egypťané jednosouhláskové znaky jako opakování některých nebo všech souhlásek tvořících dvou až třísouhlásky. Proto se znak čte jako AB, protože přidaný znak B potvrzuje. Stejně tak u znaku přidané znaky M a R potvrzují, že se tento znak čte jako MR.
Znak (dvouhláska) může být doplněna hlásko N a tím vznikne znak , který čteme jako MN. Stejně tak trojhláska doplněná souhláskami F a R vytvoří skupinu , ale můžeme ji doplnit také znaky N, F a R a tím vznikne skupina která se čte NFR. V této souvislosti se Vám jistě vybaví napříkla kartuše se jménem faraona Snofrua.



Tím tuto lekci ukončíme a příště se podíváme na pády.

Jak číst hieroglyfy? - 5. díl

17. července 2015 v 13:44 | Domčí

Autorem článku je Pavel Flegr, provozovatel webu www.stavekyegypt.net.
V minulé lekci jsme se zaměřili na dvojpísmenné a trojpísmenní znaky a dnes se podíváme na determinativy. Mnoho staroegyptských slov se psalo stejnými znaky, i když měly naprosto jiný význam. Aby byl význam slov vždy jasný, psaly se na konce slov právě determinační znaky.

Aby to bylo zřejmé uvedeme příklad. Znak Hieroglyfy představuje písařské náčiní, ale pokud ho na konci doplníme o postavu muže Hieroglyfy, pak takový znak pak představuje slovo písař. Pokud ale místo postavy muže umístíme například svitek Hieroglyfy, potom musíme takovýto znak číst jako písmo nebo psát.

Většina determinantů slouží k označení všeobecné kategorie slova, které popisují. Malý výběr několika nejčastěji používaných determinačních znaků by bylo dobré se naučit. Ale protože asi máte někdy pocit, že se v těch znacích a paznacích nemůže člověk nikdy vyznat, doporučuji si všechno pečlivě uzložit, vytisknout a postupně se pouštět do luštění.

Jak číst hieroglyfy? - 4. díl

15. července 2015 v 11:24 | Domčí

Autorem článku je Pavel Flegr, provozovatel webu www.stavekyegypt.net.
Dnes se podíváme na vícepísmenné znaky - na dvojpísmenné a trojpísmenné. Protože předpokládám, že jste si vyzkoušeli překlad svých jmen do hieroglyfů podle vzorů v předchozí lekci a ty nejčastější znaky si alespoň trochu pamatujete (a pokud ne, můžete si vytisknout abecedu, aby byl potřebný znak vždy "při ruce".

Dvoupísmenné znaky
Kromě 24 jednopísmenných znaků, o kterých byla řeč v minulé lekci, používali starověcí Egypťané také znaky s hodnotou dvou hlásek a také znaky s hodnotou tří hlásek. Dvoupísmenný znak je vlastně jeden hieroglyf reprezentující kombinaci dvou hlásek. Existuje okolo stovky dvoupísmenných znaků, ale ne všechny se naštěstí běžně objevují v textech. Proto bude stačit znát asi jen 30 z nich. Následující obrázek představuje ty nejčastěji používané a pokud chcete učit se číst hieroglyfy, nezbývá Vám nic jiného, než se je naučit.

Jak číst hieroglyfy? - 3. díl

12. července 2015 v 10:59 | Domčí

Autorem článku je Pavel Flegr, provozovatel webu www.stavekyegypt.net.
Minule jsme se naučili psát jména v hieroflyfech, rozepsat je písmenko po písmenku. Pokud Vás čtení hieroglyfů zajímá, jistě jste si vyzkoušeli napsat svoje jméno v hieroglyfech. Teď se podíváme na to, jak správně se přepíšou jména, která se použila v předchozí lekci.

Staří Egypťané nenechávali mezery mezy slovy ani prázdná místa v textu (k tomuto tématu se dostaneme v některé z dalších lekcí). Pokoušeli se zapsat znaky do čtverce jak to nejvíce šlo. Ukážeme si to na příkladu.

Věta "slunce vychází na obloze" by se nepsala takto (tedy seřadit znaky za sebou), ale spíše takto , kde je vidět rozvrhnutá věta do čtverce. Pro názornost přidávám i přepis jmen, která jsem minule použil jako příklad.

x Pavel (doslova Pafel)

x Petr (doslova Ptr)

x Jan


A také několik dívčích jmen:
x Blanka

x Hana

x Jana

Jak číst hieroglyfy? - 2. díl

9. července 2015 v 10:59 | Domčí
Autorem článku je Pavel Flegr, provozovatel webu www.stavekyegypt.net.
Starověcí Egypťané používali doslova tisíce hieroglyfů. 24 znaků, které si dnes přiblížíme, je těmi nejběžnějšími a často se o nich proto mluví jako o egyptské abecedě. Každý z těchto znaků má význam jedné souhlásky. Chcete-li se naučit starověkou egyptštinu, musíte se bezpodmínečně těchto 24 znaků naučit nazpaměť.

Aby to učení bylo zajímavější, můžete si zkusit napsat své jméno v hieroglyfech. Nezapomeňte, že písmena jako jako L, V, O nebo Z ve starověké egyptštině neexistovala. Jak si s tím tedy poradit? Pro písmeno V můžete použít hieroglyf Hieroglyfy, který se používal pro písmeno F, pro písmeno L se později používal znak Hieroglyfy, pro písmeno O znak Hieroglyfy. No a na konec jména nezapomeňte dát znak Hieroglyfy pro může, nebo znak Hieroglyfy pro ženu. Pro kontrolu uvádím přepis dvou jmen - podle toho zjistíte, zda jste překládali správně nebo ne.

Jméno Pavel

Jméno Petr

Jak číst hieroglyfy? - 1. díl

6. července 2015 v 8:59 | Domčí

Autorem článku je Pavel Flegr, provozovatel webu www.stavekyegypt.net.
Hieroglyfy prošly velmi rychlým vývojem od prostého obrázku k plnohodnotnému písmu. Impulsem k jejich vzniku byla pravděpodobně potřeba vyjádřit složitější údaje hospodářského, náboženského a správního rázu.

První znaky a symboly
První znaky, které bylo možné číst, se objevují kolem roku 3100 př.n.l. a na většině z nich je jen velmi málo znaků. Jako příklad může posloužit stéla krále Wadžiho (asi 3150-2930 př.n.l.). Jednoduché provedení má vysokou technickou a uměleckou úroveň. Na stéle najdeme tři symboly - sokola, průčelí paláce a hada.

Sokol znázorňuje boha Hora, jehož byl panovník pozemským ztělesněním. Jména panovníků se původně zapisovala nad stylizované průčelí paláce, ale zde je nad průčelím paláce obraz hada, který odpovídá pozdější souhlásce "dž". Písmo se záhy obohatilo o další znaky, které umožnily foneticky reprodukovat souhláskovou stavbu slov. Ukažme si to na příkladu jména Snofrua, panovníka Staré říše.

Hieroglyfické znaky můžeme rozdělit do tří základních kategorií - ideogramy, fonogramy a determinativy. Ideogramů je velmi mnoho - vlastně každý hieroglyfický znak může být ideogram. Fonogramy byly znaky vyjadřující zvuk a dělí se na skupiny podle počtu hlásek, které zastupují. Jednohláskové znaky představují jedinou hlásku nebo polosamohlásku a tvoří egyptskou "abecedu". Egypťané používali ale i vícehláskové znaky. Determinativy jsou znaky, které umožňující rozlišit slova, která se stejně zapisují, ale mají různý význam.
K usnadnění hledání ve slovnících a umožnění čtení egyptských textů jsou hieroglyfické znaky obvykle přepisovány do takové "speciální" abecedy (transkripce/tranliterace). Nepřítomnost samohlásek mezi souhláskami znesnadńujě čtení slov. Proto jsou užívány následující pravidla:

1. některé souhlásky se vyslovují, jako by to byly samohlásky
2. jiné souhlásky jsou spolu propojeny písmenem "e"

Tímto způsobem dospějeme ke slovům, které jsou spojeny samohláskami. Například transkripce výrazu pro slovo "krásný" je nfr. K usnadnění výslovnosti těchto tří souhlásek je spojíme dohromady písmenem "e", čímž vznikne nefer.


Naše výslovnost nemá s původní výslovností egyptštiny očividně nic společného; je to pouze novodobá úmluva, která se používá k usnadnění čtení jednotlivých slov a vět.

Základní abecední znaky

4. července 2015 v 10:00 | Domčí
Ahoj, dnes je 4.7.2015, a to známená, že máme rodinnou oslavu. Jelikož 7.7. máme s přítelem oba dva narozeniny (on 20, já 19), tak pořádáme takovou "menší" rodinou oslavu. V podstatě poprvé skoro po 3 letech budou naše rodiny někde spolu.

Tolik nákupů a penež co na tuto oslavu padlo, no až se i z toho motá hlava. Nesmí chybět litry piva a vína, také maso na grilování a všechny možné ňaminy.

Proto již od rána probíhají přípravy chlebíčků a dortů, a tak se mnou dnes nepočítejte. Ale prázdno tu samozřejmě nebude, připravila jsem pro Vás velmi zajímavou věc, a to čtení hieroglyfů. V podstatě zatím jen abeceda.

Existuje webová stránka, ze které čerpám některé z článků. Je to stránka, která již není aktivní, ale zrovna jsem na ní našla něco zajímavého. Objevila jsem tam několik základníh lekcí pro to, jak číst hieroglyfy. Přijde mi to velice užitečné, a tak jsem se rozhodla, že se s vámi o to postupně podělím.

Pro začátek je ovšem nezbytné znát tyto znaky.

Samozřejmě nechci, abyste je uměli nazpaměť, ovšem já to asi zkusím :)
Postupně budu zveřejňovat několik lekcí, kde se začíná například se jmény, a postupně se přidávají i dvoupísmenné znaky apod.

Mumie zvířat

10. dubna 2015 v 14:34 | Domčí
Když se řeknou egyptské mumie, každý si představí panovníky v přenádherných sarkofázích či "běžné" mumie úředníků a jiné společenské elity v historii starověkého Egypta. Sem tam se někomu vybaví i zvířecí mumie. A co málo lidí ví je, že mumifikovaná zvířata byla nejběžnějšími mumiemi vůbec a takovýchto pozůstatků se nalezlo mnohem více, než těch lidských.

Nejčastější mumie zvířat obsahovaly kočičí, krokodýlí, psí a ptačí těla. Některá takto mumifikovaná zvířata byla domácími mazličky, jejichž majitel chtěl, aby ho jeho přítel doprovázel i v posmrtném životě, některé mumie naopak byly vytvářeny kněžími a prodávány obyčejným lidem k uctívání, či zanechány v chrámech různým božstvům. Tyto dary byly nejčastějším příjmem chrámů. Zvířecí mumie byly natolik žádané, že se mnoho lidí uchylovalo k padělkům. Rentgenové paprsky v dnesní době ukázaly, že mnoho ze schránek obsahovalo bláto, slámu a náhodné kosti nežli skutečné mumie zvířat.

Mumie krokodýlů
Krokodýli byli mumifikování v ohromných počtech v Kom Ombo a také v Krokodilopolis. Zde fungovaly "krokodýlí zoo." Pečovateli byli kněží, kteří se starali o rozmnožování krokodýlů, o jejich potravu (maso), šperky, které byly krokodýlům nasazovány a mumifikaci. Lidé, kteří se chtěli zeptat Sobeka na nějakou otázku nebo požádat o pomoc, často přednášeli krokodýlí mumie a nejen dospělých jedinců, ale také krokodýlích mláďat nebo vejcí, která se také hojně prodávala.

Ibis
Ibis byl posvátným ptákem boha Thovta. Miliony mumií Ibise byly nalezeny v pohřebních místnostech v sakáře. Zde však nebyly nabídnuty Thovtovi, nýbrž Imhotepovi, architektovi projektující první stupňovitou pyramidu krále Džosera, který byl později prohlášen za boha léčení a spojován s řeckým bohem Asklépiem. Zlaté ibisy jako dary zanechali nemocní, kteří tak doufali v lék, který by je uzdravil nebo naopak lidé, kteří chtěli Imhotepovi poděkovat pro jejich vyléčení.

Egyptská magie a ptáci

6. dubna 2015 v 14:50 | Domčí
Hlavní význam ptáků v magických rituálech spočívá v druhu ptáka. Každý typ ptáka se spojuje s určitými sférami života a specifickými hodnotami, jako jsou zdraví, peníze, láska a další. Pro věštění pomocí ptáků se soustřeďujeme na jakýkoliv talisman nebo ozdobu ve formě ptáka případně jeho vyobrazení.

Následující výčet obsahuje některé ptáky, tradičně používané ve věštění, kteří mají stejnou hodnotu i v 21. století.

ALBATROS - nositel břemen; prorok počasí. Jeho zabití na vás přivolá kletbu.
KOHOUT - ochrana. Střežil dům, když byl pohřben pod základy budovy.
JEŘÁB - dobré zdraví a dlouhý Život. Věřilo se o něm, že žije tisíc let.
VRÁNA - změna nebo potřeba jít dál. Tradičně nositel neštěstí.
KUKAČKA - přináší prosperitu. Při zaslechnutí první kukačky na jaře obracejte v kapse mince, abyste si zajistili blahobyt v příštím roce. Pokud ji slyšíte zprava, brzy budete mít dostatek peněz, ale pokud zleva, pak vám začnou peníze ubývat.
HOLUB - smíření, láska. Starodávný symbol harmonie a míru. Bílá holubice létající kolem domu předpovídá někomu z obyvatel brzké manželství nebo milostný vztah.
KACHNA - útěcha. Slyšet kachnu z vodní plochy naznačuje prosperitu. Vidět kachnu letící ke slunci je příslib štěstí pro ty, kteří mají starosti.

Papyrologie

8. února 2015 v 12:04 | Domčí
Jak vypadá práce papyrologa, který restauruje informace v nalezených křehkých papyrech? A co mu může značné znesnadnit jeho práci?

Co je to papyrologie?
Většina z nás si při slovu papyrologie ihned představí starý nahnědlý papyrus popsaný hieroglyfickým (či jiným staroegyptským) písmem. Avšak jde o mylnou představu. Papyrologie je věda, která zkoumá především řecké (či latinské) texty, pocházející z konce 4. století př.n.l. do poloviny 7. st. n. l., tedy texty psané v pozdním starověku a raném středověku. Avšak nejedná se pouze o papyry, papyrologové zkoumají taktéž pergameny, hlíněné střepiny, dřevěné tabulky a jiné. Rovněž zkoumají život v Egyptě v době řecké a římské nadvlády. Papyrologů není hodně, protože jde o složitý výsek vědy, avšak i přesto se dnes sjíždějí na nejrůznější setkáních. Mezi první patřil sjezd v Leidenu v roce 1931, od tohoto roku se pak papyrologové scházeli v Paříži, Oslu, Varšavě, Krakowě, Miláně, Vídni.

Řečtina na egyptských papyrech? Jak k tomu došlo:
Přestože egyptský papyrus byl vyvážen do mnoha cizích zemí, největší náleziště je pouze v Egyptě, díky příhodným suchým podmínkám, díky nimž většina papyrů nemusela podlehnout vlhku. Jak se ovšem dostala řečtina na tradiční egyptské papyry?

Mezi první Řeky, kteří se objevili v Egyptě, se řadili námezdní žoldnéři, které si najal faraon Psammték I. v polovině 7. století před Kristem, proti asyrským nájezdníkům. V této době také vzniklo první řecké město na území Egypta - Naukratis, které objevil jeden z nejznámějších anglických egyptologů - W.M. Petrie. Z této doby však řecké texty nalezené v Egyptě nepocházejí. Přestože bylo Řekům v 7. století př.Kr. dovoleno rovněž obývat hlavní město, Mennofer, Řekové brzy s Egypťany splynuli a ve 3. století př.n.l. už je nebylo možno rozeznat od Egypťanů.

Helénskou kulturu přinesl do Egypta až vojevůdce Alexandr Makedonský. Od jeho vstupu na egyptskou půdu v roce 332 př.n.l. se stala řečtina úředním jazykem, který museli ovládat i rodilí Egypťané, pokud chtěli jednat s úřady. Řečtina se tedy v Egyptě udržela až do září roku 642, kdy císařská loďstva opustila Alexandrii a nechala tak Egypt napospas vítězným Arabům.

Řekové žijící v Egyptě využívali ke psaní papyry, avšak papyrus byl dost drahý, proto se uchylovali i k jiným materiálům, například k pergamenu, který se začal v Egyptě hojně využívat v 1. století n.l. Nejoblíbenějším materiálem byly hlíněné střepiny, kterých bylo dost, tudíž takřka zadarmo. Využívalo se také dřevěných tabulek, které se svazovaly k sobě, a vznikaly tak první ,,knížky," jimž se říkalo kodex.

V této době se ještě užívala ke psaní tradiční egyptská stébla rákosu, jejichž konec byl šikmo seříznut. Tak mohli Egypťané nejen psát tenké čáry, ale vykreslovat i ty hrubší. Přestože řecká písmena nepotřebovala toto stínování, rozbory ukázaly, že Řekové používaly ke psaní rákos. Ve 3. století př.Kr. pak začali používat hrubšího rákosu, který byl na konci zúžen a uprostřed roztřepen, tzv. antické pero kalamos. Tímto psacím náčiním se dalo lehce psát jak na papyry, tak na pergameny, ostraka a dřevěné tabulky. Kalamos byl využíván až do středověku...
Takové materiály na psaní tedy vládly v době helenistického Egypta...

Práce papyrologů:
Nejnamáhavějśí práci papyrologa je určitě restaurování papyrů, které během staletí mohly podlehnout různým nepříjemným vlivům prostředí - vlhko, bílí mravenci, zuhelnatění, roztrhání...Než tedy dojde k samotnému překládání, musí papyrus bezpečně zajistit. Už samotné rozvinutí svitků je namáhavý problém, jelikož papyrus při pohybu praská.

Dříve se používala ke zmírnění těchto potíží voda, která sice změkčila materiál, avšak ničila a smývla písmo. Dnes se tedy používají slabé roztoky kyselin, například kyseliny mléčné. Pak se papyrus vloží mezi dvě skla, která se přetřou olejovou barvou, která má papyrus chránit před vlhkostí. Pokud je takto papyrus zabezpečen, může se začít s překládáním. Tato práce však předchází roky studia a čtení originálních textů a k tomu nestačí pouze znalost klasické řečtiny v podání Platóna či jiných osobností. Od Alexandra Makedonského se totiž uchytila univerzální řečtina společná pro všechny helenistické říśe - Koiné. Další problémem nastává samotný rukopis. Nezapomeňme, že se písař mohl dopustit chyb, nebo pro změnu jeho osobitý styl psaní mohl být odlišný od vzorového písma tak, jak je tomu i v dnešních dobách.

Tak například někteří starověcí pisálkové vůbec neoddělovali slova či zvedli psací náčiní uprostřed slabiky či písmena. Rovnéž mohla být některá slova zapsaná symbolem nebo zkratkou. Většina papyrů je navíc silně poškozena, a tak tu a tam se vyskytne díra či chybí podstatná část textu. Tady musí zapracovat papyrologoca fantazie.

Mistr papyrolog:
Na závěr je snad vhodné uvést jednu významnou osobnost. Mezi nejznámější papyrology patřil Hugo Ibscher.Jako mladý chlapec pracoval v berlínském muzeu jako knihařský pomocník.Po celý svůj život pak byl všemi univerzitami, muzey a sbírkami papyrů zván na pomoc. Jeho umění totiž dokázalo i ten nejbídnější papyrus přivést ke skvělému stavu. Na základě své schopnosti analyzovat vlákna a barvy papyru dokázal poznat, který ústřižek patří kam a díky svým citlivým prstům dovedl rozvinout všechny papyry.

Egyptské nemoci a postup jejich léčby

30. ledna 2015 v 11:19 | Domčí
Existuje mnoho staroegyptskych receptů na vyléčení různých nemocí. Některé z metod jsou opravdu zajímavé, jiné trochu děsivé.

Inkontinence (počůrávání)
Postup: uvařená tžehen (polodrahokam z Núbie) se zformuje do kuličky. Pokud je dítě velké, vpraví ji do krku a polkne. Pokud je dítě malé a ještě nosí plíny, kojná mu kuličku rozmělní do mléka a dítě ji bude sát čtyři dny.

Urinární retence (zadržování moči)
Postup: aby dítě vypustilo spoustu moče, kterou má v břichu, musí se uvařit papyrus v oleji a pomazat tělo nemocnému, dokud vyprazdňování nebude normální.
Jiný postup: rákosovou dřeň rozdrtit do nádoby se sladkým pivem, až zhoustne. Tuto směs vypije kojná a zároveň se podá i nemocnému dítěti.

Rýma (Egypťané znali tři druhy - chent, reš a nja. Chent byla způsobena rozlkladem choroboplodné substance jménem setet, reš fungovala na podobném principu a původ nja není dosud znám)
Postup (chent): galenit, shnilé dřevo, suchý oliban, med. To vše smíchat a čtyři dny si s tím líčit oko.
Postup (reš): naplnit otvor nosu datlovým vínem
Postup (nja): rozmačkat rostlinu njaja s datlemi a dát směs do nosu

Mumie se dochovaly díky cedru?

21. listopadu 2011 v 12:44 | _DominiQa_
Němečtí vědci podle časopisu Nature objevili hlavní účinnou složku konzervačních prostředků, kterými staří Egypťané bránili rozkladu mrtvých těl. Tým vedený chemiky z univerzity v Tuebingenu tvrdí, že za zachovalost mumií může především sloučenina jménem guaiacol.
Guaiacol je přitom obsažen především v cedrovém oleji. Výzkum tak mj. odpovídá na otázku, zda Egypťané upřednostňovali při mumifikaci extrakty z cedru před jinými dřevinami, především jalovcem. Ukazuje se, že otec dějepisu Hérodotos (5. stol. př. n. l.) a o něco později i Plinius starší (1. stol. n. l.) popsali mumifikační proceduru vcelku věrně a jejich údaje souhlasí se závěry moderní vědy.
Podle Ulricha Wesera z tubingenské univerzity němečtí chemici natřeli čerstvou prasečí kůži cedrovým olejem obsahujícím gauiacol a zjistili, že chemikálie má vysloveně antimikrobiální efekt, současně však nepůsobí destrukci tkáně. Naproti tomu jalovcový extrakt podobný ochranný účinek nevykazoval. Fakt, který znejišťoval egyptology, že totiž mumie byly občas nalézány, kdy v sevřené pěsti svírají plody jalovce, tak zřejmě na jejich zachovalost neměl žádný vliv.
Ačkoliv článek na toto téma vyšel v prestižním časopisu Nature, na druhé straně však úloha guaiacolu nemusí být tak rozhodující, jak by se mohlo zdát. Egyptologové totiž nalezli v písečných jámách na okraji pouště i řadu zachovalých mrtvých těl, u nichž žádná mumifikační procedura provedena nebyla. Za konzervaci mrtvol tedy odpovídá minimálně zčásti také extrémně suché egyptské klima. Je ovšem pravda, že u mrtvých pohřbívaných v údolí Nilu hrozilo, že jejich těla poškodí voda (ať už při záplavách, nebo voda spodní), a proto bylo především v případě vznešených nebožtíků logické raději neponechat nic náhodě.



Guaiacol je v rámci chemické systematiky nazýván o-methoxyfenol, C7H8O2. Tato bezbarvá kapalina se v současnosti používá při syntézách některých léčiv, vanilínu nebo umělého pižma. Staří Egypťané tuto látku používali spolu s cedrovým dřevem, v němž je obsažena. Dnes se čistý guaiacol vyrábí především z dřevného dehtu, dříve byl získáván také z pryskyřice a smůly. Nově provedené výzkumy vedly k závěru, že právě guaiacol je do značné míry zodpovědný za konzervaci staroegyptských mumií.

Článek z webu http://scienceworld.cz

Čím balzamovali své mrtvé starověcí Egypťané?

20. listopadu 2011 v 12:33 | _DominiQa_
To bylo v době, kdy se pohřbívalo již nejen do písku pouště, ale také přímo v údolí Nilu - a tělo tak mohla snadno narušit spodní voda
Kolem roku 2630, tedy v době stavby pyramid, začaly být z těla vyjímány vnitřnosti kromě srdce a ledvin a ukládány do kamenných nádob, tzv. kanop. Kanopy byly celkem čtyři, pro játra, žaludek, střeva a plíce.
Ve střední říši se začalo s odstraňováním mozku. Nejčastějším způsobem bylo vytáhnutí tkáně nosem prostřednictvím zvláštních háčků, ale vyskytovaly se i jiné postupy - třeba vyjmutí týlním otvorem nebo očnicemi. Kolem roku 1000 se začalo používat umělých očí a podkožních výplní.
Ještě později se mumie taktéž balily do dlouhých lněných obinadel a jako balzamovační látka se objevil asfalt. V době ptolemaiovské se pak do břišní dutiny i do lebky nalévala pryskyřice (do lebky obvykle opět nosem). Tyto techniky jsou však zpravidla pokládány za úpadkové a za vrcholné období je pokládán výše uvedený rok cca 1000 př. n. l.
Otec dějepisu Hérodotos zaznamenal, že nejluxusnější varianta mumifikace v jeho době zahrnovala také vysušení těla pomocí natronu (přírodní sody) a vymytí vnitřních dutin olejem či palmovým vínem.
Staroegyptští mumifikátoři sice tvořili zvláštní společenství, ale nikdy nebyli vyvrheli společnosti obdobnými pozdějším katům či hrobníkům. Pokud se s takovým tvrzením setkáváme v románech, jde zpravidla o doklad autorovy neznalosti staroegyptských reálií. (ačkoliv vladaři zřejmě vkusu mumifikátorů tak docela nedůvěřovali, protože mladé zemřelé ženy určené k mumifikaci se do rukou balzamovače dávala teprve ve chvíli, kdy jejich krása již alespoň zčásti povadla).

Za článek vděčím http://scienceworld.cz

Deset ran egyptských

16. srpna 2011 v 16:48 | _DominiQa_
DESET RAN EGYPTSKÝCH
Deset ran egyptských je označení pro události předcházející vyjití židů z Egypta a jejich putování do Země zaslíbené pod vedením Mojžíše, popsané v Bibli ve Starém zákoně v knize Exodus.
Mojžíš s Áronem žádali po faraonovi propuštění svého lidu z otroctví, faraon však odmítal a Hospodin tedy vyslal Mojžíše k faraonovi se zprávou, že pokud izraelity nepropustí, bude celá dosud kvetoucí země postižena nepříznivými událostmi, tzv. ranami. Ty postupně zasahují Egypt, dokud nakonec faraon k odchodu židů nesvolí. Po jejich odchodu ale mění názor a vyráží s vojskem je dostihnout a znovu uvrhnout do otroctví. Celá armáda je však zničena vodami moře (Rudé moře), které se před prchajícími židy rozestoupily, egyptské vojsko však zaplavily. Zaplavení faraonovy armády se však již mezi rány egyptské nepočítá.
Události spojené s odchodem židů z Egypta připomíná židovský svátek Pesach.

V co věřili staří Egypťané?

11. října 2009 v 13:35 | _DominiQa_

František Lexa je považován za zakladatele české egyptologie. V jednom z čísel letošního Akademického bulletinu mu byl u příležitosti výročí jeho jubilea věnován rozsáhlejší článek, zmiňující především jeho bádání na poli jazykovědném. A co nám dnes může Lexa říci o staroegyptském náboženství?
Pramenů k náboženství starověkého Egypta je dnes celá řada, problémem je však jejich spolehlivost. Na jedné straně zde jsou ještě "socialistické" a ve velkých nákladech vyšlé popularizační právě Vojtěcha Zamarovského, při vší úctě přece jen poněkud poznamenané marxistickým pohledem. A pak zde jako hub po dešti přibývá literatury "pavědecké", která vše v Egyptě odvozuje minimálně od Atlantidy. Lexova kniha může naše pohledy vhodně doplnit.
Lexa totiž přistupuje k celé tematice bez nějakého apriorního hodnocení, postupně vypočítává bohy související s jednotlivými zvířaty či hvězdnými tělesy. Přitom často kritizuje prvoplánová řešení, která by třeba ve spojení božstev a zvířat shledávala pozůstatky totemismu. Zajímavá je třeba následující otázka: Je bůh totožný s jemu odpovídající hvězdou? Je slunce okem boha Re nebo jím samým? A pokud je přímo bohem, co dělá božská bytost, když není nebeské těleso přítomné na obloze?
Lexa provádí výčet egyptských božstev se zřetelem k jejich roli i místu uctívání, věnuje se vývoji kultu, splývání bohů i příchodu bohů cizích. Opomenut samozřejmě není krátké období monoteismu slunce-Atona v době Nové říše, stejně jako osudy lidí, kteří byli prohlášeni za bohy.
Autor se zmiňuje i o cyklu boje Hora a Sutecha. Z toho, že Hor byl bůh dolnoegyptský a jako vítěz střetu prohlášen "tím dobrým", vyvozuje autor, že sjednocení Egypta na počátku historické doby vzešlo z Dolního Egypta. To však podle dnešních poznatků neodpovídá pravdě, král Štír, který sjednotil zemi na počátku 1. dynastie, dle všeho pocházel z hornoegyptského Nechenu.
Politické vítězství Horního Egypta mohlo být konec konců vykoupeno náboženskými ústupky, kterými chtěli vítězové poražené připoutat. Nebo to mohlo být ještě jinak, z dějin je známo mnoho případů, kdy vítězové přijímali kulty či náboženství těch poražených. Zcela na okraj: Na téma vztahu Usir/Hor - Sutech existuje každopádně rozsáhlá literatura, kromě mytologie lze z prací novějšího typu uvést například Oščádalovu povídku Bitva démonů (Jan Jam Oščádal: Bitva démonů, AF 167, Brno, 1996).
A jak je to s egyptskou vírou v posmrtný život, která se odráží i ve stavbě pyramid? Opět komplikovaně, dle Egypťanů se člověk skládá s těla, duše a ducha. Co se tím však přesně mínilo, je asi docela záhadou. O tom, že převod na naše dnešní pojmy dost kulhá, svědčí i následující skutečnost: Když Egypťané (respektive Koptové) přejali křesťanství, začali pro duši raději označovat řecký výraz psýché.
A to rozhodně není jediná zajímavá informace, kterou vám František Lexa ve své knize zprostředkuje.

zdroj :


Typy snů podle egyptského snáře

10. října 2009 v 18:24 | Dominika Vaněčková
Typy snů podle egyptského snáře

Snář, který se označuje jako egyptský, vychází především ze starších arabských snářů a z myšlenek arabských vykladačů snů. Ti navazovali i na starší antickou - a tedy evropskou - tradici. Zpět do Evropy se začínají arabské snáře dostávat od dvanáctého století.
Významným shrnujícím snářem, z nějž vychází takzvané egyptské snáře dodnes, byl snář Jeronýma (Hieronyma) Cardana, který vyšel v roce 1592. Jeho autor byl univerzitním učitelem v italském městě Pavii. Dodnes se používají proměnné veličiny, které zavedl v matematice, zabýval se také šifrováním a je autorem takzvané šifrovací mřížky. Intenzivně se zabýval také astrologií.
Egyptský snář rozděluje sny takto:

1. sny, jejichž děj má svůj původ v člověku samém, v jeho povahovém a tělesném založení
2. sny, které mají svůj původ ve vnějších popudech
3. sny, které jsou způsobeny telepatickým působením
4. prorocké sny, které žádný myslící člověk nepopírá, které se však vyskytují daleko méně, než bychom byli ochotni věřit

,,Vážení srdce"

30. srpna 2009 v 18:50 | Dominika Vaněčková


Starověcí Egypťané věřili, že když zemřou, budou před získáním posmrtného života za své pozemské chování
souzeni. Tento soudní ceremoniál se nazýval "Vážení srdce" a je zaznamenán ve 125. kapitole pohřebního textu známého jako Kniha mrtvých.
Věřilo se, že obřad probíhá před Usirem, hlavním boh
em mrtvých a posmrtného života, a před tribunálem 42 bohů.
Na jedné misce vah spočíval princip pravdy, pořádku a spravedlnosti (maat), představovaný perem, symbolem bohyně pravdy, pořádku a spravedlnosti Maat. Pokud bylo srdce v rovnováze s perem, zesnulý mohl odejít do říše mrtvých, kde ho očekával král této říše, bůh Usir. Jestliže však b
ylo srdce kvůli špatným skutkům těžké, miska vah klesla. Vedle vah čekala připravená strašlivá nestvůra, která po srdci chňapla a pohltila ho. Touto příšerou byla Amemait, "požíračka", kombinované zvíře s hlavou krokodýla, předníma nohama a tělem lva nebo leoparda a zadníma nohama hrocha.



Jaké jsi znamení v Egyptském horoskopu?

30. srpna 2009 v 14:34 | Dominika Vaněčková
Chceš vědět co jsi za znamení v Egyptském horoskopu? Pokud ano tak Click

Písmena v egyptštině

6. února 2009 v 17:53 | Dominika Vaněčková
 
 

Reklama