Památky, hrobky, stavby

Chrámový komplex Karnak

30. března 2018 v 10:55 | Domčí

Chrámový komplex KARNAK

(fotografie a článek ze stránky http://egypt.vdetailech.cz)

Karnak je největším chrámovým komplexem v Egyptě, leží v oblasti starověkého Vesetu (Théb). Rozkládá se na ploše cca. 2000 akrů. Jeho nejstarší části pocházejí přibližně z období 2000 let př. n. l. (v té době zde stávaly menší svatyně, výstavba současného chrámu byla zahájena okolo roku 1500 př.n.l.), poslední přístavby jsou z období vlády prvních Ptolemaiovců. Na jeho výstavbě se podílela většina významných panovníků své doby. Právě svou rozlehlostí ale především i délkou výstavby se Karnak výrazně odlišuje od jiných chrámových komplexů Egypta.

Hlavní chrám v Karnaku byl zasvěcen Amonovi, který se stal v období 18. dynastie nejdůležitějším egyptským bohem. Jeho kult splynul s kultem slunečního boha Re a byl uctíván jako Amon-Re. Jeho posvátným zvířetem byl beran, zpodobovaný většinou jako beraní sfinga. Přístupovou cestu střeží sochy beranů. Podobnými sochami byla zdobena i cesta spojující Karnak s Luxorem (zdejší chrám byl také zasvěcen Amonovi).

Do Amonova chrámu se vstupuje sérií pylonů zbudovaných v různých obdobích. Nejstarší dva (IV. A V. pylon) nechal vystavět Tuthmosis I. Na prvním nádvoří byste neměli minout velkou sochu faraona Ramesse II.. Od jiných podobných soch se odlišuje tím, že faraon se zde nechal vyobrazit i se svou manželkou Nefertiti (královnám se jinak sochy netesaly).

Hlavní karnacký chrám je zajímavý především velkou sloupovou síní - Hypostylovou síní. Hala má rozlohu téměř 5000 m2, zdobí ji 134 mohutných sloupů v šestnácti řadách. Většina sloupů (122) vystavěných Setim I. je vysoká 10 m, prostřední sloupy vystavěné Ramessem II. dosahují výšky 21 m a mají průměr 3 m. Hlavice sloupů jsou tesány do podoby lotosu nebo papyru. Celý chrám má bohatou reliéfní výzdobu. Na dalším nádvoří stojí slavný obelisk královny Hatšepsut. Druhý obelisk bohužel v minulosti spadl a rozlomil se na několik dílů. Oba obelisky byly vytesány v lomech u Asuánu.

Hatšepsut byla velkou stavitelkou. V karnackém komplexu nechala zbudovat například také známou červenou svatyni (použita byla málo obvyklá červená žula). V červené svatyni byla uložena posvátná bárka Amona-Re. Hatšepsut přestavěla také chrámový okrsek Mut. Součástí výzdoby chrámu v Karnaku byl také "Karnacký královský seznam". Vznikl za vlády Thutmose III. a je jedním z prvních dochovaných seznamů panovníků. V současné době je vystaven v Louvru.

K chrámovému komplexu patří mimo hlavní Amonův chrám ještě chrámy dalších bohů - chrám Ptaha, Ipet, Chonsuův chrám a další svatyně. Důležitými, ale pro veřejnost většinou nepřístupnými součástmi chrámového komplexu jsou kromě okrsku Amona-Re ještě chrámové okrsky Mut a Montu.

Achetaton, Atonův obzor

20. ledna 2016 v 10:49 | www.egyptologie.cz
Achetaton, Amarna, Tel el-Amarna - to vše jsou názvy pro starobylé královské město snů, Atonův obzor, které založil kacířský král Amenhotep IV. Achnaton asi ve 4. roce své vlády.

Dnes je Amarna archeologická lokalita, která se nachází ve středním Egyptě asi 310 km na jih od Káhiry. Přesídlení do nového města bylo součástí politické a náboženské reformy, kdy král Achnaton zavrhl veškeré božstvo v Egyptě a jediným pravým bohem jmenoval Atona. Náboženská reforma však zanikla spolu s Achnatonovou smrtí.


Královský Achetaton se rozkládal na ploše zhruba 290 km 2. Achnaton místo ohraničil celkem 14 hrančními stélami, kde byl popis celého projektu, popis správních budov a popis všech chrámů.

Dosavadní archeologické vykopávky odkryly pouze část původního města - na severu se nachází Severní město, uprostřed města bylo Centrální město a jižní lokalita se nazývala Jižní předměstí.

ACHETATON - SEVERNÍ MĚSTO
Severní město v Achetatonu zahrnovalo Severní říční palác - hlavní královskou rezidenci a obytné budovy. V jižní části tohoto místa se nacházel Severní palác královen, který patřil Nefertitia Kije, později i Meritaton. Nacházelo se zde také Severní předměstí, což byla nejspíše hlavní obytná čtvrť.

CENTRÁLNÍ ČÁST MĚSTA ACHETATON
V centrální části města byl kolosální Dům Atonův, hlavní Atonův chrám, který se nazýval Gempaaton, dále Velký královský palác s audienční síní, administrativní budovy, kasárny, konírny apod. Poblíž paláce se nalézal proslulý Amarnský archiv.

JIŽNÍ PŘEDMĚSTÍ MĚSTA ACHETATON
Jižní část Achetatonu se nazývala Jižní předměstí. Byla to oblast se správními a obytnými budovami, zámečkem a jezírkem s nádhernou zahradou.

KRÁLOVSKÁ CESTA - ÚDOLÍ KRÁLŮ
Hrobky kněží a vysokých úředníků se nacházely na severním okraji města. Většina hrobek je nedokončená.

Asi 6 km východně od Achetatonu je Královská cesta - Darb el-Malak. Achnaton zde zamýšlel vybudovat jakési nové Údolí králů. Zde hluboko v údolí se nalézá hrobka faraona Achnatona, která je silně poškozená. Má podobný plán a rozměry jako mají královské hrobky v Thébách v Údolí králů.

Dva roky po Achnatonově smrti byl Achetaton z velké části opuštěn - pravděpodobně ve druhém roce vlády faraona Tutanchamona. Část obyvatel zde však setrvala až do konce 18. dynastie, kdy začalo být město ničeno a systematicky rozbíjeno. Stavební materiál byl použit jinde.

Dosavadní archeologické vykopávky v Achetatonu jsou dílem německých egyptologů a především britských odborníků. V Achetatonu byla nalezena velká část vládní korespondence. Jedná se o korespondenci panovníků Amenhotepa III. a IV.

AMARNSKÉ TABULKY
Proslulé Amarnské tabulky byly objeveny v roce 1887, celkový počet je 382. Obsahují korespondenci egyptského královského dvora se správci a s dalšími zeměmi - Babylon, země Chetitů, Mittani apod. Jsou psány akkadštinou. Akkadština byl ve starověkém Egyptě mezinárodní diplomatický jazyk avšak tato akkadština je odlišná od té, kterou známe z Mezopotámie. Po obsahové stránce ilustrují amarnské dopisy složitou situaci na Předním východě, vazalské vztahy, platby tributů, vzpoury a smlouvy.

Sakkára, výsostná nekropole města Memfidy

1. října 2015 v 12:49 | www.egyptologie.cz
Posvátné místo, o němž vypráví tento článek, patří právě k oněm nejkouzelnějším a zcela neopominutelným staroegyptským lokalitám, jež vytváří nejvýstižněji obrázek světa starověkých Egypťanů, přesně takový jaký dnes přežívá v mysli moderních lidí, a na níž lze velmi dobře demonstrovat základní kameny, z kterých staroegyptská kultura vyrostla a z nichž se současně i po dlouhých třech tisíciletích své existence zhroutila.

Kde se Sakkára nalézá?
Sakkára, pohřebiště egyptských faraónů, králů, nejvýznamnějších hodnostářů a členů jejich rodin, se nalézá na západním břehu Nilu, na okraji Libyjské náhorní plošiny, přibližně třicet kilometrů východně od současného hlavního města Egypta Káhiry.

Velká sfinga v Gíze

21. července 2015 v 12:49 | Domčí

Velká sfinga v Gíze je monumentální socha, která se řadí mezi jednu z nejstarších na světě. Nachází se v Egyptě, na Gízské plošině, u západního pobřeží Nilu. Poblíže této sochy se tyčí tři velké pyramidy - Chufeova, Rachefova a Menkaureova. Socha je 74 m dlouhá, 19 m široká a 20 m vysoká.

Dendera, království bohyně Hathor

23. června 2015 v 10:05 | Domčí
Mezi jedny z nejkrásnějších archeologických lokalit v Egyptě patří bezesporu i místo zvané Dendera, egyptsky Tareret, řecky Tentyra.

Dendera leží na jihu v dávném Horním Egyptě asi 610 km na jih od dnešního hlavního města Egypta Káhira.

Káhirské muzeum - fotografie

22. listopadu 2011 v 19:45 | _DominiQa_
Našla jsem na internetu krásné fotky z Káhirského muzea. I já jsem tam byla, a bylo to rozhodně skvělé, jen mě mrzelo, že jsme nemohli fotit ale někdo i tak pořídil tyto krásné fotky a já se o ně dělím :))

imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com

Prosím kopírujte se zdrojem :)

Hrobka Amenhotepa II.

21. ledna 2011 v 15:58 | _DominiQa_

Kopírujte se zdrojem blogu http://egypt1.blog.cz/

Nejstarší stavby na sakkárském pohřebišti

8. září 2010 v 15:07 | _DominiQa_
Nejstarší stavby na sakkárském pohřebišti

Údolí králů - 4

8. ledna 2010 v 15:39 | _DominiQa_
Stát se egyptologem jsem se rozhodl, když mi bylo osm let. Můj zájem o starověkou civilizaci tehdy zvítězil nad sny o mezigalaktickém cestování. Ačkoli moji rodiče se nikdy nepokoušeli mi tuto tak málo slibnou životní dráhu rozmluvit, jedna teta pravidelně poukazovala na to, že ze zájmu o starověký Egypt prostě nemůže vzejít slušné zaměstnání. Naproti tomu moji přátelé se shodovali, že rozřezávání mumií a pátrání po hrobkách plných zlata je úctyhodný cíl.
Na Yaleově univerzitě jsem získal titul Ph.D. z egyptologie a nedlouho nato mě Orientální ústav při Chicagské univerzitě jmenoval ředitelem svého terénního centra v Luxoru, moderním městě postaveném na místě starověkých Théb. Byl jsem obklopen množstvím hrobek a chrámů, takže jsem měl skvělou příležitost ponořit se do archeologie Nové říše, zlatého věku egyptského impéria.
Bojovní faraoni Nové říše dobyli Palestinu a Sýrii s dvoukolovými válečnými vozy taženými koňmi a s jinými pokročilými vojenskými technikami. Tři století byl Egypt nejsilnější zemí na světě. V Thébách stavěli faraoni větší a nádhernější chrámy, aby tak proklamovali moc a bohatství, které činily z jejich náboženské metropole ,,královnu měst … větší než kterékoli jiné město". Vlastní město stálo na východním břehu Nilu, nekropole s královskými chrámy a hrobkami vytesanými ve skalách ležela na západě.
O víkendech jsem jezdil přívozem přes Nil, vypůjčil jsem si jízdní kolo nebo najal taxi a zamířil ke známým místům. Když jsem začal hledat méně nápadné památky, často jsem je nemohl najít.
,,Rád bych viděl hrobku toho a toho," říkal jsem jednomu z inspektorů památek.
,,Slyšel jsem o ní," odpovídal. ,,Víte, kde je?"
,,A nevíte vy, kde je?"
,,Ne. Starý strážce Šajch Tájá, ten to patrně věděl, ale umřel."
Začátkem 70. Let minulého století bylo zmapováno jen málo hrobek, které zaplňují thébskou nekropoli. Bylo snadné pochopit proč. V pásu o rozloze deseti čtverečních kilometrů mezi pouštními horami a záplavovou planinou Nilu leží tisíce hrobek, chrámů, svatyní, paláců a vesnic - více než kdekoli jinde na světě. Na některých místech jsou hrobky tak blízko u sebe, že nemůžete prolézat z jedné do druhé a přesunout se pod zemí o mnoho desítek metrů, než se vrátíte na povrch. Jen v Údolí králů zůstává více než polovina hrobek ještě z velké části nevykopána a místa posledního odpočinku několika faraonů Nové říše zatím nebyla nalezena.
Připadalo mi, že je naléhavě zapotřebí důkladná mapa Théb, a rozhodl jsem se s tím něco udělat.

Údolí králů - 3

23. prosince 2009 v 12:38 | _DominiQa_
Zdálo se, že od Burtonovy návštěvy v roce 1825 se žádná část stropu nezřítila, spadlé bloky nás nicméně znervózňovaly. Myslí mi problesk novinový titulek :
,,Egyptologové rozdrceni při sesuvu hrobky. Faraonova kletba se vrací."

Po dvaceti minutách v dusivém vedru jsme byli připraveni k odchodu. Promočený skrz naskrz, se stružkami potu na brýlích, pokrytý blátem a se skomírající baterkou jsem se obrátil na Muhammada :
,,Pamatuješ si, kde je vchod?"
,,Ne."
Ani Catharine se nebyla jistá. Síň byla zaplněná sutí natolik, že jsme v žádném směru neviděli dál než deset či dvacet centimetrů.

,,Myslím, že jsme přišli odtamtud," řekl Muhammad. Pomalu lezl dopředu a hledal nějaký rozpoznatelný pilíř nebo vyhrábnuté místo v suti, které by nám ukázaly, kde jsme už předtím byli. Svítil baterkou kolem komory, na chvíli pohlédl vzhůru na strop a potom nás přivolal.

,,Podívejte," řekl. Přímko nad ním jsme mohli spatřit hrubá černá písmen : BURTON 1825.

Po několika dalších chybných obratech jsme z hrobky lopotně vylezli. Catharine si seškrábla bláto ze šatů a nahlas uvažovala o původních obyvatelích hrobky. ,,Vzpomínáte si na Elizabeth Thomasovou? Domnívala se, že by to mohla bát hrobka pro děti Ramesse II. Thomasová neměla vůbec žádný důkaz, o Údolí králů však věděla víc než kterýkoli jiný egyptolog v tomto století. Její teorie by se měla prověřit."

copy with :

Údolí králů - 2

25. října 2009 v 10:44 | _DominiQa_
Jednoho horkého úterního rána v červenci 1989 začali naší dělníci kopat těsně u východní strany vozovky. Primitivními, doma vyrobenými motyčkami odkopávali suť a odnášeli ji v koších ze starých automobilových pneumatik, což je v Egyptě obvyklé archeologické vybavení. Po týdnu kopání se objevily stopy vchodu do hrobky. Mohli jsme vidět, že skrz suť ucpávající vstup do hrobky byl proražen úzký průlez. Vzpomněl jsem si , že právě takový průlez vyhloubil James Burton.

Spolu se zástupkyní ředitele výkopů Catharine Roehrigovou a předákem dělníků Muhammadem Mahmúdem jsem se vměstnali do průlezu a namáhavé jsme se protahovali a protlačovali přes tisíce ostrých úlomků vápence. Nalevo i napravo od nás byla hrobka až téměř ke stropu zaplněná blátem a vápencovými úlomky, které sem nanesly prudké záplavy.

Podle Burtonova náčrtku byla třetí komora prostorná síň podepřená pilíři. Když jsme se prodírali průlezem, zahlédli jsme právě včas rozbité vrcholy masivních sloupů vyčnívající ze suti. Průlez se prudce stáčel doprava, aby se vyhnul jednomu pilíři a potom se začal klikatit mezi dvou . až třítunovými vápencovými deskami, které spadly ze stropu.

copy with :

Plán Rachefovy pyramidy

24. října 2009 v 21:04 | _DominiQa_
Plán Rachefovy pyramidy
průřez Rachefovou pyramidou

Údolí králů -1

24. října 2009 v 16:04 | _DominiQa_
Údolí králů

Napsal Kent R. Weeks

Za života vládli jako bozi. Ve smrti se faraonové staroegyptské Nové říše spojili se svými božstvy. Za desítky let vykopávek na nekropoli nedaleko Luxoru byly objeveny takové poklady, jako je Tutanchamonova zlatá maska, a zároveň se naskytla možnost nahlédnout do duše mrtvé civilizace.

Do nitra oné staroegyptské hrobky se nikdo neodvážil od roku 1825, kdy britský cestovatel a kreslíř James Burton udělal náčrtek jejích prvních několika komor. Ležela kdesi poblíž vstupu do Údolí králů - pohřebiště faraonů Nové říše, kteří vládli Egyptu na vrcholu jeho vojenské moci mezi lety 1539 a 1078 př. n. l.

V roce 1827 John Gardner Wilkinson, jeden ze zakladatelů egyptologie, tuto hrobku označil jako KV 5, pátou hrobku za vstupem do KV, Kings´Valley ( Údolí králů ) . Potom byla KV 5 na více než 150 let téměř zapomenuta.

V roce 1989 jsem řídil v Údolí králů mapovací projekt, a chtěl jsem znovu lokalizovat KV 5. Ne proto,, že by skrývala poklady ( žádné neskrývala ) , nýbrž proto, že se rozšiřovala vozovka při vstupu do údolí. Vypadalo to, že tyto stavební práce pravděpodobně poškodí každou hrobku, která jim bude ležet v cestě, a já jsem se domníval, že tato cesta povede přímo nad KV 5.

Ukázalo se , že jde o největší hrobku, jaká kdy byla v Údolí králů nalezena. Bylo to rodinné mauzoleum, místo posledního odpočinku pro mnohé syny Ramesse II. Obsahuje nejméně 110 komor a její artefakty a hieroglyfické nápisy slibují změnit naše vědomosti o Ramessovi II., jednom z nejmocnějších vládců starověku. Za jeho dlouhého panování starověký Egypt ovládal území od dnešního Súdánu až na severovýchod do Sýrie. Ramesse byl nejpilnějším stavitelem ze všech faraonů. Aby oslavil své jméno, vybudoval podél Nilu desítky impozantních chrámů a pomníků.

zdroj :

Poslední den v Egyptě..

10. října 2009 v 11:05 | Dominika Vaněčková
Poslední den v Egyptě konečně dostávám povolení vidět Ramessovu mumii. Můj kolega Lou Mazzatenta má navíc povoleno faraona fotografovat. V Egyptském muzeu v Káhiře odstraňuje vedoucí konzervačního oddělení Nasry Iskander tmavý samet z vitríny, v níž je mumie uložena. Dívám se na její obličej, je opálený s ostře řezanými rysy. Paže má mumie královsky zkřížené na prsou, má dlouhý krk, hrdý orlí nos a chomáče načervenalých vlasů, pravděpodobně obarvených balzamovači.

Ramessova mumifikace a pohřební rituály trvaly pravděpodobně obvykle 70 dní. Balzamovači mu vyňali vnitřní orgány, přičemž játra, plíce, žaludek a střeva uložili do posvátných nádob. Srdce zůstalo v těle. Egypťané totiž věřili, že je zdrojem intelektu i citu, a bude ho proto zapotřebí pro poslední soud. Pouze v případě, že bylo srdce lehké jako pero pravdy, přijal Bůh Usir jeho majitele do říše mrtvých.

Mozek nebyl pro Egypťany důležitý. Balzamovači jej vyňali nosními dírkami a zahodili.

Když tělo vysušili natronem, omyli je a natřeli pryskyřicí a balzamovacími oleji. Nakonec je zabalili do stovek metrů lněného obinadla.

Během 150 let od Ramessova pohřbu byla jeho hrobka vykradena a jeho mumie znesvěcena. Některá ze svých tajemství si však tělo, které kněží ještě dvakrát pohřbili, uchovalo. Rentgenová vyšetření naznačují, že Ramesse byl postižen těžkou artitidou kyčle, což znamenalo, že kulhal. Zuby měl značně opotřebované, trpěl záněty zubů i dásní.

Fotografování skončilo, Ramessova mumie byla opět zahalena do sametu. Jeho tvář však se mnou zůstává. Nikoli tvář z Shelleyho básně, ani tvář boha, nýbrž lidská tvář. Byl Ramesse opravdu nabubřelý, krutý a egocentrický? Podle našich měřítek určitě. Nezanechal po sobě žádný doklad, z něhož by bylo možné posoudit, nakolik složitý byl člověk. Neexistuje doklad jeho hořce nabytých vhledů do podstaty věcí, jaké napravují tak pyšné mýtické krále, jako byli Oidipus nebo Shakespearův král Lear. Dokázal však hluboce milovat i prohrávat. Ramesse věděl, co znamená lidské utrpení: pomyslně jen na všechny jeho děti, které přežil. Opravdu věřil, že je bůh? Kdo na to dokáže odpovědět? Je však zřejmé, že se snažil být panovníkem, jakého si jeho země žádala, králem zajišťujícím bohatství a bezpečnost - a v tom uspěl. Také chtěl žít navěky. Toho, co si přál, se tomuto muži dostalo víc než většině lidí.

kopíruj se zdrojem :

V Ramessově životě...

9. října 2009 v 18:57 | Dominika Vaněčková
V Ramessově životě byl samozřejmě i další královny. Mír s Chetity byl natolik úspěšný, že ve třicátem čtvrtém roce Ramessovy vlády poslala chetitský král Chattušiliš III. svou nejstarší dceru, aby se za faraona provdala a zpečetila tím nové přátelství. Doprovázena vojáky a hodnostáři vezla s sebou obrovské věno v podobě ,,zlata, stříbra, spousty bronzu, otroků, nesčetných koní...".

Německý badatel Edgar Pusch odhalil důkazy, že mírová dohoda mezi oběma dlouho znepřátelenými říšemi mohla bát daleko hodnověrnější, než se až dosud předpokládalo. V Piramesse nás Pusch zavedl na místo, kde objevil rozsáhlý kovodělnický komplex, a ukázal nám formu na štíty ve tvaru číslice osm.

,,Toto není egyptský styl," říká Pusch. ,,Vypadá přesně jako štíty, kteří používali Chetité v bitvě u Kadeše. Hned vedle formy jsme našli bronzová dláta a kladívka. Z toho mohu vyvodit jediný závěr. Chetitští řemeslníci vyráběli chetitské zbraně v egyptském hlavním městě. Pravděpodobně pracovali po bok po boku s Egypťany. Je docela možné, že Ramesse byl průkopníkem spolupráce mezi velmocemi."

Ačkoli se Ramessovy skvostné stavby v Piramesse rozpadají a mizejí v úrodné půdě nilské delty, dobové zápisy stále evokují pompu, která doprovázela jeho časté návraty do zdejšího paláce:

,,Pokračujte, nechť je vše připraveno pro faraonův příjezd ... Dejte vyrobit 100 kruhových stojanů na kytice, 500 košů na jídlo ... Potraviny. Dejte připravit : prvotřídní mouku na 1 000 bochníků, koláče, 100 košů, sušené maso, 100 košů na 300 plátků masa, mléko 60 porcí, smetanu 90 porcí, svatojánský chléb, 30 mís, hrozny, 50 pytlů, granátová jablka, 60 pytlů."

Písaři v Piramesse zaznamenali také králova významná jubilea. První faraonovo jubileum se tradičně slavilo po 30 letech na trůně, poté už se slavilo každé 3 roky.Oslavy symbolicky oživovaly stárnoucího krále, stejně jako každoroční záplavy Nilu oživovali zemi. Tato tradice se zrodila již v době prvních egyptských králů. Rituály, hodování a sváteční nálada mohly trvat i déle než dva měsíce. Faraonově opětovné korunovaci přihlížely ohromné davy. Nakonec, aby prokázal, že se těší dobrému zdraví, obíhal faraon přesně vymezenou speciální dráhu.

Pro svá jubilea dal Ramesse vystavět v Piramesse obrovský sál, k jeho stavbě byly použity sloupy z okolních chrámů. Celkem oslavil asi 13 jubileí.

Dívám se do polí, kde hrdý faraon kdysi běhával. Vidím jen kozy, velbloudy a vojtěšku. A smyšlenou vidinu, která mi na tváři vyvolává úsměv - supícího starého faraona zarputile obíhajícího trať. Ke konci ho nejspíš nosili nebo vozili na voze.

Ke konci života žil patrně v jakémsi ,,zlatavém oparu", říká Kitchen. ,,Dával zdobit stovky čtverečních metrů zdí a podnikal plavby po Nilu, byl něco jako metodistický pastor, který ujišťuje, že všichni plní své povinnosti."

Jak Ramesse stárl, předával postupně otěže vlády dvěma nejstarším Esetnefretiným synům - Ramessovi a Chamuasetovi. Oba však zemřeli dříve než on a dřív než alespoň deset jeho dalších synů. Trůn nakonec zdědil jeden z mladších synů královny Esetnefret, Merenptah.

Na co Ramesse zemřel? Pravděpodobně stářím. ,,Mám takový pocit, že až do samého konce každému vykládal, jak byl skvělý v bitvě u Kadeše. Možná mu však trochu křivdím," řekl se smíchem Kitchen.

kopíruj se zdrojem :

Když bylo Ramessovi...

1. října 2009 v 19:04 | Dominika Vaněčková
Když bylo Ramessovi okolo pětačtyřiceti let, nepodnikal už své každoroční výpravy proti Chetitům, jeho velká vášeň pro stavitelství ho však neopustila. Krátce po návratu z Kadeše Ramesse začal plánovat svůj nejambicióznější monument - Abú Simbel.

Vybral si odlehlé místo daleko na jihu v Núbii, kde se nad Nilem tyčily růžové pískovcové srázy. Do skály dal vytesat čtyři sedící sochy sebe samého vysokého přes dvacet metrů. Za sochami potom dělníci vytesali do skalního masivu chrám ( hloubka činí přes 60 metrů ) a jeho stěny ozdobili slavnými výjevy z bitvy u Kadeše. Na přilehlém srázu dal Ramesse vybudovat ještě druhý chrám zasvěcený jeho oblíbené manželce Nefertari.

Proč dal Ramesse II. postavit své nejvelkolepější chrámy tak daleko od srdce egyptské říše? Zeptal jsem se na to Rity Freedové z Muzea krásných umění, když jsme spolu uháněli na jih Súdánu po nové silnici vedoucí vyprahlou pouští.

,,Bylo to vlastně politické prohlášení adresované Núbijcům," odpověděla Rita. ,,Núbie byla stěžejním dodavatelem zlata, pracovních sil a exotických materiálů. A ty sochy jasně říkaly : Já jsem Ramesse Veliký a vy mě budete nadále uctívat." Podle Rity je na obří sochy nejlepší pohled při váchodu slunce. Za chladného rána ještě před úsvitem proto objíždíme skalní úbočí.Snažím se myslet jako starověký Egypťan, který nevnímá vesmír z dnešní vědecké perspektivy a neví, že Slunce je nukleární ohnivá koule. Pro Egypťany bylo Slunce bohem, který se každé ráno vrací po další nepředvídatelné noční bitvě s hadem chaosu.

Obzor začíná rudnout a rozjasňovat se. Sluneční kotouč se vyhupuje nad hory na východě a září jasněji něž cokoli pozemského. Cítím příval tepla. Na Ramessovu tvář dopadají sluneční paprsky a rozjasňují ho svou životodárnou energií.

V tuto chvíli se začíná Ramesse měnit i v mých očích. Jeho maska se začíná rozpadat. Na krátkou chvíli přestává být největším egotistou. Je lidskou bytostí soupeřící s bohy a zoufale usilující o věčný život. Pomocí lidských rukou, nástrojů a jedinečného lidského rozumu touží zmocnit se ohněm přisvojit si kouzlo nebe a rozhlásit do světa, že tu byl někdo konkrétní.

Ramessovo lidství se zrcadlí také v překrásných sochách jeho manželky Nefertari. Vyzvedl ji do věčných výšin ,o jaké usiloval pro sebe. Vybral pro ni netypicky láskyplná slova. ,,Je ztělesněním půvabu, něhy a lásky," dal vytesat v její hrobce.

Je lákavé porovnat Nefertari s Ramessovou druhou nejoblíbenější ženou Esetnefret. Ví se o ní málo, Kitchen se však nebojí spekulovat :
,,Nefertari byla nepochybně krásná. Byl na ní zřejmě pyšný a neustále ji stavěl na obdiv. Domnívám se však, že Esetnefret byla chytřejší. Byl to její potomek, kdo získal nejvíc moci, jak Ramesse stárl."

Navíc Esetnefret přežila Nefertari, jejíž jméno po jedenadvacátém roce Ramessovi y vlády zmizelo z oficiální korespondence. V té době se Egypťané s Chetity konečně naučili vycházet. Podepsali dlouhodobou mírovou smlouvu a Nefertari poslala chetitské královně srdečný státnický dopis.

Při zasvěcování jejího úžasného chrámu v Abú Simbelu okolo čtyřiadvacátého roku Ramessovy vlády byla Nefertari pravděpodobně ještě naživu. Je však možné, že byla nemocná, spekuluje Kitchen.Musela to být těžká cesta, byla to okružní pouť dlouhá přes 2000 km. Na pamětní je při obřadech zobrazena její dcera Meritamon. Kitchen se proto domnívá, že Nefertari odpočívala na královské lodi, protože byla příliš unavená na to, aby se dokázala zhostit svých povinností.

zdroj :

Ramesse Veliký - V Abydu dopadá ..

15. září 2009 v 18:45 | Dominika Vaněčková
V Abydu dopadá pozdně odpolední slunce na reliéfy pokrývající vnější zdi Ramessova chrámu, a tak oživují stovku krvavých výjevů. Egyptští vojáci házejí na hromadu nespočet paží zavražděných Chetitů. Koně se vzpínají, válečné vozy se ženou vpřed. Vyděšení Chetité se vrhají do řeky. Tato zeď dokumentuje nejslavnější hodinu Ramesse II. - bitvu u Kadeše.

V pátém roce vlády se Ramesse rozhodl, že znovu obsadí strategické město Kadeš. S ohromnou armádou čítající 20 000 mužů se vydal na severovýchod do Sýrie, aby chetitského panovníka Muvatališe vyprovokoval k souboji velmocí.

,,Kdyby Ramesse bitvu u Kadeše prohrál, patrně byste o něm nikdy neslyšeli," řekl mi Kenneth Kitchen. ,,Byl to téměř neznámý král, který vládl čtyři a půl roku."

A Ramesse bitvu skoro prohrál. Muvatalliš měl armádu o síle 40 000 mužů. Chabý egyptský průzkum umožnil chetitské jízdě zaskočit hlavní Ramessovo vojsko nepřipravené. Egyptští vojáci se v panice rozutekli. Ramesse zůstal sám. Naskočil však na svůj vůz a třesoucímu se štítonoši pravil : ,,Vrhnu se na ně jako sokol svými spáry, budu zabíjet, vraždit a srážet je k zemi."

Zní to jako propaganda? Známe pouze Ramessovu verzi. Tvrdí, že zaútočil doslova sám, a to šesktrát po sobě. Pak mu náhle požehnal avým štěstím Amon. Objevili se egyptské posily a mezi Chetity nastal zmatek.Král Muvatalliš najednou přihlížel, jak jeho vojáci prchají před divokým mladým faraonem, vrhají se do řeky a plavou do bezpečí za vlastní linií.

Následujícího dne si obě strany uvědomily skutečný stav věcí. Ani jedna z armád nebyla s to porazit druhou, a tak Ramesse vyhlásil slavné vítězství a odtáhl domů.

Svou zuboženou armádu ponechal Ramesse celý rok doma,, aby se zotavila. Potom své výpravy do Asie obnovil, tu a tam napadal chetitská vojska nebo potlačoval vzpurné vazaly. S neposlušným obyvatelstvem, konkrétně s Izraelci, měl Ramesse potíže i doma. Do Nilské delty, biblické země Gošen, se nejspíš přistěhovali před několika staletími, aby unikli hladomoru. Když začal Ramesse budovat Piramesse, byli donuceni na něm pracovat. Starý zákon je naším jediným zdrojem informací o tom, jak Mojžíš přiměl faraona, aby jeho lid propustil.

Pokud jde o rozestoupivší se Rudé mořem dnešní učenci se domnívají, že Mojžíš mohl svůj lid prověst bažinatou jezerní oblastí ležící východně od Piramesse. Možná že silné větry rozehnaly vody jednoho z jezer. A když místem projížděli faraonovi vozatajové, kteří Izraelce pronásledovali, mohl se vítr stočit a Egypťany utopit. Kromě bible nejsou o exodu téměř žádné doklady. Zníčení jedné z faraonových jízdních jednotek nebyla událost, kterou by Ramesse dal popsat pro příští generace.

Dokonce ani mocný faraon nemůže vládnout říši sám: potřebuje k tomu armádu úředníků a hodnostářů. V memfiské nekropoli Sakkáře se setkávám se Saídem Taufíkem, který odkrývá hrobky některých z nejvyšších Ramessových úředníků. Jeho archeologický výzkum probíhá na rozpálené, větrem bičované planině. Okolo jsou vidět pyramidy z období Staré říše v Dahšúru a Džoserova stupňovitá pyramida postavená 1 400 let před Ramessem.

,,Toto byla společenská smetánka Ramessovy doby," říká Taufík. ,,Nezapomínejte, že Memfida byla administrativní středisko, kde se vyřizovaly každodenní záležitosti celého království." Procházíme se mezi rozpadajícími se základy zdí a desetimetrovými jámami. Nad jednou z nich se týčí lešení s rumpálem, který se používá k vyzdvihování těžkých kamenných sarkofágů z pohřebních komor, jež se nacházejí dole.

Navštěvujeme hrobku Ramessova vezíra Neferrenpeta, která se podobá chrámu. V zadní části se nachází základna malé pyramidy.

,,Tito lidé byli zámožní, chtěli mít pyramidy jako králové," říká Taufík.

Procházím se mezi hrobkami. Duchy se to zde přímo hemží : vrchní armádní dohlížitel a správce královské domácnosti, královský lékař, správce domu zlata a stříbra, pěvkyně bohyně Vadžety. Jaký asi byl život privilegovaných? Jejich hlasy jsou zachyceny v zápisech tehdejší doby.

Jeden vysoký úředník se holebdá : ,,Byl jsem jmenován vícekrálem Núbie... Bez omezení jsem směl rozkazovat tisícům a desetitisícům otroků a statisícům Núbijců. Všechny poplatky země Kuš jsem odevzdával zdvojnásobené.."

Učitel radí svým žákům: ,,Staňte se písaři! Uchrání vás to před dřinou a všemožnými jiným druhy práce. Budete ušetřeni práce s motykou a nebudete nosit ani koše. Nebudete muset třímat veslo a ušetří vás to mnoé trýzně, protože nebudete podléhat nesčetným pánům a dozorcům... To písař dnes řídí všechnu práci v této zemi."

Jiný učitel jim spílá : ,,Bylo mi řečeno, že jste zanechali studií a oddáváte se rozkoším, že chodíte po ulicích a každé místo, které navštívíte, páchne pivem." A samozřejmě tu nechybí ani romantika. Dívka popisuje svého milého : ,,Je jako datlový koláč namočený v pivě." Chlapec se svěřuje se svou láskou: ,,Kéž bych byl pečetním prstenem, který nosí na prstě, a těšil se tak z její lásky každý den."

Alexandrie

6. září 2009 v 13:44 | Dominika Vaněčková

Alexandrie

Alexandrie (arabsky Iskandaríja) je díky více než třem miliónům obyvatelům druhým největším městem Egypta. Téměř sto procent obyvatel tohoto města, kam se dříve sjížděli návštěvníci z celého arabského světa, dnes tvoří Egypťané.
V Alexandrii fungují dva přístavy - Východní určený pro rybářské lodě a Západní, kam připlouvají všechny výletní a dopravní lodě. Centrum města s mnoha obchody tvoří náměstí Midan Saad Zaghoul a také turisty oblíbená promenáda Sharia 26th July.

Historie

Alexandrie byla založena ve 4. století př. n. l. za vlády Alexandra velikého. Díky tomu se postupem času z malé rybářské vesnice stal obchodní uzel důležitý pro Afriku, Evropu i Asii.
Jejím hlavním stavitelem byl Ptolemaios Sotér, pozdější vládce Egypta, který zde nechal postavit slavnou alexandrijskou knihovnu, dnes neexistující maják na ostrově Fáros, jeden ze sedmi divů světa, a Múseión. S koncem starověku i Alexandrie ztratila svůj původní význam - ten jí vrátil až císař Napoleon po dobytí Egypta.

Co v Alexandrii?

Alexandrijská knihovna

Původní knihovna v Alexandrii byla sice zničena požárem, ale ve stejném duchu zde byla vybudována knihovna nová. Turisté si zde mohou vybrat z několika okruhů, který chtějí absolvovat, a v pohodlí moderní klimatizované budovy si pak mohou užívat atmosféru nahromaděných informací. Většina knih dostupných v půjčení je buď v arabštině, nebo angličtině.

Pevnost Quait Bey

Pevnost Quait Bey byla postavena v 15. století n. l. sultánem Kajtbájem, který se pomocí ní rozhodl spojit ostrov Fáros s pevninou (stojí na místě, kde kdysi stál slavný maják vybudovaný Ptolemaiem II.). Architektonicky je to stavba velmi zajímavá, ovšem velkého výhledu se z jejího vrcholu nedočkáte - je vidět jen na moře. Dnes je v ní umístěno Námořní muzeum.

Ptolemaiův pilíř
Ptolemaios I. Sotér během své vlády rozšířil víru v boha Serapise, kterého si vymyslel. Šlo o kříženinu egyptského Usira a řeckého Dia, která měla oba národy sblížit. V Alexandrii mu nechal postavit chrám zvaný Serapeum. Dnes už zde stojí jen třicetimetrový sloup, který zde nechal vztyčit císař Dioklecián. Křižáky však byl kdysi špatně určen jeho původ, a proto dodnes nese Ptolemaiovo jméno.

Kum el-Shuggafa

Kum el-Shuggafa jsou třípatrové římské katakomby pocházející z 1. a 2. století n. l. ve starověku sloužily jako pohřebiště a je v nich uloženo na 300 těl. Jsou zdobeny kombinací výtvarných prvků pocházejících z Egypta, Řecka a Říma. Přístupné jsou pouze první dvě patra, to třetí je zatopené vodou.

Palác Montazah

Palác Montazah dříve sloužil jako jedno ze sídel egyptské královské rodiny. Dnes se v něm může ubytovat každý, jelikož slouží jako hotel. Jeho architektura je zajímavá, ale proslavil se především úžasnými okolními parky a zahradami.

Římský amfiteátr

Pokud jste ještě neviděli žádný z římských amfiteátrů, můžete tak učinit v Alexandrii. Nachází se zde totiž jediný amfiteátr v Egyptě. Byl objeven v 60. letech minulého století v překvapivě zachovalém stavu a dodnes probíhá jeho postupná rekonstrukce.

Muzea

V Alexandrii fungují vedle známé knihovny dvě větší muzea.

Velká asuánská přehrada

5. září 2009 v 14:08 | Dominika Vaněčková

Zdrojík

Velká asuánská přehrada

Tato obrovská přehrada představovala rozsáhlý a velmi náročný projekt. Byla postavena, aby zadržela vodu řeky Nil a pomohla vytvářet její rovnoměrný tok během
celého roku.
Od pradávna žil Egypt záplavami Nilu. V době afrických dešťů se řeka nadmula vodou, vylévala se ze svých břehů, zaplavovala pole a zanášela je úrodným bahnem. Pak vody opadly, zemědělec zasel, čekal na sklizeň a na další záplavy.
Čím víc lidí žilo v údolí Nilu, tím potřebovali větší pole, větší sklizně, víc vody a pravidelné zavlažování. Proto na přelomu 19
. a 20. století postavili Britové jižně od Asuánu přehradu. Bylo to mezi rokem 1899-1902. Byla dvakrát zvýšena a to roku 1912 (1908-1912) a 1933 (1929-1933). Ve své době byla největší svého druhu na světě, přesto nedokázala Nil ovládnout. Proto vznikl projekt na stavbu nové přehrady.
Stavební práce na
Velké asuánské přehradě byly započaty roku 1960 a k její stavbě se rozhodl Gamál Abdel Násir. Přehradní hráz tvoří zemina a násep z žulového kamene, jádro je z jílu a cementu. Je 4 km dlouhá a 111 metrů vysoká. Na vrcholu je hráz 40 metrů široká, ale ve směru ke dnu řeky se rozšiřuje a její základna je široká 925 metrů. Práce byly dokončeny roku 1971.
Když se přehrada naplnila vodou, vytvořila více jak 500 km dlouhé přehradní jezero, které dostalo jméno po tehdejším egyptském prezidentu Násirovi - Násirovo jezero.
Vodou zadržovanou v Násirově jezeře se zavlažuje zemědělská půda nejen v období sucha, ale během celého roku, a tak je možné vypěstovat více plodin. Přehrada také slouží jako hydroelektrárna s 12 turbínami, má výkon 345 MW a vyrábí dostatek elektrické energie pro Egypt.
Na druhou stranu zabraňuje pohybu úrodného bahna směrem po proudu, takže rolníci jsou nuceni používat k zúrodňování půdy chemická hnojiva (ta jsou drahá a zasolují půdu). V deltě Nilu proto vyhynuly ryby i krevety. Vzrostl také počet onemocnění přenášených nepatrnými červy vodních šneků - nemoc bilharzióza a zvýšila se hladina spodních vod.
Gigantická stavba neovlivnila jenom způsob zemědělské výroby, místní podnebí a životní prostředí, ale i osudy desetitisíců lidí, kteří museli opustit své domovy
, aby uvolnili místo pro přehradní nádrž.

The Great Library of Alexandria

5. září 2009 v 13:22 | Dominika Vaněčková

The Great Library of Alexandria

Luxor

4. září 2009 v 15:44 | Dominika Vaněčková

Ramesse veliký - Když Sethi ...

1. září 2009 v 11:30 | Dominika Vaněčková
Když Sethi ve věku asi padesáti let zemřel, sral se králem Ramesse, kterému ještě nebylo ani třicet. K jeho prvním povinnostem patřila v srpnu téhož roku další plavba do Théb, kde se měl účastnit svátku ipet. Převážně díky práci Lannyho Bella z Chicagské univerzity se nyní dozvídáme, jak důležity byl tento svátek pro starověký Egypt. Právě zde totiž plnil faraon své snad nejdůležitější nábožeské poslání.

Svátek se slavil v té části roku, kdy bůh Amon umíral a světu hrozilo nebezpečí, že upadne do chaosu. Ve skutečnosti měl Amon dvojí osobnost. Amon žijící v Karnaku byl bohem nebeským. Jeho alter ego, bůh plodnosti Amonatep, žil zhruba o tři kilometry dál v luxorském chrámu.

Každý rok kráčel faraon společně s Amonovými kněžími v čele procesí nesoucího za hlasitého zpěvu a tance zlatou sochu umírající nebeského boha z vnitřní svatyně v Karnaku na čekající říční člun. Ten pak královská loď odtáhla k luxorskému chrámu. Zatímco vysocí hodnostáři obřadně veslovali na královské lodi, většinu práce odváděli pomocí tažných lan vojáci a rolnícci na břehu.

V Luxoru byla socha přenesena do chrámu, kde zůstala přibližně dva týdny, aby byla podrobena tajným obřadům znovuzrození. Protože tyto rituály vedl sám faraon, obnovovalo se zároveň i jeho vlastní ka. Obřady také znovu stvrzovaly faraonovu legitimitu a prostředníka mezi bohy a lidstvem. Vykonáním všech rituálů tak Ramesse v prvním roce své vlády poprvé poprvé - a pak ještě mnohokrát - zachránil svět před chaosem.

Poté se Ramesse vydal na svém zlatém člunu na sever do posvátného města Abdžu ( Abydos ), domova Usira, boha posmrtnho života. Jeho otec tam vybudoval velkolepý chrám. Když ovšem Ramesse zjistil, že chrám není dokončen, byl zděšen.

,,Syn by se měl o svého otce starat," prohlásil. Nařídil urychlit stavební práce, ,,aby se navždy říkalo, že to byl syn, kdo zvěčnil otcovo jméno". V otcově chrámu pak dal vytesat své vlastní jméno a podobiznu.

Novy faraon rozpoutal doslova stavební orgie. Dokončil svůj vlastní chrám v Abydu. Dal postavit rozlehlé sídelní město v nilské městě , které nazval Piramesse nebo Ramessovo město. Dokončil sloupovou síň v Karnaku, dal vystavět gigantické kamenné chrámy v Abú Simbelu a vybudoval další chrámy v téměř každém důležitém egyptském městě. Přisoudil si také zásluhy za mnohé stavby svých předchůdců, na nichž dal odsekat jejich jména a nahradil je svým.

,,Objednal si tolik umění," říká Rita Freedová z bostonského Muzea krásných umění, ,,že se začalo vyrábět doslova ve velkém. Zdá se, že ho víc zajímala kvantita než kvalita. Pravděpodobně byl tehdy nedostatek schopných umělců. Zatímco za jeho předchůdců byly v módě vysoké reliéfy, on se rozhodl pro zapuštěné. Snadněji se zhotovují a pro následovníky je obtížnější je odstranit."

Ramesse veliký - Být bohem

30. srpna 2009 v 16:16 | Dominika Vaněčková
Ramesse veliký

Být bohem

Nikde nebyl na tuto roli kladen větší důraz než v Thébách, náboženském centru země. Letím z Káhiry na jih a na vlastní oči vidím chrámy v Karnaku a Luxoru, posvátné komplexy, kde spolu faraonové soupeřili o to, kdo zastíní monumenty svých předchůdců. Cítím se tak maličký , tak nevyhnutelně smrtelný. Zajímalo by mě, co prožíval Sethi, když poprvé jako faraon vystoupil z královské lodi Karnaku. Kdysi to byl prostý muž z lidu, nyní však byl bohem: měl právo vstoupit do vnitřní svatyně chrámu, do ,,nejsvětějšího z posvátných míst" , kde sídlil sám Amon.

A co asi prožíval Ramesse? Jak se asi díval na kolosální sloupy a sochy, když věděl, že i on bude jednou bohem?

I on se stane prostředníkem mezi bohy a lidmi. Jeho dech bude od sebe oddělovat nebe a zemi. Jeho rituály budou zajišťovat, aby slunce vycházelo a Nil vystupoval ze svých břehů.

Při své první oficiální návštěvě mohli otec i syn stále vidět, jak byl chrám za Achnatonovi éry zohyzdněn. Z jeho monumentálních zdí bylo odsekáno Amonovo jméno i podoba. To si žádalo nápravu. Společně s kněžími naplánoval Sethi rozsáhlé nové projekty - nové zdi a sloupovou síň, která z nás smrtelníků dodnes dělá trpaslíky.

Procházím se síní o rozloze zhruba 5 200 čtverečních metrů, kterou postavili. V hlavní chrámové lodi se do výšky téměř 21 metrů tyčí 12 sloupů ve tvaru papyrusových stvolů.Říká se že na každém z nich by mohlo tancovat až padesát lidí. Po obou stranách stojí ,,lesy" jednašedesáti menších sloupů - vysokých pouze necelých 13 metrů.

Spodní části mnoha sloupů jsou zbarveny do hněda. Kámen totiž nasává vodu ze země jako knot a sloupy pomalu podléhají erozi. Dotýkám se rohu jednoho z podstavců a ten se drolí jako písek.

Prohlížím si vysoké okolní zdi, které dali Sethi s Ramessem pokrýt skvostnými malovanými reliéfy, podrobně líčícími význáčné okamžiky jejich životů. Také ony jsou zbravené vlhkostí a zohyzdněné bílými solnými puchýři, které vlhkost zanechává, když je vysušena.

,,Za třicet let už nebude možná spousta těchto reliéfů existovat," řekl mi jeden místní znalec.

Až do minulého století byla velká část tohoto chrámu bezpečně ukryta v písku. Pak byla odkryta a vystavena pustošivým vlivům ovzduší. Později byla vybudována Asuánská přehrada, monument 20. století, čímž se ve velké části země zvýšila hladina podzemní vody. Tento problém ještě umocňují zemědělci, kteří musejí půdu stále víc zavlažovat, aby pokryli spotřebu neustále rostoucí egyptské populace.

Prozatím však zdi vznešeného Karnaku nabízejí možnost vcítit se do některých faraonových prožitků. ,,Jeho majestát," hlásá jeden nápis, ,,jásá radostí, když zahahuje bitvu , a s rozkoší se do ní vrhá. Při pohledu na krev jeho srdce plesá. Utíná hlavy svým protivníkům. ... Jeho veličenstvo je zabíjí vždy jedinou ranou. Nenechává jim žádné dědice, a kdokoli jeho ruce unikne, je odvlečen do Egypta jako zajatec.

Ramesse veliký - Psalo se kdysi v national geographic 2.část

30. srpna 2009 v 12:31 | Dominika Vaněčková
Ramesse Veliký

Moje pátrání po Ramessovi 2

Achnaton a jeho nádherná žena Nefertiti usilovali o svržení státního boha Amona a jeho mocného kněžstva. Místo něj uctívali mystickou sílu ztělesněnou slunečním světlem. Královský pár také přetvořil egyptské umění a zavedl novou tradici obdivného zobrazování přírody a rodinného blaha. Náboženské centrum Egypta během své vlády přesunuli z Théb do nového města v poušti, které dnes známe pod jménem Amarna.

Svou říši však zároveň i značně zanedbávali. Chetité, úhlavní nepřátelé Egypťanů na severovýchodě, začali obsazovat jejich sféru vlivu v oblasti dnešní Sýrie a Palestiny. Možná i proto vláda Achnatona a Nefertiti nečekaně skončila. Jejich jména bylaa odsekána z egyptských monumentů a vymazána z paměti. Kult boha Amona v pravověrnost se sice navrátily, říše však zůstala otřesena.

Následující faraoni se snažili sebedůvěru Egypta obnovit. Patřil k nimi mladý král Tutanchamon, o němž se někteří domnívají, že byl Achnatonův syn. Tutanchamon, který nevládl dlouho, se však proslavil především díky pokladům objeveným v jeho malé, ale nevyloupené skalní hrobce.

Až v roce 1292 př.n.l. získal korunu občan neurozeného původu, který prošel systémem byokracie a stal se vezírem, což byla druhá nejdůležitější pozice v říši. Byl to Peramesse, Ramessův dědeček, který jakožto Ramesse I. založil 19. dynastii. Vládl pouhých šestnáct měsíců. Po němž převzal vládu jeho syn, energický mladý válečník Sethi.

Ramessovi II. bylo asi osm let, když se jeho otec stal faraonem. Svého syna musel Sethi okouzlit romantickými příběhy o válce. Dokážu si ho představit, jak mu osobně předvádí, jak útočit s vozem v boji. Syna také ,,nakazil"svými svěma velkými dny - získat zpět ztracená území dobytá Chetity a vybudovat obří pomníky vlastnímu bpžství ve stylu velkých králů předchozích dynastií.

S cílem znovu získat ztracená území začal Sethi každoročně podnikat výpravy do Sýrie. Synovi zřejmě několik let nedovolil, aby ho do boje doprovázel, nicméně jmenoval ho vrchním velitelem armády, když mu bylo deset let. Když pak bylo mladému Ramessovi čtrnáct, otec mu konečně dovolil , aby se po jeho boku zúčastnil bojů v Libyi.

Přísahali si, že na Chetitech znovu vybojují město Kadeš ležící v dnešní Sýrii, které střežilo obchodní cesty vedoucí na východ. Sethi s Ramessem město krátce obsadili, jakmile se však vrátili do Egypta, zmocnili se opět chetité.

Sethi měl však s Ramessem jiné plány: vybral pro něj harém. Jeho poselství bylo jasné : začni plodit potomky. Ramesse nelenil a úkol plnil. Jeho hlavní manželka Nefertari mu brzy porodila syna a jeho druhá nejoblíbenější žena, chytrá Esetnefaret, zanedlouho porodil dalšího. Během deseti let mu každá z obou žen povila přinejmenším pet synů a několik dcer. I ostatní manželky mohly přivést na svět dalších pět až deset synů a stejný počet dcer.

,,Ramessovým domem se musel rozléhat smích, vřískot a fňukání každoroční nadílky bujných královských batolat," podotýká Kitchen.

Během tohoto období trávil Ramesse spoustu času dohlížením na otcovy stavitelské projekty. Asi o sto let dřív započala éra budování kolosálních monumentů. Z Egypta se stala mocná říše. Její rozlehlé državy vyžadovaly rozsáhlý byrokratický systém a početnou armádu. Důstojníci i hodnostáři získali ohromnou moc. Mnozí odborníci se nyní domnívají, že faraonové těto epochy ve snaze udržet si moc začali opět klást důraz na starobylou víru, že jsou bohové, a začali ve velkém stavět sochy a chrámy, aby svým poddaným toto poselství důrazně připomínali. Je proto možné, že Sethi s Ramessem svými stavbami nejen projevovali svá éga, nýbrž se také snažili dostát požadavkům své vladařské profese.

Rozcestník památky

27. srpna 2009 v 16:25 | Dominika Vaněčková
(ůůůů) Historie, doby a dějiny

(ůůůů) Hrobky

(ůůůů) Města

(ůůůů) Památky

(ůůůů) Poklady a posvátná zvířata

(ůůůů) Pyramidy

(ůůůů) Referáty

(ůůůů) Objevy a ostatní
 
 

Reklama
Reklama